Článek
Navzdory zoufalství a marné snaze o osvětu a edukaci, v hlavách lidí stále panuje představa, že děti a sladkosti zkrátka patří k sobě. Čím víc, tím líp. A nejvíce cukru je samozřejmě možné do dítěte (i dospělého) napumpovat v tekutém stavu. Proto sladká dětská pitíčka na hřištích, koupalištích i doma tečou proudem jako vodka na ruské svatbě.
Tekuté cukry přitom představují ještě větší problém než cukry v tuhém stavu – tedy v potravě. Zrovna nedávno získala značnou pozornost studie, lépe řečeno rozsáhlá metastudie, která tento již delší dobu předpokládaný fakt opět potvrdila. Tekuté volné cukry jsou tedy spojeny s vyšším rizikem pozdějšího rozvoje diabetu II. typu než cukry v potravinách.
Je třeba zdůraznit, že studie se zabývala právě jen diabetem, nikoli dalšími nemocemi, u kterých to může být podobné. Zároveň je důležité říct, že riziko představují především cukry „volné“. Tedy ty, které se do potravin či nápojů přidávají např. formou klasického bílého cukru, fruktózových a glukozových sirupů nebo i medu apod.
Obecně zároveň platí, že přirozeně se vyskytující cukry např. v celém (zdůrazňuji celém) ovoci či mléce apod. – tedy v relativně malém množství a vázané na velkou spoustu jiných cenných živin neplechu nedělají a jejich příjem není třeba zásadněji hlídat.
Která dětská pití mají nejvíce cukru? Kubík, Capri Sun a ty další…
Například taková Coca-Cola je často používána jako symbol přeslazených nápojů. Skutečně obsahuje nějakých 112 g čistého cukru na litr (klasická verze), což je neuvěřitelné množství. Představuje víc než dvojnásobek maximální bezpečné denní dávky cukru pro dospělého podle WHO. Dětem dá litr Coly víc než pětinásobek doporučené denní dávky cukru. Ale Cola není ve svém oboru výjimečná.
Co třeba takové nápoje Kubík. Mezi dětmi a rodiči jde o dost oblíbené nápoje. Mnozí rodičové jimi de facto nahrazují vodu. Možná je to i tím, že tyto nápoje vypadají docela nenápadně. Přesto má například série Kubík Waterrr (s příchutěmi jako meloun nebo jahoda) 4,9 g cukru na 100 ml. K naplnění denní dávky cukru u dítěte tak bohatě stačí jedna půllitrová lahev.
Kubík se tedy snaží sice tvářit jako nápoj vhodný pro děti a pro „běžnou hydrataci“. Dokonce si do názvu dal slovo voda. Za neférovými marketingovými triky se ale skrývá nálož cukru a stopové množství ovoce z koncentrátu. Pravda, voda tvoří největší podíl tohoto výrobku. Ale to platí i pro rum. Dětem ho přesto nenabízíme jako ideální osvěžení.
Limonáda jako příležitostné občerstvení žádný problém nepředstavuje. Ale nemá tvořit výraznější díl každodenního pitného režimu.
Aby bylo jasno, je poměrně lhostejné, zda cukr, který v oné vodě plave, pochází z bílého cukru, třtinového cukru, medu nebo třeba ze samotného ovocného koncentrátu. V této podobě už se chová a působí zkrátka jako cukr - sacharóza, fruktóza… Tedy má vliv na zvýšení rizika rozvoje diabetu i dalších chorob v pozdějším věku. I samotná výše zmíněná studie pracovala rovněž s ovocnými džusy, nejen klasickými limonádami.
Mezi další oblíbená pitíčka patří například „pytlíky“ Capri Sun. Ta jsou ještě více nadupaná. Obsahují větší množství ovocných koncentrátů, a právě tyto koncentráty jsou zde zdrojem cukru, fruktózy. Ve výsledku má tak 100 ml pitíčka 11 g cukru. Tedy srovnatelně s Coca-Colou. Jestli pochází ze „sirupu“ nebo čistého bílého prášku je v daném kontextu naprosto irelevantní. Ovoce už v dané podobě nepřináší žádné benefity, jde o formu sladidla.
Nápoj se kasá tím, že obsahuje i přidané vitamíny. Ale zdrojem vitamínů – nota bene u dětí – má být čerstvé ovoce, zelenina a obecně kvalitní strava. Ne průmyslový koktejl. Jedno balení Capri Sun má 200 ml, což opět krásně stačí na naplnění či překročení denní dávky cukru pro děti.
Je cukr opravdu tak zlý?
Jedna limonáda sem tam na výletě pravděpodobně žádnému dítěti zásadně nezhorší vyhlídky na dlouhý a zdravý život – aspoň ne sama o sobě. Ale pokud tekuté cukry tvoří výraznou část denního pitného režimu dítěte a další cukry nezanedbatelnou část jeho jídelníčku, riziko je velmi reálné.
Důkazy vidíme dnes a denně. Pandemie obezity, ale i diabetu, ba dokonce rakoviny a srdečních onemocnění ve stále nižším věku jsou témata, která plní mediální prostor. Bohužel. Nadužívání cukru patří mezi jednoznačně označené viníky – nebo objektivněji řečeno… rizikové faktory.
Co tedy dát dětem na pití?
Vodu. Ideálně. Pokud mají děti dobrý jídelníček a pitný režim postavený na vodě, tu a tam si mohou smlsnout na limonádě, kterou je třeba vnímat jako pochutinu. Ne jako „zdroj hydratace“. Ani čisté ovocné džusy (třeba i domácí) by neměly být konzumovány ve větším než malém množství.
Dnes existují i různé „uvědomělé“ moderní limonády, které se snaží o aspoň trochu lepší přístup. Ale…
Příkladem mohou být třeba málo známé limonády Bacilli. Ty mohou oslovit například obsahem probiotických kultur a příjemnou, svěží chutí. I tyto limonády ale obsahují na 7 g cukru na 100 ml byť jakoby z přírodních zdrojů. Tyto limonády lze tak taky chápat jako osvěžení na přilepšenou – ne jako základ pitného režimu. Při jejich ceně ostatně druhá možnost ani příliš nehrozí.
Naučit děti pít vodu není snadné. Ale každý rodič si může zvolit sám, zda půjde snadnou cestou, anebo cestou obtížnou, která má ale potenciál dítěti umožnit lepší, zdravější život i v daleké budoucnosti.
Zdroje:
www.rohlik.cz – informace o složení a nutričních hodnotách výrobků
