Článek
Zatímco Ministerstvo obrany s hrdostí mluví o „moderní armádě pro 21. století“, z úst veřejnosti – a často i samotných vojáků – zaznívá spíš trpký smích. Namísto jistoty a důvěryhodnosti totiž armáda působí dojmem, že v některých oblastech ztrácí krok.
Nevyhovující výstroj, zdlouhavé procesy a předražené zakázky
Jedním z aktuálních problémů, které se dostaly do médií, je případ balistických vest v souhrnné částce za čtvrt miliardy, které neplní svůj základní účel – jsou prostřelitelné. Armáda je nyní nucena část dodaných vest stáhnout z oběhu, zatímco stovky vojáků na kvalitní výstroj čekají už více než pět let. A jen tak se nových vest zřejmě nedočkají. Výběrová řízení, zkoušky a reklamace trvají dlouhé měsíce, někdy i roky, a zpožďují tak nutné dodávky.
Podobně problematické se ukázalo i pořízení nových armádních batohů, které byly vyrobeny v Číně, ale uvízly během přepravy na železniční trase přes Rusko. V době rostoucí bezpečnostní nejistoty se paradoxně ukazuje, že armáda stále spoléhá na dodavatelské řetězce v geopoliticky rizikových oblastech.
Sympatie mnohých si armáda nezískala ani předraženou zakázkou na polní kuchyň za 66 milionů od firmy patřící expolitikovi Vlastimilu Sehnalovi, na kterou upozornily Seznam Zprávy na přelomu května letošního roku.
Maskovací vzor jako symbol selhání priorit
Změna maskovacího vzoru, která byla nedávno představena veřejnosti, je dalším příkladem toho, za co se utrácejí peníze. Výsledkem není zlepšení bojeschopnosti, ale je poukázání na komunikační a prioritizační chaos, který v armádě panuje.
Zatímco nové uniformy jsou prezentovány jako inovace, mnozí vojáci stále nemají kompletní výstroj ani v původním vzoru. Navíc nové prvky testují převážně příslušníci reprezentačních složek, nikoliv ti, kteří s výstrojí skutečně slouží v náročných podmínkách.
O tom, že kompletní změna maskovacího vzoru bude i velmi nákladná a není zcela nezbytná se také vedou spory. Změna tak vyvolává otázky, zda armáda volí správné priority ve vztahu k obranyschopnosti a reálným potřebám jednotek
Aktuální situace na Ukrajině nám zcela jasně ukazuje, že pokud by došlo k ozbrojenému konfliktu je barva maskovacího vzoru zcela nepodstatnou marginálií, pokud v armádě nebudou lidé, kteří budou chtít vůbec nějakou uniformu nosit.
Demotivace, odchody a úbytek zájmu
Nespokojenost vojáků se výrazně promítá do personální situace armády. Přestože se vedení resortu snaží motivaci zvyšovat, finanční odměny zůstávají podle mnohých spíše symbolické. Spolu se škrty v oblasti benefitů a celkově klesající atraktivitou vojenské služby to vede k odchodům zkušených příslušníků i k tomu, že noví zájemci o službu přibývají jen pomalu. Armáda tak dlouhodobě nenaplňuje potřebné stavy a potýká se s nedostatkem personálu napříč odbornostmi.
Naopak civilní sektor nabízí vyšší mzdy, větší pracovní volnost a méně formální zátěže. V tomto srovnání armáda často tahá za kratší konec – a vojáci si to na rozdíl od jejich vedení moc dobře uvědomují.
Humor jako obranný mechanismus
Vojáci na aktuální situaci často reagují sarkasmem a černým humorem. V armádním prostředí kolují přezdívky jako „Ozbrojený aeroklub“ pro letectvo nebo výraz „Akce jehla - zašij se, kdo můžeš“, která je synonymem pro snahu vyhnout se „šaškování“ při návštěvě televize nebo pohlavárů na základnách. Tyto interní narážky, byť zábavné, ve skutečnosti odhalují hlubší frustraci z nadměrné byrokracie, která podle mnohých brání pružné a efektivní práci.
Je důležité zdůraznit, že kritika v článku není namířena proti jednotlivým vojákům ani proti jejich nasazení. Naopak – schopnost armády pomáhat v krizových situacích, jako jsou povodně a jiné živelní katastrofy, je opakovaně oceňována veřejností. Zásadní problém však spočívá ve vedení a organizaci systému, který se jeví jako příliš rigidní, neefektivní a nedostatečně připravený na nové typy hrozeb, ačkoliv jsme jako veřejnost pravidelně ujišťováni o opaku.
V době nejistoty je důvěryhodná armáda klíčová
V současné bezpečnostní situaci, kdy je ozbrojený konflikt opět realitou v evropském prostoru, je moderní, dobře vybavená a personálně stabilní armáda naprostou nezbytností. Zpožděné akvizice, nekvalitní výstroj, slabá motivace personálu i byrokratické zátěže ohrožují schopnost armády plnit své základní úkoly.
Pokud má Česká republika ambici vybudovat moderní armádu odpovídající výzvám současnosti, nestačí proklamace ani symbolické kroky. Je třeba vyřešit strukturální nedostatky, zefektivnit řízení a především obnovit důvěru těch, kteří tuto instituci tvoří. Bez nich se jakákoliv modernizační strategie stává pouze heslem – a rizikem pro bezpečnost státu.
