Článek
Aktéři současné vlády, kteří na někdejší Fialově vládě nenechávali nit suchou kvůli kdejaké utracené koruně, si nyní připravili rozpočet počítající se schodkem fantastických 310 miliard Kč. Už nyní je tedy propad o 20 miliard vyšší, než jak skončil rozpočet v loňském roce (a to jsme teprve u plánů). Zároveň je tento schodek o nějakých 24 miliard Kč vyšší než schodek rozpočtu původně naplánovaného ještě kabinetem Petra Fialy, který dosahoval schodku 286 miliard Kč. Babišova vláda ho ale smetla ze stolu.
Ministryně Schillerová schodek na síti X hned po zveřejnění hájila investicemi (např. do dopravní infrastruktury) a seškrtáním nadhodnocených příjmů. Fialův rozpočet (resp. schodek) označila za nereálný. Nepochlubila se na druhou stranu třeba tím, že do obrany půjde ještě méně peněz, což je při současné globální situaci naprosto bizarní tah. Výdaje na tento resort mají dokonce klesnout na 1,8 % DHP z původně plánovaných 2,35 % (a loňských 2,02 %) DPH, jde tedy o výrazný, tristní pokles. Ale dnes tu vlastně nechci řešit ani tak samotný rozpočet jako spíš to, jak na něj reagoval prezident Petr Pavel.
Pavel se zaklíná pravomocemi, které dříve vnímal jako prostor pro manévrování
Petr Pavel návrh totiž jednoznačně odmítl vetovat. „Prezident nemá ve svých pravomocech a v působnosti, aby vládě stanovoval, jaký má mít rozpočet, jaká má být výše deficitu, jaké mají být výdaje na kterou kapitolu,“ hájil své stanovisko. Podle Národní rozpočtové rady je přitom schodek v rozporu se zákonem. Maximální zákonný schodek by mohl činit 247 miliard Kč. Měl by ho tedy Petr Pavel vetovat?
„Právní rozbor ukazuje, že situace tak jednoznačná není,“ dodal k tomu prezident. Celá zápletka přitom tkví v tom, že zákon o rozpočtové zodpovědnosti a zákon o státním rozpočtu jsou na stejné úrovni. O maximální výši schodku tak nerozhoduje ústavní zákon, který by druhý zákon jasně přebíjel. Pavel přitom dal najevo, že očekává novelizaci daného zákona. Nejenže tedy z celé situace vybruslil poměrně alibistickým způsobem, ale ještě v podstatě implicitně uvažuje, že je v pořádku odsouhlasit nyní špatný rozpočet podle chybného zákona. Babiš Pavlův tah kvitoval s povděkem. Čímž se dostáváme k tomu hlavnímu…
Samotné Pavlovo rozhodnutí nevetovat rozpočet by asi nevzbudilo až takovou pozornost, kdybychom ho nevnímali v kontextu Pavlova předchozího přístupu. Celých několik měsíců plála mezi hradem a vládou bitva o to, kam usadit nepohodlného potenciálního ministra Filipa Turka z Motoristů. Motoristé Pavlovi nejdříve ustoupili, když se původně zamýšleného resortu ministra zahraničí chopil Macinka. Později po velmi divoké SMS aféře nakonec Motoristé ustoupili i ze snah udat Turkovi křeslo ministra životního prostředí. Kam se nakonec usadil ministr Červený od začátku otevřeně vnímaný jako nastrčená, náhradní loutka.
Rozpočet za Turka? Pavel nemá na další strkanici s Babišem arzenál
Byl to právě Babiš, který na začátku února razantně utnul tahanici Motoristů s Pavlem. A nyní se možná ukazuje, čím to, že byl Babiš po mnoha měsících liknavosti najednou tak rozhodný. Nabízí se myšlenka, zda zde neproběhla minimálně nějaká „myšlenková výměna“ kauzy Turek za kauzu s rozpočtem. Babiš usměrnil Motoristy a vyšel Pavlovi vstříc. Nyní byla řada na Pavlovi, aby ukázal vlídnou tvář. Ale co čert nechtěl, padlo to zrovna na záležitost, která se týká peněz a která se jednoho dne v budoucnosti zásadně dotkne peněženek daňových poplatníků.
Pavel, který neváhal bojovat a napínat meze ústavních pravomocí takřka k prasknutí kvůli v podstatě bezvýznamné záležitosti s Turkem, se najednou změnil v tichou vodu, když jde o opravdu závažný problém.
Ve svém nedávném článku jsem polemizoval nad tím, zda se Pavel zbytečně nevyčerpává bojem, který za to nestojí a nešetří si síly na důležitější bitvy. A zdá se, že právě nyní na tuto situaci došlo. Pavel je najednou krotkým následovníkem i vachrlatých výkladů svých pravomocí.
Za prázdná morální gesta byl ochoten se rvát jako lev. Ale když jsou ve hře jen čísla a není to žádná obrana vznešených hodnot, zřejmě Pavlovi nestojí za to pozvedat svůj těžký meč. Ve světle aktuálního postoje hradu se tak spor o Turka jeví o to víc, jako souboj ješitné tvrdohlavosti a přetahování dvou (nebo spíše tří, neboť z celé kauzy nelze vynechat ministra Macinku) kohoutů na smetišti, o to, kdo dokáže nakonec hlasitěji zakokrhat.
Budou Pavlovi blaničtí rytíři vyjíždět zásadně k líbivě znějícím, ale planým poplachům, a když půjde do tuhého, zůstanou v klidu spát s tím, že se jich to netýká? Pokud ano, je to pro mě trochu zklamáním.
