Článek
Přísně „akademická“ až elitářská politika hýřící na jedné straně vzletnými hodnotami, které jsou ale většině prostých voličů vzdálené nebo se jim dokonce protiví, na druhé straně příliš odborná, a tedy prostému lidu opět vzdálená. Můžeme ji přirovnat k televiznímu dokumentu nebo vážné politické debatě. Proti ní stojí politika jako ušitá podle pravidel reality show typu Výměny manželek, které hltá každý, ať už má zuby, či nikoli. Kdo zvítězí v České kotlině? Na koho se upře zrak většiny našinců?
My už to samozřejmě všichni víme. Ukázaly nám to volby v loňském roce a nikoho nepřekvapilo, že zlatou medaili získala s náskokem možnost B. Jinými slovy, politika Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. V čem tkví jeho úspěch a na čem Fiala „a spol.“ tragicky selhali?
Osobní přístup a tah na peněženky
„Lidi volí podle peněženky. Podle toho, jak se bojí o vlastní budoucnost… Máme ohromný pocit, že se máme špatně,“ děla loni v podcastu PoliTalk politická marketérka Anna Shavit. A jde vskutku o jedno ze základních marketingových pravidel. Anna Shavit přitom mluvila právě o rozbíhajících se volebních kampaních. Andrej Babiš cílit na tyto věci vždy uměl, dokázal se chytit aktuálních ekonomických trendů a vytěžit z nich kredit díky schopnosti velmi srozumitelně komunikovat možné benefity pro peněženky „prostých voličů“.
Jednoduché a na výpisu z účtu viditelné, byť drobné, efekty podané navíc formou osobního, lidového marketingu. Babiš ve zmijovce je ikonickým symbolem jeho marketingové linky. Je jedním z nás. Zejména jedním z těch, kteří mají pocit, že se mají špatně a že za to nemohou oni sami, ale zlovolné politické strany, které rozdávají peníze Ukrajincům a podobně. Na rozdíl od politické žumpy typu SPD se ale Babiš dokáže udržet nad hranici propasti totálního bizáru, jde daleko, ale ne až příliš daleko. Zůstává realistický a při zemi a slibuje věci, které jsou splnitelné nebo aspoň myslitelné. Ne naprosté a ze řetězu utržené nesmysly. Alespoň většinou ne. A co víc, neomezuje se na předvolební naslibování modrého z nebe, ale uvědomuje si, jak důležité je sbírat body kontinuálně.
Dokonalým příkladem jeho přístupu k sbírání politických bodů je chystané zrušení koncesionářských poplatků za veřejnoprávní média. Jde o pár korun, ale politicky je to fantastický tah. Koncesionářské poplatky většina lidí nesnáší, navzdory tomu, o jaký pakatel reálně jde. Babiš přichází jako skutečný Robin Hood, který sejme z lidu toto kruté jařmo. Platit z našich peněz na proradná média servírující nám svou propagandu? Díky Babišovi už nemusíme!
Nyní vláda přichází s možností návratu školkovného či slev na studenta, které Fialova vláda seškrtala. I kdyby na to nedošlo, lidé tento signál vidí. Fiala nás okrádal, Babiš se o nás zajímá. Zároveň už málokoho zajímá, kde a kdy se na podobné štědré rozdávání nakonec vezmou peníze.
Fiala ztroskotal na Ukrajincích a elitářské odtrženosti
Babiš zahájil svou politickou pouť vizí nového státu, který je řízen směrem k efektivitě a zisku a je zbavený korupce „tradičních“ stran. Paradoxně celou jeho politickou kariérou se jako červená nit vinou korupční aféry v čele s Čapím hnízdem. Kromě pochybného hlídacího nástroje EET je pak mnoho jeho populistických aktů spíše v přímém protikladu k myšlence ziskového a efektivního státu. Navzdory tomu ale stále sbírá politické body a přibývá mu voličů.
Naproti tomu bývalá vláda dostala proti Babišovi šanci, ale promarnila ji tím nejzoufalejším způsobem, jaký si lze vůbec představit. Výstavba předvolební kampaně skoro působila, jako by se koalice ze všech sil snažila spáchat politickou sebevraždu anebo si najala marketingový tým dvojitých agentů pracujících pro Babiše. Ve skutečnosti byla ale kampaň jen konzistentním vyústěním způsobu, jakým Fialův kabinet po celou dobu vládl.
SPOLU při kampani do popředí jednoznačně vystrkovalo témata, která českou společnost spíše rozdělovala (a dále rozdělují). Vzpomínám si, jak jsem nevěřícně kroutil hlavou nad předvolebními slogany a příspěvky na sociálních sítích a říkal si: „To myslí vážně, že s tímhle chtějí do voleb proti Babišovi?“.
Když pominu linku anti-babiš vs. anti-fiala pak se fakticky řečeno kampaně rozdělily na hodnotově-bezpečnostní kampaň SPOLU, proti které stála „peněženkově“-sociální kampaň Andreje Babiše. Asi není těžké odhadnout, které zaměření osloví větší část běžné populace.
Fialova tehdejší vláda v kampani silně tlačila na téma podpory Ukrajiny, čímž část potenciálních voličů nejspíš ještě odradila. Tak třaskavé téma se slábnoucí podporou mezi lidmi se v kampani vůbec nemělo objevovat. Utvrdilo nejvýše pár skalních zastánců Fialova přístupu, což ovšem žádné volební výhody nemohlo přinést. Babiš by nejspíš chytře takové téma před volbami nevytahoval a zkrátka na něm posléze v tichosti pracoval, tak jak to dělá se svými projekty, o kterých ví, že není třeba je příliš hlasitě protřepávat.
Prozápadní ukotvení, bezpečnost, obrana, zodpovědnost a renomé státu v zahraničí. To vše jsou sice možná pilíře kvalitní politiky, ale pro velké volby působí sebevražedně, protože na tohle masy lidí neslyší. Co naopak slyší, to je šumění peněz tekoucích z jejich peněženek někam pryč do cizích zemí, zatímco od Babiše se naopak nese onen milovaný cinkot mincí sypoucích se do jejich kasičky.
Ke špatně zvoleným tématům se přidal pro Fialu až elitářsky odtržený postoj, který provázel celou jeho politiku. Jeho občasné a nekonzistentní, rádoby lidové výstupy na sítích, kterými se chtěl přiblížit Babišovu tónu, působily groteskně, strojeně a nepatřičně. Fiala si pod sebou řezal větev po celou dobu své vlády a před volbami jen neuvěřitelným způsobem přitlačil na pilu. Nelze se vlastně ani vymlouvat na špatné marketéry, protože za tento debakl si mohl výhradně sám.
Jeho přístup mu byl neustále vyčítán ze strany médií i z jiných směrů. Stačilo před volbami použít i obyčejný selský rozum. Ale Fiala si tvrdohlavě stál na svém. A činil tak i ve chvíli, kdy jasně odmítl potenciální koalici s ANO, což mohla být pro zemi záchrana před kabinetem složeným z čistě populistických a bizarních stran, jako je SPD a Motoristé.
Sám Fiala sice argumentoval tím, že taková možnost nebyla myslitelná, jak kvůli samotnému Babišovi, který chtěl vládnout právě s SPD a Motoristy, tak kvůli tomu, že by stejně nebylo možné z dané pozice Babišovu vládu „kultivovat“. Pravděpodobně byla ale v pozadí všeho i notná dávka Fialovy klasické politické tvrdohlavosti, ješitnosti a rigidity, což jsou vlastnosti, které mu zlomily vaz. Naopak Babišova extrémní flexibilita a schopnost přizpůsobit se potřebám situace a vycítit silná témata a potřeby lidu z něj činí velmi těžkého soka i pro mnohem silnější soupeře, než jakým byl Fiala a SPOLU na konci volebního období.
Autorský článek s využitím zdrojů (viz článek)
