Článek
Stínovat strategie českého premiéra a popisovat je, je jako se dívat za kulisy mnoha příběhů, ve kterých chce Andrej Babiš hrát, a tak na různá místa posílá svého „agenta“ jako herci v Hollywoodu. Právě jsme svědky jednoho takového blockbusteru v reálném čase, kterého se nemáme jako země přímo účastnit, ale být jen statisty dění okolo nás. A to je to, co Babiš nechce dopustit. Chce být ve středu dění a jako obchodník být potřebný pro všechny své zákazníky.
Tento širší úvod je podstatný k pochopení toho, co se odehrává po Mnichovu z února 2026. Na scénu totiž přichází „elitní klub“ E6, předzvěst tzv. dvourychlostní Evropy. Ta je i reakcí na politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa. Berlín s Paříží se chtějí emancipovat vůči USA a zároveň se připravit na rozšíření Evropské unie o Ukrajinu.
Babišova hra s Macinkou
Babiš od nástupu do premiérského křesla řeší klíčový plán hospodářské politiky Česka: Snížit ceny energií pro průmysl a domácnosti. Proto věnoval plno energie osobním schůzkám v různých formátech s evropskými státníky od Paříže přes Řím, Mnichov až Vídeň.
Toto pro veřejnost nezajímavé turné po evropských metropolích - protože české voliče příliš zahraniční politika nezajímá, narozdíl od ceny potravin v supermarketu a cenovky na složence za elektřinu - mělo účel změnit vnímání politiky EU směrem ke Green Dealu.
Babiš se postavil do čela bloku „paktu konkurenceschopnosti“, ve kterém na svou stranu získal Itálii, zatímco s Německem je to komplikovanější. I proto Babiš odjel s Karlem Havlíčkem (to je podstatné, vysvětlím později) za bavorským premiérem Markusem Söderem. Návštěva měla i symbolický význam. Bavorská CSU tvoří na vládní úrovni koalici s CDU Friedricha Merze, který je zároveň spolkovým kancléřem.
Mnichovská cesta byla snahou získat spojence v rámci vnitroněmecké politiky a zafungovat jako „páka“ na kancléřství v Berlíně. Na postoji Merze stojí nejen další osud „paktu konkurenceschopnosti“, ale také další vývoj v EU.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová je stranickou kolegyní německého kancléře v CDU. Merz nechce ztratit vlivný hlas v Bruselu, když na nejvyšším politickém postu má kolegyni z CDU, zároveň je ale pod tlakem německého průmyslu a automobilek. Současně Německo svoji Energiewende buduje 26 let a bylo jedním z hlavních architektů této změny na evropské úrovni.
Mnichov 2026 byl důležitý i z geopolitického hlediska. Zde hlavní roli odehrál vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka. Únorovou bezpečnostní konferenci využil jako PR před cestou do USA. Názorový střet s bývalou kandidátkou na prezidentku Hillary Clintonovou využil jako vstupenku k americké administrativě. Stále je cílem Macinky vytvořit prostor pro cestu Babiše do Bílého domu.
A tak se Macinka zúčastnil i jako „pozorovatel“ prvního shromáždění Trumpovy Rady míru. Následně deník New York Post publikoval Macinkův komentář, který musel lahodit oku a uchu amerického prezidenta. Následně Macinka zažil hvězdné chvíle při razantním projevu směrem ke Kremlu v Radě bezpečnosti OSN. Tím deklasoval domácí politickou scénu, sebral trumfy opozici.
V této fázi zřejmě Macinkova hra prozatím končí. Na scénu Babiš povolal muže, který s ním seděl v Mnichově u Markuse Södera. Je to Karel Havlíček, vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu.
Havlíček jako emisar po Macinkovi
Zatímco na Donalda Trumpa jde Babiš politicky, na nový problém pro Prahu na to půjde předseda vlády z pohledu hospodářství a ekonomiky. Řeč je o E6 a „dvourychlostní Evropě“.
Abychom se dostali do děje tohoto příběhu, který se odehrává mimo Prahu a Babiš teprve sonduje, jak na to bude reagovat česká veřejnost a průmysl, musíme se podívat na události, které se už staly.
E6 není skupina „rebelů“ oproti „paktu konkurenceschopnosti“, ale skupina nejsilnějších hráčů v EU. Iniciátorem je Friedrich Merz s Emmanuelem Macronem. Je to tradiční snaha utužovat osu Berlín - Paříž. V E6 jsou dále zakládající členové EU jako Nizozemsko a Itálie, dále sem patří Španělsko a Polsko.
Varšava tím posiluje roli ve východní části EU na úkor V4, kterou už před časem kvůli roztržce s Budapeští kvůli Ukrajině poslala spíše do „klinické smrti“. Naopak Paříž s Berlínem a Varšavou křísí formát Výmarského trojúhelníku.
V obou případech se Praha ocitá mimo hlavní rozhodovací struktury, i když Babiš díky italské premiérce Giorgii Meloniové získává určitou formu kontaktu s E6. Meloniová pro Babiše hraje důležitého partnera pro vztahy s Trumpem a jako souputník ve snaze prosadit „pakt konkurenceschopnosti“ v Bruselu.
Tady je důležité zmínit, že pro Meloniovou je zejména důležité vyřešit společnou ochranu hranic EU a migrační politiku unie. V tom má podporu Babiše, tak jako v případě přístupu ke Trumpovi a USA. Řím, Praha, Bratislava i Budapešť mají snahy o nadstandardní vztahy s Trumpem. To je v rozporu s Merzem a Macronem, kteří v rámci E6 mají spíše odpor k Trumpovu izolacionismu.
Abychom ještě lépe pochopili cíle E6, tak v rámci rozhodování má být konec jednomyslnosti, rozhodování má probíhat většinou, nikoliv uplatňovat právo veta. Má být větší integrace, tedy společné evropské dluhopisy na obranu, místo odmítání společného dluhu a národních zájmů. Ve vztahu ke Green Dealu nemá být zastavení či aspoň odklad emisních povolenek ETS2, ale naopak rychlá transformace, aby USA Evropu nepředběhly.
Z toho je patrné, že pro Prahu je E6 velký politický i ekonomický problém. Německý kancléř Merz se rozhodl jít do protiútoku proti Trumpovi, že s velkou delegací odletěl do Číny utužovat ekonomické zájmy.
Babiš nemá vybudované vztahy a kontakty na Merze, proto to zkusil přes Mnichov a Markuse Södera. A právě proto tam byl i Karel Havlíček, který pro Babiše dělá emisara v zákulisí.
Česku totiž hrozí, že se stane „členem druhé kategorie“, pokud skutečně se E6 rozjede. Tato skupina si bude stanovovat pravidla. Aby Česko mohlo vyvážet do Německa, bude se muset přizpůsobovat. Přitom Praha nebude mít žádný vliv na to, jak pravidla vznikají.
Proto Karel Havlíček přebírá hlavní úlohu „vyjadnavače“ s průmyslem i třeba Polskem. Zatímco Macinka pro Babiše splnil úkol na jedničku, Havlíček nemůže využívat hlasité a konfrontační PR na konferencích a zasedáních.
Havlíček s Babišem to zkouší přes nejsilnějšího partnera, který v Česku je a který by mohl v rámci koncernu Volkswagen lobbovat u spolkové vlády v Berlíně. V pátek 27. února 2026 oba pánové dorazili do Mladé Boleslavi, do Škoda Auto.
Babiš s Havlíčkem se do E6 chtějí dostat přes automotive
Oficiálně Andrej Babiš E6 kritizuje, Karel Havlíček naopak má roli „hodného policajta“. Ve hře je nabídka úzké koordinace automotive sektoru, aby české firmy nebyly odříznuty od E6.
Podmínkou je na svoji stranu získat především kancléře Merze, což je v rozporu s dosavadním směřováním Babiše směrem ke Trumpovi a strategie ministra Macinky. Ten ve svých komentářích jak v Mnichově 2026, tak také na stránkách New York Post kritizoval právě EU, aby získal přízeň americké administrativy a Trumpa.
Babišův pragmatismus je až tak silný, že pokud zjistí, že česká veřejnost by chtěla být v elitním klubu i za cenu změn, které by to pro Česko přineslo, tak není vyloučeno, že napne síly především kvůli českému průmyslu.
Tím pádem by se ale Praha opět „podřídila“ Německu, na které je ekonomika Česka úzce navázána. Tím by Trump ztratil dalšího partnera, kterého si teprve testuje, ve východní Evropě. Na své straně má Roberta Fica a Viktora Orbána. Jenže, co když Orbán v dubnových parlamentních volbách prohraje?
Babiš je nyní mezi Trumpem a Merzem. Jaro 2026 více naznačí, jakou cestou se nakonec Babiš rozhodl jít…
