Nacher by měl o ČT a Rozhlasu říci realitu. Redukce programu je nevyhnutelná

Současné rozkročení České televize i Českého rozhlasu je na současnost, navíc na budoucnost, příliš velké. Mnoho kanálů a stanic, které musí nonstop vysílat obsah. V době, kdy funguje komerční lokální i globální trh - a v éře, kdy mladá generace klasické lineární vysílání nevyhledává.

Patrik Nacher má v ANO v gesci mediální legislativu. Abychom pochopili, jak se na veřejnoprávní média dívá nejsilnější vládní strana, rozeberme si, co zatím víme z veřejných zdrojů.

V politické debatě roku patří Patrik Nacher k nejvýraznějším kritikům současného nastavení veřejnoprávních médií. Jeho pohled není nutně „likvidační“ (nechce ČT zrušit), ale je velmi technokratický a kritický k vnitřní kultuře Kavčích hor.

Nacher se do politiky dostal jako veřejně známá osoba, jako finanční odborník a dlouholetý kritik bankovních poplatků v Česku. Dlouhodobě prosazoval transparentnost, rušení tzv. „nesmyslných“ poplatků (např. za příchozí platbu či vklad) a kritizoval banky za vysoké marže, přičemž upřednostnil konkurenční boj před státní regulací poplatků.

Nacherova pozice byla jasně čitelná: hájil zájmy klienta banky, naopak kritizoval bankovní instituce. Obdobně postupuje u veřejnoprávních médií.

Podle něj stát nejdříve musí přesně definovat, co je „veřejná služba“. Argumentuje tím, že pokud ČT vysílá komerční formáty, které umí udělat i komerční sektor (zábavné show, kriminálky), Nacher se ptá, proč na to mají lidé povinně přispívat.

Nacher se netají tím, že zpravodajství ČT vnímá jako názorovou bublinu. Často upozorňuje na to,že se v redakci vytvořila skupina lidí s podobným viděním světa, kteří se navzájem potvrzují ve své pravdě.

Jeho požadavkem není „provládní televize“, ale televize, která dává stejný prostor i „ne-elitním“ názorům bez toho, aby je moderátor hned v úvodu kádroval.

Jako politik, který se zaměřuje na ochranu spotřebitele a finance, Nacher často volá po hloubkových auditech. Nesouhlasí s tím, aby se poplatek zvyšoval automaticky s inflací.

Pokud by ČT přišla s plánem na zeštíhlení (zrušení ČT Sport nebo ČT2), Nacher by to pravděpodobně podpořil jako důkaz, že se televize snaží chovat hospodárně místo toho, aby si jen říkala o další peníze.

Debata o financování veřejnoprávních médií je z pohledu Andreje Babiše o tom, že chce ušetřit peníze koncesionářům - voličům a firmám - pro které je to další náklad.

Pokud by Česká televize i Český rozhlas - tedy jejich generální ředitelé rozhodli o redukci počtu kanálů a stanic, Nacher by to zřejmě přivítal. Avšak tato iniciativa ze strany nejvyššího managementu nezaznívá, naopak podporuje narativ o ztrátě nezávislosti médií.

Proč Babiš s Nacherem veřejnosti neřeknou, že mediální realita se změnila a že cílem je mít veřejnoprávní média, která budou mít menší rozpočty, menší počet kanálů a stanic a vyrábět méně obsahu? Protože by to především měli říct generální ředitelé ČT a ČRo.

Hynek Chudárek (ČT) a René Zavoral (ČRo) musí vnímat, že tak rozsáhlé portfolio obsahu nelze udržet v lineárním vysílání. Mění se divácké preference, rostou náklady na pracovníky i na tvorbu obsahu.

V diskusi o redukci na dva kanály České televize by Patrik Nacher pravděpodobně nebyl ten, kdo pláče nad ztrátou ČT art. Byl by ten, kdo se ptá: „O kolik se díky tomu sníží koncesionářský poplatek pro rodinu se dvěma dětmi?“ Jeho pohled je pragmatický: Veřejnoprávní média mají existovat, ale mají být malá, efektivní a nesmí se tvářit, že mají patent na pravdu.

To je odlišný pohled na veřejnoprávní média, než má například Tomio Okamura z SPD. Právě on je důvodem, proč se debata o financování veřejnoprávních médií mění v emoční protesty, místo reálných nápadů, jak změnit ČT a ČRo pro novou éru, ve které dominují globální hráči od Netflixu přes YouTube až po Spotify.

Česká televize i Český rozhlas chtějí být pro všechny, ale stávají se jen médii pro úzkou skupinu publika. K tomu si „pěstují“ nálepku elitářství. Tím dráždí ostatní publikum, které tato média nevyhledává - ale musí je platit.

Babiš s Nacherem nepřímo tlačí na Chudárka z ČT, aby přišel s radikálním návrhem. Ten by byl pro Kavčí hory „den zúčtování“. Pokud by v roce 2026  došlo k takto brutálnímu sesekání rozpočtu, jak oznámil Tomio Okamura, ČT by musela opustit strategii „televizního supermarketu“ a stát se „televizním butikem“.

Kdybychom aplikovali logiku přežití a zákonné povinnosti veřejné služby, vítězi by se staly tyto dva kanály: ČT1 a ČT24. Vše ostatní (Sport, Déčko, Art, Dokumenty z ČT2) by se muselo stát čistě digitálním obsahem na platformě iVysílání 2.0.

Abychom si to uměli představit, z čistě mediální logiky by vysílání ČT vypadalo zhruba takto: ČT1 by se ještě více zaměřila na mainstream a rodinu. Naopak z ČT24 by se stala „informační pevnost“.

Jak by vypadal program ČT1? Ráno a dopoledne by byl blok pro děti (převzatý zrušený program Déčka). Animáky a vzdělávání pro nejmenší, aby se ušetřilo za samostatný dětský kanál. Odpoledne by byly reprízy nejsilnější české klasiky, hobby pořady a magazíny o regionu.

Hlavní vysílací čas od 20 hodin by byl o seriálech, celovečerních českých filmech a sobotní zábavné show ve stylu StarDance či Peče celá země. Rolí ČT1 by bylo udržovat národní identitu a společný kulturní základ.

Naopak ČT24 by se zaměřila na zprávy a kontext.

V roce 2026, plném deepfakes a informačního chaosu, je existence čistě zpravodajského kanálu pro stát kritická. Tento kanál by ale musel „přibrat“ i náročnější obsah.

Klasický 24/7  servis, ale s větším důrazem na interaktivitu a ověřování faktů (AI Fact-checking). Večerní sloty by byly o dokumentech a publicistice přesunuté z ČT2.

Protože by zanikl ČT Sport, ty největší události (MS v hokeji, Olympiáda, fotbalová reprezentace) by se vysílaly zde jako mimořádné sportovní přenosy.

Obdobně by proměnou musel projít i Český rozhlas. Ten by zredukoval počet stanic ze 25 na 4 stanice.

Veřejnoprávní rozhlas by musel mít novou strategii „Kvalita nad kvantitou“. Je to jediná cesta, jak může veřejnoprávní médium přežít v éře nekonečného digitálního šumu. Pokud by se Český rozhlas skutečně očistil od snahy „líbit se všem“ a vsadil na čtyři neotřesitelné pilíře, změnil by se z vysílací stanice na elitní kurátorskou instituci.

Byly by jen čtyři stanice: Radiožurnál, Plus, Vltava, Regiony.

Radiožurnál je vlajková loď. Zajišťuje krizové vysílání, rychlé zpravodajství a sport. Bez něj Rozhlas ztrácí relevanci pro masu.

Plus by v době AI dezinformací a hluboké polarizace byl analytickou stanicí. Je to „luxusní zboží“ veřejné služby, které komerce nikdy nenabídne.

Rozhlas není jen o zprávách, ale o kultuře, rozhlasových hrách a národní identitě. Vltava je elitní (v dobrém slova smyslu) a chrání vysoké umění.

Veřejná služba musí být u lidí doma. Jedna celostátní „regionální“ stanice s lokálními odpoji je nutná pro udržení kontaktu s venkovem mimo Prahu.

Tato redukce by bolela, ale v digitální éře má logiku.

Dvojka je sice populární, ale její obsah (pohoda, evergreeny, lehké talk-show) je nejsnáze nahraditelný komerčními stanicemi nebo podcasty. Její „rodinné stříbro“ by se muselo rozpustit mezi Radiožurnál a Region.

Radio Wave je prvním adeptem na zrušení. Pro mladé je lineární vysílání mrtvý koncept. Wave by se stal čistě digitálním brandem (on-demand / streaming), což už téměř je.

D-dur a Jazz. Tyto stanice jsou technologicky krásné, ale v lineárním éteru jsou to „přepych“. Patří do aplikace můjRozhlas.

Redukce by si vynutila obrovskou vnitřní migraci redaktorů. Ta starší garda by se musela konfrontovat s novou, úspornou realitou. Už by nebyl prostor pro „vlastní písečky“ malých stanic.

Na čtyřech stanicích by se potkala absolutní špička. Měli bychom Libora Boučka a Jana Pokorného na jedné stanici (Radiožurnál) a špičkové analytiky na druhé (Plus). Výsledkem by byl neuvěřitelně silný a dravý obsah.

A byl by i tlak na digitalizaci. Oblíbený Jazz nebo Wave z rádia by zůstali jen v aplikaci. To je přesně ta cesta, kterou jdou moderní média v zahraničí.

Debata o financování veřejnoprávních médií je zastíněna SPD. Tomio Okamura toto téma považuje za „vlajkovou loď“ svého hnutí a poslaneckého klubu. Netají se názory, že především Českou televizi by rád viděl „finančně vyhladovělou“.

Předseda poslanecké sněmovny zřejmě se na Kavčí hory nedívá optikou toho, kdo si uvědomuje, že média prochází složitým obdobím v digitální a AI éře. To komplikuje i situaci Babišovi, který na jednu stranu potřebuje mít už hmatatelný výsledek pro voliče - ušetří peníze v peněžence - ale zároveň reforma financování bude dávat logický smysl.

Zeštíhlená veřejnoprávní média by stála i méně peněz ze státního rozpočtu, pokud by skutečně došlo ke změně financování a zrušení koncesionářských poplatků.

To, že Babiš nemá dosud otázku financování ČT a ČRo vyřešenou, naznačuje i investigativa Seznam Zpráv.

„Babiš řval vzteky,“ prozradil webu zdroj z SPD. Babišovi vadilo, že Okamura „vykecal“ utajovaný plán dřív, než bylo domluveno. Premiér si představoval, že návrh se ještě dopiluje a v příštích dnech jej jako kompromis oznámí poslanec Patrik Nacher, který má v hnutí ANO téma poplatků na starost.

Mapuji Babišovu vládu bez ideologie, abychom ji správně pochopili. Svět totiž není černobílý…