Babiš má „páku“ na německého kancléře. Merz může z premiéra udělat vítěze

Když jsem v prvním článku z konce ledna popisoval česko-polské vztahy na pozadí Sedmidenní války o Těšínsko z roku 1919, cílem bylo na historické paralele popsat, že Andrej Babiš postupuje obdobně jako ve 20. a 30. letech 20. století Edvard Beneš. Byl to tehdejší ministr zahraničních věcí, který měl zahraniční politiku pevně v rukou a jeho styl byl čistě pragmatický.

Poté vypukla SMSgate, kterou jsem popsal na vztahu Václava Klause (Petr Macinka) a Václava Havla (Petr Pavel) v 90. letech 20. století. Následoval článek o „zbrklé“ reakci a vzniku „hradní politiky“ Václavem Havlem na paralele s Petrem Pavlem.

A aby to bylo ještě více srozumitelné, popsal jsem v dalším článku politickou strategii současné vlády Andreje Babiše. Nyní míříme do finále, a pokud se Babišovi nepřímo podaří přesvědčit německého kancléře Friedricha Merze, Babiš již nebude v Bruselu vnímán jako populista z východního křídla Evropské unie.

A v Praze se bude pasovat do role vítěze, který se zapíše do české historie jako ten, který zachránil Česko a Evropu od úpadku a deindustrializace hospodářství.

Ale postupně…

Andrej Babiš je ten, který rozehraje více strategických her současně. Od začátku návratu do Strakovy akademie se podle svých slov setkal s 25 státníky, jeho kabinet bez širokého zájmu médií a veřejnosti připravil desítky novel zákonů, odstartovala předvolební kampaň na prezidentské volby v roce 2028, došlo k oslabení Hradu a marginalizaci roztříštěné opozice. Finále má přijít 12. února 2026.

Vláda schválila mandát pro premiéra Andreje Babiše na summit Evropské unie, který se uskuteční 12. února. „Chceme odložit emisní povolenky ETS 2 a provést důkladnou revizi,“ řekl Babiš. Následně Babiš zaslal dopis politikům Evropské unie, ve kterém před summitem o konkurenceschopnosti vyslovil pro pragmatický přístup k zelené transformaci. Mimo jiné v něm kritizuje vývoj cen emisních povolenek ETS 1 a žádá odklad zahájení systému ETS 2, který by je rozšířil na silniční dopravu či vytápění budov.

To se vše odehrálo mezi 2. a 5. únorem 2026, kdy česká veřejnost intenzivně prožívala SMSgate.

Důležitým milníkem je 4. únor 2026. V jeden den Babiš se setkává ráno s prezidentem Petr Pavlem na Hradě, aby poté oznámil, že Filip Turek definitivně nebude ministrem životního prostředí. Tím je potvrzen nový statut poslance Turka v pozici vládního zmocněnce pro Green Deal. Příznivci prezidenta Pavla to vnímají jako vítězství. Babiš tak umožnil Hradu zachovat tvář v aféře s Petrem Macinkou.

Následně Pavel přijel na Bezpečnostní radu státu. Po jednání Babiš oznamuje, že zahraniční politiku za vládu bude vést on, což je naplnění deklarace před loňskými říjnovými volbami, kdy předseda ANO oznamoval, že garantem zahraniční politiku za vládu bude on jako premiér.

Opět příznivci Pavla to označují za vítězství nad Macinkou v SMSgate. Je tu ale podstatný detail: Hrad původně chtěl pořádat pravidelné schůzky v širším formátu ve složení: prezident, premiér, ministr zahraničních věcí, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny.

Babiš po jednání s Pavlem oznámil, že tento typ schůzek „nedává smysl“. Protože už 2. února 2026 vláda ANO i s SPD (Tomio Okamura) a Motoristy (Petr Macinka) vydala pověření k zastupování Babiše na summitu EU v Bruselu, shodla se na zahraniční politice směrem k Evropské unii.

Ze hry byl vyřazen předseda Senátu Miloš Vystrčil, kterému se to nelíbí. V rozhovoru pro Novinky.cz ze 7. února 2026 říká: „Když společná komunikace nebude, budeme si muset postoje vzkazovat jeden přes druhého. To ničemu nepomůže. Není v zájmu České republiky, abychom se o názorech v zahraniční politice vzájemně neinformovali. Nehledě na to, že já vidím několik věcí, kde se shodujeme.“

Macinka díky aféře SMSgate docílil toho, že ze zahraniční politiky byl vyřazen předseda Senátu Vystrčil, který je z ODS. Tím je vyřazena parlamentní opozice a naopak Hrad vykreslen jako „lídr opozice“, což vyhovuje Macinkovi i Babišovi, aby Pavla vykreslovali jako „opozičního prezidenta“. Zároveň je to příprava na schvalování mezitím připravených novel zákonů ze stranu Hradu, zejména u státního rozpočtu, kde by Pavel mohl použít veto.

Hrad má „páku“ přes Senát, který by mohl schvalování zákonů zpomalovat tak, aby Pavel v tom nezůstal sám. Vystrčil na to jde jiným směrem, začal vytvářet narativ, že „Babiš zneužil své pravomoci“. „Porušil tím slib člena vlády. Takže bychom se měli zabývat tím, jestli se to dá žalovat a kdy a jak,“ prohlásil Vystrčil. „Myslím, že v tuto chvíli s tím z hlediska právního nemůžu nic dělat. Můžu o tom mluvit a říkat otevřeně, jak to je. Novináři o tom budou psát.“

Vraťme se do 4. února 2026. Poté, co Babiš se ráno setkal s Pavlem na Hradě, Pavel navštívil Bezpečnostní radu státu, Babiš oznámil, že Turek ministrem životního prostředí nebude, tak odletěl do Říma, kde se prezentoval jako státník.

A teď se dostáváme k tomu podstatnému, abychom pochopili, co se bude odehrávat na summitu EU 12. února 2026.

Italská premiérka Giorgia Meloniová je vnímána jako nejstabilnější a nejvlivnější lídryně evropské pravice. Zatímco Francie a Německo procházejí politickou krizí a vnitřní roztříštěností, Meloniová poprvé v Itálii pevně drží otěže a v Bruselu už dávno není tou „nebezpečnou radiálkou“, za kterou ji mnozí považovali při nástupu k moci v roce 2022.

Její postoj v EU lze definovat jako „strategický pragmatismus“. Už nechce z EU vystupovat, ale chce ji zevnitř přebudovat k obrazu svému.

Meloniová je hlavní architektkou současného tvrdého kurzu EU. Její úspěch spočívá v tom, že italské priority se staly prioritami celounijními. Patří sem ochrana vnějších hranic a dohody s africkými státy.

Ke Green Dealu má pragmatický přístup. Společně s Babišem tvoří čelo odporu proti „zelenému radikalismu“.

Meloniová chce, jako Babiš, stopku pro ETS 2. Meloniová ostře vystupuje proti rozšíření emisních povolenek na dopravu a vytápění budov. Bojuje za záchranu spalovacích motorů. Chce revizi zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035, čímž sází na syntetická paliva a ochranu italského automobilového průmyslu.

Meloniová je navíc pro Babiše důležitá i z důvodu, že je mostem ke Trumpovi. Italská premiérka je v unikátní roli „našeptávačky“ mezi Bruselem a Washingtonem. Proto, když Česká republika dostala pozvánku od Donalda Trumpa, aby Praha vstoupila do Rady míru, tak Babiš prohlásil, že se mu líbí postoj Meloniové. „V tuto chvíli zatím o tom neuvažujeme. U nás by to bylo i složité, že by o tom rozhodovaly dvě komory, Sněmovna i Senát. Opozice by na to měla negativní názor,“ míní Babiš. „V této chvíli my tam vstupovat nebudeme, není to teď téma pro nás,“ dodal. Například předseda poslanců koaličního hnutí SPD Radim Fiala na konci ledna řekl, že Česko by v Radě míru být mělo, nemělo by za to ale platit horentní částky.

Babiš v Římě rozehrál velkou evropskou politickou partii, a ví, že Meloniová je ta, která mu ji může pomoci vyhrát.

Praha a Řím vytvářejí novou osu spojenectví. Oba státníci se tak mohou v Bruselu prezentovat jako „přátelé konkurenceschopnosti“.

Meloniová a Babiš se dohodli na úzké spolupráci v obraně, energetice a infrastruktuře. Vznikl Akční plán 2026-2030.

Tím dochází k oslabení Bruselu. Oba politici se shodují, že Evropská komise by měla mít míň politických ambicí a více se starat o to, aby evropské firmy nezkrachovaly v konkurenci s Čínou a USA.

Babiš spojenectvím s Meloniovou získal vyjednávací páku na Emmanuela Macrona.

Hlavním společným cílem Babiše a Meloniové je odklad nebo radikální osekání systému ETS 2, který má platit v roce 2027. Pokud se jim to podaří, je to přímý útok na předchozí českou vládu Petra Fialy, která je s ETS 2 spojena (do legislativy přijato v roce 2023).

Meloniová bude na summitu pravděpodobně operovat daty o „sociálním smíru“. Babiš ji zřejmě podpoří tvrzením, že zavedení povolenek na benzín a plyn pro domácnosti v době křehkého oživení ekonomiky je „politická sebevražda“.

Cílem je na únorovém summitu v Bruselu dosáhnout závazku, že spuštění ETS 2 bude minimálně odloženo na roky 2028 až 2029, nebo že cena povolenky bude zastropována na velmi nízké úrovni, aby nedošlo k cenovému šoku.

Zároveň Meloniová v lednu 2026 prohlásila, že Itálie nepodpoří revizi klimatického zákona bez změny přístupu. Společně s Babišem budou pravděpodobně prosazovat, aby EU přestala „ideologicky“ protěžovat pouze elektromobilitu a obnovitelné zdroje. Chtějí do hry vrátit biopaliva, syntetická paliva a jádro jako rovnocenné nástroje.

Babiš se pokusí k italskému postoji přitáhnout země V4, tedy Slovensko, Maďarsko a především Polsko. Pokud tato skupina zůstane jednotná, může fakticky zablokovat jakékoli zpřísňování klimatických cílů.

Vzniknout tak může osa Řím - Praha - Varšava - Budapešť - Bratislava. A Babiš v ní bude hrát mediátora či prostředníka mezi Itálií a zeměmi V4.

Polsko je klíčovou zemí, která je lákána do elitního klubu označovaném E6 v rámci „dvourychlostní Evropy“. Mají v ní být Francie, Španělsko, Německo, Itálie, Polsko, Nizozemsko. Zde jde o tradiční evropský motor Paříže a Berlína a snaze přitáhnout k sobě Varšavu. To není v zájmu Prahy, se kterou se v E6 nepočítá.

Zároveň Řím má zcela jiné představy o EU než Paříž. A pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je důležité spojenectví s Friedrichem Merzem, německým kancléřem, který je ale pod tlakem kvůli kondici německého hospodářství.

Zapojení polského premiéra Donalda Tuska do bloku Meloniové a Babiše je to, čemu se říká „game changer“. Tusk totiž smazal hranici mezi „proevropským liberálem“ a „tvrdým národovcem“, když pochopil, že polský průmysl by pod tlakem původního Green Dealu prostě zbankrotoval.

Když o revizi Green Dealu mluví Babiš, Brusel to označuje za populismus. Když to samé řekne Tusk, bere se to jako reálné varování před ekonomickým kolapsem.

Abychom to lépe pochopili, stručné vysvětlení předpokládané strategie. Tusk nebude na summitu útočit na podstatu EU, ale na „technokratickou slepotu“ Evropské unie.

Pokud Řím, Praha a předpokládejme i Varšava zatlačí na Brusel, připraví „past“ na Ursulu von der Leyenovou, předsedkyni Evropské komise. Toho lze docílit tlakem Macrona, ale především Merze.

Protože Macron se nachází v situaci, kterou francouzští komentátoři nazývají jako Le Grand Isolement (Velká izolace), což je důsledek zadrhnutí tradičního evropského motoru mezi Paříží a Berlínem. To se stalo zvolením Friedricha Merze za německého kancléře, který „otáčí kormidlem“ berlínské politiky.

Aby Macron neztratil tvář, ve švýcarském Davosu v lednu 2026 šokoval prohlášením, že EU musí „pozastavit“ nové enviromentální regulace, aby zachránila evropský průmysl. Zároveň chce pro Paříž prosadit jadernou energii, kterou prosazuje Praha a také Varšava. Polsko staví novou jadernou elektrárnu a Macron by rád s Tuskem založil nukleární alianci. To jde proti Berlínu.

Babiš se s Macronem setká na večeři před summitem EU, kde může s francouzským prezidentem prodiskutovat jak jádro, tak Green Deal, tak dohodu dodatečná ochranná cla na hovězí a obilí z Jižní Ameriky.

Aby to bylo ještě více komplikovanější, tak Macron je pod tlakem domácích farmářů. Důvodem je obchodní dohoda EU-Mercosur, kterou Brusel protlačil přes odpor Paříže a Macron nyní potřebuje „skalp“, aby uklidnil francouzské farmáře.

Macron tak vyslal vzkaz do Berlína a Prahy ve stylu: Chcete levnější energie a odklad emisních povolenek? Dobře. Ale musíte mi pomoct zastavit levné steaky z Brazílie, jinak Paříž nepodepíše nic.

Macron využije páku v ose Řím - Praha - Varšava jako tlak na Berlín. Macron ví, že Meloniová i Babiš potřebují pro své voliče vyřešit ETS 2, zatímco Paříž potřebuje uklidnit francouzský venkov.

Do svízelné situace se dostává Berlín. Macron razí původní linii, kdy chce masivní dotace pro evropské firmy a trestná cla pro ty, kteří nevyrábí ekologicky. V tom je ve střetu s Merzem, protože Německo je exportní průmyslovou zemí a obává se Macronova protekcionismu. Pokud by přišla odveta Donalda Trumpa, to by „zabilo“ německý automobilový průmysl.

Vraťme se k tomu, proč Motoristé i ANO trvali na tom, aby Filip Turek byl na ministerstvu životního prostředí. Především podle Petra Macinky šlo o dohodu s Hradem, což Petr Pavel nepotvrdil. A tak z Turka se stal zmocněnec pro Green Deal.

Role Turka se naplno projevila 5. února 2026 v Ostravě, v Dolních Vítkovicích.

Pod transparenty s hesly „Zabitím průmyslu klima nezachráníme“, „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ nebo „Evropa potřebuje ocel a ocel potřebuje Evropu“ se kvůli podpoře evropského průmyslu a ochraně pracovních míst sešly v Ostravě stovky odborářů z Česka, Slovenska, Polska i Maďarska. Před odboráři vystoupil i premiér Andrej Babiš.

Turek jako rebel může „roztleskávat“ davy radikálního křídla voličů vládní koalice, což funguje jako páka směrem k opozici a Hradu. Protože Turek není ministrem, může mít „radikálnější“ rétoriku i komunikaci na sociálních sítích.

Tyto protesty dotváří kulisy pro vyjednávací proces Babiše nejen u Macrona, ale především v Bruselu.

Jaká je Babišova role v celém tomto příběhu? Musí změnit postoj Friedricha Merze a vytvoření osy Řím - Praha - Varšava - Berlín.

Lze předpokládat, že pokud Macron „nesvrhne stůl“ v Bruselu, a Merz se nepokusí Meloniovou, Tuska, Babiše zablokovat, celé to promění v narativ, že Merz je zachránce největší ekonomiky Evropské unie a EU jako celku. Tím dostane pod tlak Ursulu von der Layenovou. Buď přizná, že Green Deal v původní podobě končí, nebo riskuje, že ji nová průmyslová aliance odstaví od vlivu.

Merz to v Berlíně bude komunikovat voličům tak, že pro Německo není důležité, aby země byla nejzelenější, ale nejkonkurenceschopnější. To přirozeně pomůže Česku a Babišovi.

Může „vrazit klín“ do osy Paříž - Berlín - Varšava, které se říká Weimarský trojúhelník a na důležitosti stoupne Osa pragmatiků Berlín - Řím - Varšava - Praha.

Tím skončí v Bruselu nálepka populistů Meloniové a Babiše, naopak díky angažmá Merze a Tuska vznikne nový blok, ve kterém bude Praha prostředníkem k Budapešti a Bratislavě.

A abychom tuto analýzu uzavřeli, stačí sedm dní na to, aby Babiš definitivně označil bývalého premiéra Petra Fialu za „nejméně schopného“ v české historii. Zároveň ukázal že on i jeho vláda je „proevropská“.

Tím by byl narušen narativ Hradu, parlamentní opozice i aktivistů z ulic a náměstí. Vše by Babiš stihl do 15. února 2026, kdy se mají konat další protesty aktivistů.