Článek
Článek Richarda Pokorného o předvolebním vystoupení Andreje Babiše v Plzni je sice plný silných slov, ale především vypovídá o samotném autorovi – o jeho myšlení, ideologii a politických kořenech. Pokorný si hraje na obránce evropské demokracie, přitom jeho styl připomíná normalizační propagandu z časů, kdy se pravda nahrazovala ideologickým klackem.
Pokorný se tváří jako nezávislý pozorovatel, ale kdo ho čte pozorně, nemůže přehlédnout, že jde o bývalého komunistu – jen přebarveného do „proevropského“ hávu. Diktuje, co je správné a co špatné, kdo má právo být v politice a kdo ne, a rozdává nálepky s takovou samozřejmostí, jakou by mu záviděl i rudý cenzor z 50. let.
Pokorný píše o „aroganci“ Babiše, ale sám se topí v aroganci vlastní. Povyšuje se nad voliče ANO, nad polovinu národa, a vlastně nad všechny, kdo nesdílejí jeho jedině správnou víru. Přesně tohle je dědictví komunismu v praxi: my, „vyvolení“, víme lépe, co je dobré pro vás, hloupý lid. A pokud s námi nesouhlasíte, jste burani, proruské satelity, anebo rovnou agenti Putina.
Je až groteskní, když někdo jako Pokorný káže o demokracii a slušnosti. Demokracie nestojí na tom, že jeden ideolog určuje, kdo je dostatečně prozápadní a kdo už „patří na Sibiř“. Demokracie stojí na schopnosti přijmout i nepohodlné názory, na respektu k pluralitě a vůli voličů. Pokorný ale nepolemizuje – on moralizuje, soudí a nálepkuje.
Největší absurditou jeho textu je vyzdvihování premiéra Fialy jako vzoru kultivovanosti a státnictví. Je to jako kdyby stranická kronika v roce 1988 oslavovala Jakeše za jeho „lidovost“. Pokorný nehledá státníka – hledá ikonu, kterou by mohl uctívat, protože to tak bývalý komunista potřebuje. Jeden vůdce, jeden správný směr, nulová tolerance k odlišnosti.
Pokorný svým článkem neodhaluje Babiše. On odhaluje sám sebe. Sám sebe jako člověka, který se nikdy nezbavil bolševického myšlení. Může se halit do frází o Evropě, o demokracii, o Západu, ale ve skutečnosti mluví jazykem, který patří do stranických brožur KSČ. Jazykem nenávisti, nadřazenosti a ideologického diktátu.
Kdo je tedy Richard Pokorný? Bývalý komunista. Bývalý komunista, který místo srpu a kladiva používá evropskou vlajku. Bývalý komunista, který se sice naučil nová slova, ale nezměnil své myšlení. A právě proto je třeba jeho moralizující tirády odmítnout.
Demokracie není Richard Pokorný. Demokracie je pluralita, svoboda slova a respekt k tomu, že ne všichni sdílejí stejný názor. A to je přesně to, co bývalí komunisté jako on nikdy nepochopí.
