Článek
Tomáš Zdechovský má jasno. Mladić je válečný zločinec, Srbové ho oslavují, a proto Srbsko „ještě není připravené na EU“. Tak jednoduché to je – alespoň v jeho článku.
Jenže skutečné Srbsko je podstatně složitější. A právě tuto složitost Zdechovský buď nechápe, nebo ji záměrně ignoruje.
Ano, Ratko Mladić byl odsouzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii za genocidu ve Srebrenici, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Tento rozsudek je třeba respektovat. O jeho právní vině není potřeba vést žádné romantické debaty.
Ale právní rozsudek není totéž jako historická paměť národa.
A právě tady Zdechovský předvádí pozoruhodnou dávku evropského paternalismu.
Pro část srbské společnosti není Mladić především „balkánský řezník“. Je to generál Armády Republiky srbské, symbol války, v níž Srbové v Bosně sami sebe vnímali jako stranu bojující o přežití, území a vlastní bezpečnost. Je to symbol, který vznikl v konkrétních historických okolnostech – a nezmizí tím, že ho český europoslanec označí za masového vraha.
To není obhajoba Mladićových zločinů.
Je to konstatování reality.
A kdo chce Srbsku rozumět, musí pochopit ještě jednu věc: pro značnou část Srbů není příběh 90. let příběhem „zlí Srbové versus nevinný zbytek Balkánu“.
Srbská společnost má svou vlastní zkušenost války, bombardování NATO, uprchlíků, rozpadu Jugoslávie, mezinárodních sankcí, ztráty území a následného odtržení Kosova. Mnoho Srbů tyto události dodnes vnímá jako ponížení, nespravedlnost a demonstraci dvojího metru Západu.
Ať už s tím souhlasíme, nebo ne.
Taková je realita srbské kolektivní paměti.
Stejně tak Haag není pro mnoho Srbů symbolem neutrálního soudu, který pouze „spravedlivě potrestal viníky“. Je pro ně součástí širšího příběhu, v němž byli Srbové v mezinárodním prostoru vykreslováni jako hlavní viníci rozpadu Jugoslávie, zatímco zločiny ostatních stran byly vnímány jako nedostatečně potrestané nebo upozaděné.
To neznamená, že tento pohled je automaticky historicky správný.
Znamená to, že existuje.
A pokud někdo chce Srbsku vykládat evropské hodnoty, měl by tuto realitu nejprve pochopit.
Zdechovský místo toho dělá přesný opak. Vezme pohřeb člověka, kterého část společnosti stále považuje za hrdinu a generála, a použije jej jako důkaz kolektivní morální nezpůsobilosti celého Srbska.
To je argumentace na úrovni:
„Nelíbí se mi vaše historická paměť, takže nejste dost evropští.“
Promiňte, ale takhle evropská integrace fungovat nemá.
Evropa není klub států, které musí mít stejný výklad vlastních dějin. Pokud by byla, mnoho dnešních členských zemí by mělo s přijímacími pohovory značný problém.
Ano, Srbsko musí čelit své minulosti. Ano, glorifikace odsouzených válečných zločinců je legitimním předmětem kritiky. Ano, Srbsko musí zlepšit právní stát, demokracii, média i vztah k válečným zločinům.
Ale pokud chceme Srby přesvědčit, že Evropa není jejich nepřítel, rozhodně nepomůže český politik, který jim vzkáže, že jejich země „nemá v Evropě co dělat“.
To je přesně ten druh arogance, který posiluje nacionalismus, proti němuž Zdechovský údajně bojuje.
A ještě něco.
Mladić může být současně odsouzeným válečným zločincem a pro část Srbů hrdinou a generálem.
Tyto dvě skutečnosti se vzájemně nevylučují. Jedna popisuje právní hodnocení jeho činů, druhá společenský a historický vztah části Srbů k jeho osobě.
Kdo jednu z těchto skutečností odmítá, protože se mu politicky nehodí, nepíše analýzu Srbska.
Píše propagandistický leták.
A Zdechovský by měl možná začít chápat, že cesta Srbska do Evropy nepovede přes jeho morální kazatelnu.
Povede přes dialog, respekt k historické paměti, tlak na konkrétní reformy a především přes schopnost pochopit, proč část Srbů odmítá západní výklad vlastní historie.
Mladićův kult je problém.
Ale představa, že ho lze vyřešit tím, že Srbům někdo z Bruselu nebo Prahy vysvětlí, že jsou kvůli němu méněcenní Evropané, je ještě větší problém.
