Křižovatka čekající na nehodu. Bučovice přehlížejí rizika na Školní a Vyškovské

V Bučovicích už řadu let existuje problém, který byl dlouho přehlížen, podceňován a odsouván na okraj veřejné debaty. Křižovatka ulic Školní a Vyškovská ve směru na Černčín se postupně proměnila z běžného dopravního napojení v rizikové místo, kde se nebezpečně kumuluje nevhodně řešený urbanismus, podceněné dopravní plánování a absence skutečně funkčních bezpečnostních opatření.

Situace se přitom nezhoršila ze dne na den. Jde o dlouhodobý proces, který se s každou další stavební úpravou a s rostoucí intenzitou dopravy dále prohlubuje. Výstavba nových obytných budov v ulici Školní, vznik dalších rodinných domů přímo v prostoru křižovatky Školní a Vyškovská a současně stále vyšší dopravní zatížení spojené s provozem obou škol v lokalitě vytvořily kombinaci faktorů, na kterou stávající dopravní řešení přestává stačit.

Město sice může argumentovat tím, že na místě byla provedena určitá opatření. Na vozovce přibylo nové vodorovné značení, bylo osazeno dopravní zrcadlo a prostor doplnilo veřejné osvětlení. Jenže při bližším pohledu je zřejmé, že tato opatření působí spíše jako snaha vytvořit dojem řešení než jako skutečně promyšlený zásah odpovídající reálnému stavu lokality.

Ve chvíli, kdy přijde mlha, ranní námraza, hustý déšť nebo nízké slunce typické pro ranní a podvečerní hodiny, se dopravní zrcadla stávají prakticky nefunkčními. Orosené nebo oslněné zrcadlo řidiči neposkytne spolehlivou informaci o situaci na hlavní komunikaci a bezpečnost provozu se tak opět vrací pouze k odhadu, zkušenosti a štěstí jednotlivých řidičů.

Lokalita kolem ulic Školní a Vyškovská prošla v posledních letech výraznou urbanistickou proměnou. Dříve poměrně otevřený prostor na okraji města se postupně zaplnil novou obytnou výstavbou, která přivedla do území výrazně větší počet obyvatel, automobilů, chodců i cyklistů. Každý nový rodinný dům znamená další výjezd na komunikaci, další pohyb vozidel a další konflikt mezi rezidenčním charakterem lokality a průjezdní dopravou.

Problém spočívá v tom, že samotná komunikace si stále zachovává charakter rychlejší průtahové silnice. Široký profil vozovky, táhlé oblouky a klesání směrem ke křižovatce vytvářejí prostředí, které řidiče intuitivně vede k vyšší rychlosti. Silnice tak dnes funguje v naprostém rozporu s charakterem okolního území, které se mezitím proměnilo v hustěji obydlenou část města s každodenním pohybem obyvatel, školáků i rodičů převážejících děti do školských zařízení.

Zejména v ranních hodinách se v prostoru křižovatky kumuluje doprava související s provozem obou škol v lokalitě. Přibývá krátkodobě zastavujících vozidel, vozů rodičů, pěších dětí i cyklistů. Dopravní infrastruktura však na tuto změnu nikdy nebyla systémově připravena.

Při pohledu z místa řidiče přijíždějícího od Černčína je okamžitě patrné, že rozhledové poměry přestávají odpovídat bezpečné a přehledné křižovatce.

Na jedné straně řidiči výhled omezuje horizont komunikace, přes který se přijíždějící vozidla objevují až na poslední chvíli. Na druhé straně rozhled komplikuje oblouk silnice a postupně zarůstající vegetace podél komunikace. Situaci dále zhoršují vyvýšené stavební parcely, nové oplocení a hustá výsadba zeleně kolem nových domů.

Město přitom v rámci nové výstavby umožnilo zásahy, které bezpečnostní situaci dále komplikují. Některé parcely byly navýšeny oproti původnímu terénu, vznikly vyvýšené zahrady a terénní modelace, které dnes omezují rozhledové poměry v úrovni očí řidiče. Současně přibývá vegetace a oplocení, které vytvářejí další vizuální bariéry.

Každý z těchto prvků může samostatně působit jako drobnost. V součtu ale vytvářejí nebezpečně nepřehledné prostředí, kde musí řidič vyjíždějící z vedlejší komunikace reagovat ve výrazně kratším čase, než odpovídá standardně bezpečné křižovatce.

Město se pravděpodobně snaží vytvářet dojem, že bezpečnost situace řeší pomocí dopravního zrcadla. Jenže právě tento prvek velmi dobře ukazuje, jak povrchní současný přístup je.

Dopravní zrcadlo může fungovat pouze za ideálních podmínek — tedy za suchého počasí, dobré viditelnosti a bez oslnění sluncem. Reálný provoz však takto nefunguje. Stačí ranní mlha, námraza, déšť nebo nízké slunce a zrcadlo přestává poskytovat spolehlivý obraz o provozu na hlavní komunikaci.

Řidič pak často neví, zda je silnice skutečně volná, nebo zda se za horizontem či v oblouku právě blíží vozidlo vyšší rychlostí. Bezpečnost provozu se tak fakticky opírá o subjektivní odhad a okamžitou reakci řidiče, nikoliv o kvalitně navržené dopravní řešení.

Největší problém celé situace neleží pouze v samotné křižovatce, ale především v dlouhodobém přístupu města k rozvoji této části Bučovic.

Město umožnilo rozsáhlou obytnou výstavbu, aniž by současně odpovídajícím způsobem upravilo dopravní infrastrukturu a bezpečnostní řešení celé lokality. Namísto systémového řešení přišla pouze dílčí kosmetická opatření, která sice mohou dobře vypadat na papíře, ale v reálném provozu zásadní problémy neřeší.

Žádná nová čára na silnici totiž nezmění skutečnost, že:

Město přitom mělo možnost už při povolování staveb:

To se však nestalo.

Podobná místa bývají nebezpečná právě tím, že dlouhou dobu fungují „bez většího problému“. Připomínky obyvatel bývají bagatelizovány a riziko se začne brát vážně až ve chvíli, kdy dojde k vážné nehodě.

Stačí přitom jediný okamžik:
řidič špatně odhadne vzdálenost vozidla skrytého za horizontem, do situace vstoupí oslnění sluncem, mokrá vozovka nebo motocyklista, kterého přes vegetaci a oblouk komunikace uvidí příliš pozdě.

A teprve potom se začne mluvit o tom, že lokalita byla dlouhodobě problematická.

Jenže skutečná dopravní bezpečnost nemá začínat až po tragédii.