Dětští hrdinové Sovětského svazu ve druhé světové válce

Když 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo útok na Sovětský svaz, zasáhla válka prakticky každou rodinu od Baltu až po Kavkaz. Miliony dětí přišly o domovy, rodiče nebo sourozence. Mnohé zahynuly při bombardování, zemřely hladem během blokády Leningradu nebo skončily v nacistických koncentračních táborech. Děti patřily k nejbezbrannějším obětem války.

Jenže válka měla i druhou tvář.

V okupovaných oblastech Sovětského svazu se tisíce chlapců a dívek ocitly v situaci, kdy byly nuceny dospět mnohem dříve, než by odpovídalo jejich věku. Někteří viděli popravy svých rodičů, jiní byli svědky vypalování vesnic nebo nacistických represí. Část z nich se rozhodla vzdorovat. Připojili se k partyzánům, podzemnímu odboji nebo přímo k jednotkám Rudé armády.

Nešlo pouze o symbolickou pomoc. Děti se stávaly spojkami, průzkumníky, sabotéry, zdravotníky i kurýry. Přenášely zbraně a radiostanice přes frontovou linii, sledovaly pohyb nepřítele, ničily železnice a někdy se dostávaly přímo do bojů. Dnes je nasazování dětí do válek právem považováno za tragédii a porušení základních lidských práv. Přesto nelze přehlédnout odvahu, kterou mnohé z nich projevily.

Příběhy pionýrů-hrdinů a synů pluků proto nejsou jen příběhy dětských obětí. Jsou také příběhy dětí, které se v mimořádných okolnostech staly účastníky odporu proti nacistické okupaci. Sovětská válečná propaganda jejich osudy později proměnila v symboly vlastenectví, avšak za legendami stáli skuteční chlapci a dívky, kteří často zaplatili nejvyšší cenu.

6 let

Ze všech známých dětských účastníků války byl nejmladší právě Sergej „Serjoža“ Aljoškov. Když Němci popravili jeho matku a staršího bratra za pomoc partyzánům, zůstal zcela sám. Vyčerpaného a podvyživeného ho v létě 1942 nalezli vojáci Rudé armády. Velitel Mitrofan Vorobjov jej adoptoval a Sergej se stal jedním z nejznámějších „synů pluku“.

Přestože kvůli věku nemohl bojovat, doručoval zprávy, roznášel poštu, pomáhal raněným a během bitvy o Stalingrad několikrát prokázal mimořádnou odvahu. Když byl jeho adoptivní otec zasypán při bombardování, Sergej přivolal pomoc a přispěl k jeho záchraně. Za své činy obdržel medaili Za bojové zásluhy. Ve věku, kdy většina dětí začíná školní docházku, procházel jednou z nejkrvavějších bitev světových dějin.

9 let

Naděžda Bogdanovová se stala partyzánskou průzkumnicí ještě před svými desátými narozeninami. Poprvé byla zajata po vyvěšení sovětské vlajky v okupovaném Vitebsku. Němci ji odsoudili k smrti, ale přežila. Podruhé byla zatčena v roce 1943 a podrobena brutálnímu mučení. Polévali ji ledovou vodou, vypálili jí na záda pěticípou hvězdu a ponechali ji v domnění, že zemřela. Přesto přežila i tentokrát.

Po válce byla téměř slepá a částečně ochrnutá. Její příběh patří k nejdramatičtějším svědectvím o tom, co válka dokázala způsobit dětem.

10 let

Po okupaci Kyjeva ukryl desetiletý Kostja dva bojové prapory sovětských střeleckých pluků. Věděl, že pokud budou objeveny, čeká jej smrt. Přesto je po celé období okupace tajně přechovával a po osvobození města je slavnostně předal armádě. Za svůj čin byl vyznamenán Řádem rudého praporu.

14 let

Valentin Kotik vstoupil do odboje ve dvanácti letech. Nejprve sbíral informace o pohybu německých jednotek, později se podílel na sabotážích železniční dopravy. Proslul odhalením podzemního telefonního kabelu vedoucího k německému velitelství. Následné přerušení spojení významně pomohlo partyzánům.

Padl během osvobozovacích bojů v únoru 1944. Stal se nejmladším nositelem titulu Hrdina Sovětského svazu.

14 let

Marat Kazej pocházel z Běloruska. Poté, co Němci popravili jeho matku za pomoc partyzánům, vstoupil společně se sestrou do odboje. Stal se průzkumníkem a několikrát zachránil svůj oddíl před obklíčením.

Dne 11. května 1944 byl obklíčen německými jednotkami. Když mu došla munice, zůstal mu jediný granát. Nechtěl padnout do zajetí. Počkal, až se vojáci přiblíží, a odpálil jej. Zemřel ve čtrnácti letech. Jeho smrt se stala jedním z nejslavnějších symbolů sovětského odboje.

14 let

Společně s dalšími mladými odbojáři šířila letáky a pomáhala partyzánům. Po zatčení byla dva měsíce vyslýchána gestapem. Navzdory mučení nikoho neprozradila. Nakonec byla zastřelena. Bylo jí čtrnáct let.

14 let

Podílela se na průzkumu a přípravě vyhození železničního mostu přes řeku Drissu. Po zradě byla zajata a popravena. Posmrtně získala Řád vlastenecké války I. stupně.

15 let

Aby získávala informace o německých jednotkách, převlékala se za žebrajícího chlapce. Pohybovala se mezi vesnicemi, sledovala rozmístění německých vojsk a předávala získané informace partyzánům. Padla během bojů v Estonsku.

15 let

Když byl jeho partyzánský oddíl obklíčen, dobrovolně se přihlásil, že bude krýt ústup ostatních. Bojoval do poslední chvíle a nakonec odpálil granát mezi sebou a útočícími vojáky. Zemřel v patnácti letech.

14 let

Syn slavného letce Nikolaje Kamanina se stal nejmladším vojenským pilotem Rudé armády. Během války vykonal stovky spojovacích a průzkumných letů. Na rozdíl od mnoha dětských hrdinů válku přežil, avšak zemřel již ve věku osmnácti let.

16 let

Leonid Golikov se stal partyzánským průzkumníkem v patnácti letech. Účastnil se desítek operací proti německým jednotkám, ničil mosty, sklady a komunikační trasy. Nejznámější akcí bylo přepadení automobilu německého generála, při němž získal důležité dokumenty.

Padl v lednu 1943 a posmrtně získal titul Hrdina Sovětského svazu.

16 let

Podílel se na ničení železniční dopravy a sabotážích v týlu nepřítele. Sovětské zdroje mu připisují účast na zničení devíti vojenských vlaků. Padl roku 1944.

16 let

Díky znalosti němčiny pracoval v německé důstojnické jídelně a získával informace pro odboj. Společně se Šurou Koberem podnikl nebezpečnou cestu přes frontovou linii, aby navázal spojení s Moskvou. Po návratu byli oba zatčeni a popraveni.

16 let

Společně s Vitjou Chomenkem patřil mezi nejodvážnější členy mykolajivského podzemí. Jejich mise přes frontovou linii představovala jednu z nejriskantnějších operací dětského odboje za války.

16 let

Působil jako spojka a průzkumník. Podílel se na vykolejení osmi německých vojenských vlaků. Němci dokonce vypsali odměnu za jeho dopadení, aniž tušili, že hledají dospívajícího chlapce.

17 let

Zinaida Portnovová byla členkou organizace Mladí mstitelé. Podílela se na sabotážích a podle dobových zpráv také na otravě německé jídelny. Po zatčení se během výslechu zmocnila pistole vyšetřovatele, zastřelila jej i další příslušníky gestapa a pokusila se uprchnout. Byla však dopadena a po dlouhém mučení popravena. Bylo jí sedmnáct let.

18 let

Přestože již nebyla dítětem v pravém slova smyslu, stala se nejznámější mladou hrdinkou Sovětského svazu. Jako členka diverzní skupiny operovala v německém týlu u Moskvy. Po zajetí odmítla vypovídat navzdory brutálnímu mučení a 29. listopadu 1941 byla veřejně oběšena.

Při pohledu na seznam těchto jmen zaráží jedna skutečnost. Většině z nich bylo mezi čtrnácti a šestnácti lety. Některým bylo deset. Jednomu dokonce šest.

Děti druhé světové války byly především jejími oběťmi. Přesto některé okolnosti přinutily převzít odpovědnost, kterou by neměli nést ani dospělí. Staly se spojkami, průzkumníky, partyzány, zdravotníky nebo vojáky. Mnohé za svou odvahu zaplatily životem.

Příběhy pionýrů-hrdinů a synů pluků proto nejsou pouze vyprávěním o hrdinství. Jsou především svědectvím o tom, jak hluboko dokáže válka zasáhnout lidský život. Ukazují, že odvaha není otázkou věku, ale zároveň připomínají cenu, kterou za ni děti často musely zaplatit.

Za jmény Sergej Aljoškov, Naděžda Bogdanovová, Valja Kotik, Marat Kazej, Zina Portnovová či Lenja Golikov nestojí jen válečné legendy. Stojí za nimi ztracené dětství celé generace sovětských chlapců a dívek, které válka připravila o možnost vyrůstat v míru.

Právě proto jejich příběhy dodnes vyvolávají obdiv i smutek zároveň. Nejen proto, co dokázali, ale především proto, že byli dětmi, které nikdy neměly být nuceny takové činy vykonat.