Článek
Premiér Andrej Babiš občas uklidňuje část voličů, kterým alespoň minimálně záleží na osudu a budoucnosti České republiky (byť zřejmě tvoří menšinu jeho „klaky“), že na obranu až tak úplně nekašle, jak často tvrdí média a různé jiné příčetné zdroje. Sem tam za tím účelem vytáhne i nějaký svůj veselý graf. Generálnímu tajemníkovi NATO, Marku Ruttemu, pak na čtvrtečním setkání dokonce tvrdil, že: „My jako vláda považujeme naši obranyschopnost a naše závazky za velice důležité a prioritní.“
Babiš chce být v NATO, ale nechce platit členské poplatky
Babiš se vedle Rutteho choval jako krotký, servilní beránek. Ta tam byla jeho tvář tvrdého, nekompromisního lídra, kterou si většinu času drží na domácí scéně. Babiš je ale známý tím, že je schopný hrát jakoukoli roli, podle toho, jakých cílů zrovna potřebuje dosáhnout. Před nedávnem jsme ho viděli jako smířlivého mediátora rozporů mezi Motoristy a hradem. To bylo v době, kdy Babiš vyčkával, jak dopadne jednání imunitního výboru o jeho (ne)vydání k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo.
Babiš tedy Ruttemu zkušeně a se správně lokajským výrazem nasliboval Ruttemu, co bylo potřeba a ten se spokojeně usmíval. Mise uchlácholit „velkého hlavouna“ splněna. Aby toho nebylo málo, premiér dokonce Ruttemu nabídl pomoc s řešením krize v Hormuzském průlivu.
Rutte zase pochválil pokračování muniční iniciativy pro Ukrajinu, které se účastní i ČR. Skoro jako by to udělal Babišovi potměšile naschvál, aby ho ještě vím „pogriloval“. Tato akce je totiž Babišovi tak trochu trnem v oku a představuje pro něj nepříjemné dilema. Před volbami Babiš totiž používal iniciativu jako zaklínadlo pro sbírání bodíků a horoval za její zrušení. Po volbách ale zase tak trochu vyměkl a nakonec rozhodl, že iniciativu nezruší a ČR v ní zůstane v roli koordinátora.
Podpora Ukrajiny patří mezi největší bubáky velké části Babišových voličů, u kterých dochází ke značnému názorovému překrývání s voliči stran jako SPD. Na druhou stranu Babiš nikdy nebyl v tomto směru tak extrémní jako Okamurovci a pořád vypočítavě lavíruje.
I když Babiš dychtivě potvrzoval důležitost obrany a oprávněnost výdajů na tento resort, ve skutečnosti to byla právě jeho vláda, která přiškrtila kohouty. Oproti rozpočtu navrhovanému kabinetem Petra Fialy stáhla rozpočet na obranu o 21 miliard Kč na 155 miliard Kč. Aby se vešla do aliančních závazků, musela Babišova vláda označit jako výdaje na obranu i výdaje z jiných resortů. A je zde riziko, že tyto výdaje nesplní kritéria NATO.
Babiš podrývá důvěryhodnost ČR v očích spojenců
I když se Rutte tvářil spokojeně, ve skutečnosti je Babišova nevyhraněnost na ose západ-východ problém a jeho čachrování s účetními čísly a snaha papírově se vejít do závazků nás ve výsledku může spíše poškodit. A to v očích nejdůležitějších spojenců, těch z NATO.
Zatímco kabinet Petra Fialy kladl mimořádný důraz na spolupráci s NATO a prozápadní směřování, Babiš se chce jen pohodlně vozit na obou vlnách. V médiích se v posledních měsících vyrojily články, v nichž se o ČR mluví jako o „černém pasažéru NATO“. A to rozhodně není dobrá vizitka v době, kdy svět sužuje několik válečných konfliktů. V důsledku Trumpových akcí na středním východě se navíc konflikt na Ukrajině dostal po letech mimo hlavní zájem médií a veřejnosti. To může být pro Rusko velmi výhodné, protože lze očekávat oslabení ochoty finanční a vojenské podpory Ukrajiny ze strany spojenců.
V červenci pak ČR čeká summit NATO v Ankaře a je otázkou, jakou pozici zde ČR zaujme a jak na nás budou spojenci pohlížet, pokud nedokážeme věrohodně potvrdit snahu plnit závazky a být aktivní součástí aliance, a ne se pouze „zdarma“ vozit na jejím chvostu. Svou geografickou i historickou blízkostí Rusku patří přitom ČR mezi nejohroženější členy aliance a měli bychom tím spíš působit jako premianti, ne ti, co sedí až v poslední lavici a jen opisují diktáty od svědomitějších kamarádů.
Nicméně právě to je přesně případ Babiše a jeho vlády. Petru Fialovi se podařilo získat na mezinárodní scéně reputaci díky opravdu aktivní podpoře Ukrajiny a jednoznačně a výrazně prozápadnímu směřování. Skvělou záštitou nám může být i prezident Petr Pavel, který má coby někdejší předseda vojenského výboru NATO na tuto alianci mimořádné vazby. Babišova vláda (zejména pak Motoristé) se přitom snaží Petra Pavla naopak vyšoupnout a vytrvale likviduje vše, co se předchozí vládě povedlo vybudovat. Více či méně nápadně stáčejí kormidlo České republiky na východ, anebo s ním vypočítavě kroutí hned na jednu, hned na druhou stranu. Naše pověst důvěryhodné země s jasnou vizí zahraniční politiky a směřování se hroutí a brzy možná začneme sklízet hořké plody toho všeho.
