Merz otočil. Babiš bude muset přiznat, že Green Deal jede dál, proto teď ČT

Duben a jaro 2026 bude pro Andreje Babiše velmi důležitým obdobím. Potřebuje už veřejnosti a svým voličům dodat něco hmatatelného. Něco, co pocítí zhruba všichni. A to je ušetřit peníze v peněžence.

Ještě v únoru si český premiér určitě nepředstavoval, že se dostane do nové spirály, kdy energie - plyn, nafta - porostou raketově nahoru. První co třetí Babišova vláda udělala, bylo zlevnění elektřiny přes poplatky OZE, které si na svá bedra vzal státní rozpočet. Premiér i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček věděli, že musí firmám a domácnostem zlevnit ceny elektřiny.

Jako krok číslo dvě si oba pánové předsevzali, že se pokusí omezit cenu a podmínky emisních povolenek ETS1 (průmysl) a ETS2 (domácnosti a doprava). Zjednodušeně popsáno: Evropská unie si záměrně zdražuje energie jako výrobní vstupy, aby donutila členské státy k dekarbonizaci průmyslu a domácností plus výrazněji podpořila přechod ze spalovacích motorů na elektromobilitu.

V loňské kampani to znělo sice hezky, ale prosadit něco jako zpomalení či snad úplné zrušení podmínek v tom velkém balíku nazvaném Green Deal, se jevilo jako nereálné. I když, jedna cesta tu byla.

Avšak ta padla po posledním bruselském summitu, neboť německý spolkový kancléř Friedrich Merz byl pravděpodobně přesvědčen manažery velkých německých koncernů, že už není cesty zpět.

Abychom pochopili, v jak úzkých mantinelech se pohybuje Andrej Babiš, musíme si vysvětlit německou realitu.

Němci si svoji Energiewende odsouhlasili už ve druhé polovině 90. let, a šokovou terapii zažilo především východní Německo. V západním Německu stejné období proběhlo o dvacet let dříve, v 70. letech.

Takže když po znovusjednocení Německa v Bonnu a později v Berlíně rozhodli, že nové spolkové země (bývalá NDR) čeká odklon od těžkého průmyslu, způsobilo to ekonomické a sociální otřesy především v Sasku, Braniborsku a Sasku-Anhaltsku. Způsobilo to exodus mladých východních Němců na západ Německa a ti, co zůstali ze střední a starší generace, tak se stali často nezaměstnanými.

Bývalá NDR ekonomicky nezkolabovala díky tomu, že spolková vláda už za kancléře Helmuta Kohla zavedla transféry na obnovu východního Německa. Západoněmecké koncerny převzaly východoněmecké továrny. Ty buď zavřely či převzaly výrobu, ale původní značky zrušily. Obdobný proces pak probíhal po vstupu Česka do Evropské unie po roce 2004 i u nás.

To, co probíhalo v 90. letech, v miléniu a po roce 2010 v Německu, to samé bylo i v Nizozemsku a ve Skandinávii. Obdobu najdeme i v Rakousku. Jinými slovy všechny tyto země jsou připraveny na Green Deal a dokončit celý proces, který začal v západní Evropě už v 70. letech, ve druhé fázi od 90. let a nyní posledních deset let probíhá třetí fáze.

Potíž Česka je v tom, že jsme se nyní ocitli v době, jako bychom byli na pomezí 70. let a 90. let, kdy Německo uzavíralo doly, následně velké ocelárny začaly dekarbonizovat provozy - v Česku to je známé odsiřování tepelných elektráren na konci 90. let. Zastavení těžby uhlí kvůli nerentabilitě začalo na Ostravsku už v 90. letech, útlum těžby hnědého úhlí na Mostecku se datuje pak k období po roce 2020.

Tady najdeme ten rozdíl, proč Moravskoslezský kraj je na tom lépe než Ústecký kraj, který se potýká s uhelnými regiony Chomutovsko a Mostecko. Tady se teprve řeší, jak rekultivovat krajinu a jak tuto novou krajinu pod Krušnými horami využít pro nějaký jiný typ průmyslu.

Opět důležitá vsuvka pro vysvětlení, o co Babišovi jde.

Karlovarský kraj má nedokončenou dálnici od Chebu ke státní hranici s Bavorskem. A Ústecký kraj věří ve spásu, kterou má přinést vysokorychlostní železnice do Saska.

Jsou to dopravní projekty, které jsou pro voliče hmatatelné. Z Prahy do Karlových Varů se staví D6 a Babišova vláda ji chce dostavět. Jenže, aby dálnice měla smysl, měla by být napojena na německou dálniční síť. Jak jsem vysvětlil v jiném článku, o tom se rozhoduje na spolkové úrovni v Berlíně.

To samé je v případě Krušnohorského tunelu, který má od Drážďan propojit Ústí nad Labem železniční tratí pro rychlovlak i nákladní dopravu přímo, vyhnout se labskému údolí a Děčínu. I toto konečné schválení je na Berlínu, který tunel ve své režii zrealizuje.

Babiš obě dopravní stavby zmínil na oficiální návštěvě Berlína, u kancléře Friedricha Merze na začátku března 2026. A je zřejmé, že oba státníci hovořili i o ETS1 a ETS2. Jak jsem popsal v dalším článku, Babiš si od loňska byl vědom, že Green Deal nezastaví, ale pokusil se o založení Paktu konkurenceschopnosti, do kterého získal významnou posilu v osobě italské premiérky. A vypadalo to, že i Merz by mohl revoltovat vůči Bruselu.

Jenže kancléři pravděpodobně situaci vysvětlili němečtí průmyslníci. Ti sice se potýkají s vysokými vstupy v podobě vysokých cen energií, ale zároveň už jsou v situaci, kdy nemohou požadovat odchod od cílů Green Dealu.

Představme si to jako přestavbu domu. Původní majitelé ho opustili a přechodně bydlí v jiném domě a platí náklady. Nejen na přechodné bydlení, ale i ty na přestavbu. Najednou se ocitnou na 60 procentech přeměny domu. Už vyčerpali peníze, vše se prodražilo, stoupla nervozita a dívají se na sousedy, jak oni staví zcela nový dům na zelené louce. Co v této situaci rodina udělá?

Německo se ocitlo v obdobné situaci. Stávající průmysl musí projít transformací a investicemi, už je zhruba přes 50 procent proměny, a musí to celé dokončit. Němečtí manažeři by nejraději to dokončili co nejrychleji, zatímco východoevropské země (jako třeba Česko), to chce zpomalovat. Jenže německé firmy drtí konkurence z Číny i USA, a proto nechtějí celý bolestivý proces protahovat.

A to je zhruba podstata toho, proč Merz nakonec v Bruselu Babiše nepodpořil. A ten tak nemohl oznámit, že se mu podařilo ETS1 a ETS2 nějakým způsobem omezit, změnit, pozdržet.

Toho si jsou vědomi i manažeři českého průmyslu. Vědí, že situace není lehká, ale není v rukou Prahy. Zejména sektor automotive se musí přizpůsobovat německým koncernům a tradiční těžký průmysl odkázaný na energetickou náročnost požaduje peníze na transformaci.

Přidejme k tomu domácnosti, tedy voliče Babišovy vlády. Proto Babiš v minulých dnech oznámil projekt moderní nemocnice na zelené louce v Letňanech na okraji Prahy s tím, že je ekonomicky výhodnější stavět nově a moderně a vše na jednom místě než rekonstruovat staré areály v různých částech hlavního města.

Babiš dále pro své voliče potřebuje v Karlovarském kraji oznámit, že Berlín zařadí do plánů pokračování D6 v Bavorsku a pro voliče Ústeckého kraje oznámení, že začne stavba Krušnohorského tunelu.

Protože Babiš potřebuje dodávat sliby, které avizoval, nepřekvapí, že nyní na konci března jeho vláda chce urychleně osvobodit od koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas vybrané skupiny obyvatel a firmy.

Zároveň si již připravuje půdu pro státní rozpočet roku 2027, protože ví, že co nestihne v prvních dvou letech vládnutí, už pak nestihne. A ví, že Petr Fiala nedodal výsledky ani svým voličům - a tak skončil.

Babiš zatím nechce voličům říci, že Green Deal nekončí. A tak aspoň hledá něco, co lze udělat hned. A našel to v osekání a následném zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Mapuji Babišovu vládu bez ideologie, abychom ji správně pochopili. Svět totiž není černobílý…