Článek
Mohlo by se zdát, že jde o scénu z nějakého dystopického dramatu o totalitním režimu, který skrze školou povinné děti špicluje, co dělají jejich rodiče, jaké mají doma vybavení a jestli by děti náhodou třeba nechtěli spáchat sebevraždu. Nejde ale o hloupý film, nýbrž ještě absurdnější realitu České republiky v roce 2026.
Facebooková stránka Vaše práva ve škole, která se zabývá situací a problémy v tuzemském školství v sobotu informovala o neuvěřitelných praktikách České školní inspekce. Tento státní úřad naservíroval žákům 5. tříd základní školy pod rouškou testu z matematiky a češtiny dotazník, ve kterém od žáků zjišťuje extrémně citlivé a soukromé informace o nich samotných, jejich duševním zdraví nebo o jejich rodičích a majetkových poměrech.
„Děti nebyly v běžné školní situaci, kdy se jich učitel citlivě ptá, zda něco nepotřebují. Seděly u počítače, v kontrolovaných podmínkách, v rámci testování, které škola nemohla běžně odmítnout,“ uvádí stránka Vaše práva ve škole a přináší foto náhledy obrazovky školního počítače s otázkami jako „Jak často tě během posledních 2 týdnů trápily následující potíže?“. Mezi stavy, jejichž četnost měl žák vyhodnotit, byla i možnost: „Myšlenky, že by mi bylo lépe, kdybych nežil/a nebo si nějak ublížil/a.“
V originální otázce je dokonce překlep, chybí mezera před slovem nebo. Bravo, ČŠI! Velmi citlivý a originální způsob, jak z dítěte vytáhnout, zda neuvažuje o sebevraždě. A pokud tak nečinilo, třeba s tím po téhle otázce začne. Protože žáka páté třídy by něco takové dost možná ani nenapadlo, ale dobrý nápad je dobrý nápad.
Vaše práva ve škole dále uvádí, že test byl povinný a škola ani učitelé neznali jednotlivé otázky. To v komentářích potvrzuje i učitelka Lenka Š. a dodává vlastní zkušenost: „Dojala mě jedna žákyně, která celkem rychle pochopila směřování otázek, a ptala se: ‚Paní učitelko, co mám zakliknout abych neuškodila našim ani vám?‘.“
Jak je z fotografií patrné, u otázek ani nebyla možnost „nechci odpovídat“. Odpovědět bylo tedy povinné. A právě zde je jádro problému.
Bez vědomí rodičů i učitelů. ČŠI podstrčilo dotazník pod rouškou matematiky
Samotný fakt, že ČŠI tak nevkusným způsobem konfrontuje děti a tahá z nich nejcitlivější informace, by možná ještě ani nebyl až tak tristní. Za jiných okolností. Například kdyby o takových otázkách a podobě dotazníku byli předem informováni rodiče a učitelé. Kdyby dostali možnost odmítnout, aby jejich dítě podobný dotazník podstoupilo. I tak by to bylo velmi povážlivé, ale ČŠI by se alespoň mohla hájit, že šlo o dobrovolný dotazník a všichni byli předem informováni. Nic takového se ale podle stránky Vaše práva ve škole a komentujících nestalo.
V dotazníku byly ale i další perly. Například v otázce na vzdělání matky nechyběla možnost: „Nemám matku.“ Dítě, které například přišlo o rodiče, se bude jistě při zaškrtávání této možnosti cítit velmi komfortně. Nejde přitom o jediný dotazník ČŠI, který pod akademickou záminkou servíruje dětem velmi pochybné otázky. Přímo na webu ČŠI je například k nahlédnutí dotazník s názvem Trends in international mathematics and science study (Mezinárodní trendy v matematice a přírodovědě, pozn. autora) pro žáky 4. ročníku.
Pod líbivým akademicky znějícím anglickým názvem se ovšem skrývá sada velmi podivných otázek, z nichž u mnohých je skutečným logickým oříškem rozlousknout, jak souvisejí s uvedenými školními předměty.
Například otázka: „Narodili se tví rodiče (nebo nevlastní rodiče či pěstouni) v České republice?“ se pravděpodobně týká výzkumu invazivních druhů, že ano? A co otázka „Jak často máš následující pocity, když přijdeš do školy?“, kde mezi možnostmi figuruje „Mám hlad“ nebo „Jsem unavený/unavená“. Otázky jako „Máte doma některé z následujících věcí?“ nebo „Kolik knih máte přibližně doma?“ jsou rozhodně taky zajímavé. Za zmínku stojí, že u druhé otázky je v závorce upozornění: „Nepočítej časopisy, noviny ani své učebnice.“. To zřejmě pro případ, že by v lavici sedělo potenciální potomstvo Filipa Turka.
Tento dotazník datovaný k roku 2018 je v kompletní verzi ke stažení na webu ČŠI. Jde ale spíše o alibistické řešení. Protože ruku na srdce, kdo bude pod dotazníkem Trends in international mathematics and science study hledat nějakou záludnost a aktivně si ho vyhledávat. Aktivní mělo být naopak ČŠI a o těchto věcech velmi důtklivě informovat.
A co je ještě důležitější… všichni bychom se měli dozvědět, kde data skončí a co se s nimi bude přesně dělat. A taky, zda jsou přiřaditelné k totožnosti konkrétního dítěte. Podle stránky Vaše práva ve škole totiž jsou: „Žák má kód, který je se jménem propojitelné, rodič neví, že dítě bude odpovídat na otázky o rodině a duševním stavu, dítě neví, že nemusí odpovídat, možnost „nechci odpovědět“ neexistuje.“
Co si tedy máme jako rodiče a občané o celé této situaci myslet? A co se stane, pokud nějaké dítě skutečně uvede, že má myšlenky na smrt? Dostane se mu nějaké pomoci a podpory nebo jeho případ skončí jako čárka v nějaké statistice? Samé otázky. Znepokojivé otázky.
Pokud má ČŠI zájem sbírat citlivá data, rozhodně by to mělo dělat jiným a podstatně transparentnějším a méně hrubiánským způsobem.
Zdroje: Vaše práva ve škole, ČSI
