Článek
Zastoupení žen v nové Sněmovně dosáhlo 33,5 %, což je historické maximum, a hned dvanáct poslanců a poslankyň je mladších třiceti let – i to je rekord. Zatímco jedni tuto proměnu vítají jako svěží vítr, jiní mají jasno: „Nemají zkušenosti, nedostudovali, nevědí nic o světě.“ Jenže možná právě v tom spočívá jejich síla.
Jenže právě tahle kritika odhaluje, jak hluboce zakořeněné máme stereotypy o tom, kdo má „právo“ vstupovat do politiky.
Dospívají rychleji než muži
Je vědecky podloženo, že z biologického i psychologického hlediska ženy dospívají rychleji.1 Jsou zodpovědnější, dříve se osamostatňují a často už v raném věku dokážou zvládat tlak i multitasking, který je s politikou spojený.
Argument, že „je jim teprve 21“, by měl stejnou váhu, jako kdybychom se ptali, proč mají muži nad 70 ještě pořád právo rozhodovat o budoucnosti země, kterou už z pohledu mladých často nechápou.
Věk není překážka – ani v minulosti nebyl
Zákon jasně říká, že do Sněmovny může být zvolen každý občan starší 21 let. To není náhoda. Demokracie stojí na myšlence, že politická způsobilost není vázaná na věk, ale na důvěru voličů.
V minulosti byli do parlamentu zvoleni i mladí muži – Dominik Feri, Marek Benda nebo zástupkyně ženského pohlaví Kateřina Konečná. Tehdy to nikomu příliš nevadilo, přestože ani oni neměli za sebou dlouhou praxi nebo dokončené vzdělání. Proč tedy dnes vyvolává podobná situace takové emoce - proč to tedy nyní rozpoutává takové vášně?
Kdo jsou nové tváře české politiky
Mezi nově zvolenými poslankyněmi patří například Julie Smejkalová (STAN), která se ve 21 letech stala nejmladší členkou Sněmovny. Studentka práv zaujala voliče svým klidným vystupováním a důrazem na vzdělávání a spravedlnost.
Další výraznou postavou je Kateřina Demetrashvili (Piráti), dvaadvacetiletá politička, která se chce zaměřit na duševní zdraví, práva žen a ochranu životního prostředí.
Obě mladé ženy získaly vysoký počet preferenčních hlasů – důkaz, že část veřejnosti už neposuzuje kandidáty podle věku, ale podle hodnot, které reprezentují.
Jiná témata, jiný jazyk, jiná energie
Mladé političky přinášejí do veřejného prostoru něco, co v české politice dlouhodobě chybělo – autenticitu, empatii a témata, která se dotýkají běžného života. Otevírají diskusi o psychickém zdraví, klimatické krizi, vzdělávání, pracovních podmínkách, sexuálním násilí nebo rovnosti příležitostí.
Nejsou zatížené stranickými strukturami ani letitými osobními vazbami. A právě proto mohou být nepohodlné.
Odvaha místo „zkušeností“
Zkušenost je bezpochyby důležitá. Ale zkušenost není totéž co moudrost, a už vůbec ne otevřenost. V české politice už dlouho sedí lidé, kteří mají zkušeností až až – a přesto jim uniká realita života většiny obyvatel. Mladé ženy do politiky nevstupují proto, že by chtěly být vidět, ale protože chtějí něco změnit.
A možná právě tahle odvaha – pustit se do světa, který jim od začátku dává najevo, že tam „nepatří“ – je tou nejcennější kvalifikací.
Girls run the world
To, že mladé ženy dokázaly uspět v přímé volební soutěži, není chyba systému. Je to odraz společenské změny. Lidé už nechtějí stále jen dokola a dokola poslouchat prázdné fráze „vysloužilých politických dinosaurů“. Chtějí slyšet nové hlasy. Hlasy, které mluví jazykem současnosti a nebojí se pojmenovat, co v zemi nefunguje.
Všem nově zvoleným držím palce, ať se v záplavě testosteronu jejich hlas neztratí a ať dokáží odolávat hejtům a posměškům, které jejich zvolení provází.
Zdroj:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34566676/
https://zakrouzkujzenu.cz/
https://30pod30.boldnews.cz/
