Článek
Češi jsou tradičně považováni za pojídače knedlíků a patří taky mezi přední „velmoci“, pokud jde o obezitu. Již na 60 % naší populace se potýká s nadváhou či obezitou– takže tenhle stav už lze u nás de facto považovat za nový normál. Italové jsou naproti tomu národem, jehož kuchyně je dávána za vzor a je součástí tzv. středomořského stravování, které je obecně považováno za jedno z vůbec nezdravějších.
V Itálii taky trpí nadváhou či obezitou „pouze“ cca 43 % populace. S tímhle číslem jim patří pozice nejštíhlejšího národa Evropy. Alespoň podle některých statistik a dostupných dat. A co symbolizuje italskou kuchyni? Samozřejmě se většině lidí vybaví pizza a těstoviny. Knedlíky se přitom vyrábějí především z mouky… a těstoviny i pizza (světe div se!) taky. Tak proč ten propastný rozdíl ve vnímání těchto dvou potravin?
Knedlíky vs. těstoviny – nutriční porovnání pod lupou
Pojďme se podívat na to, jak si těstoviny a knedlíky vedou ve vzájemném souboji – čistě tabulkově. Houskové knedlíky (které lze považovat za nejtradičnější) mají něco přes 210 kcal na 100 g (podle receptury atd.), většinou obsahují něco pod 7 g bílkovin, přes 40 g sacharidů a poměrně bezvýznamné množství tuků (cca 2 g) i vlákniny (pod 2 g). Mikroživin, tedy vitamínů, minerálů a spol., obsahuje knedlík, řekněme si to na rovinu, minimum.
Jsou knedlíky o tolik horší, než módní těstoviny?
A jak jsou na tom těstoviny. Budeme brát ty uvařené, protože ty obvykle konzumujeme (a semolinové, protože výhradně ty konzumují Italové). A u těch lze počítat s kalorickou hodnotou kolem 140 až 150 kcal na 100 g. Logicky nám pak vychází, že se to musí odrazit na makroživinách, takže těstoviny obsahují méně bílkovin (kolem 4 g) i méně sacharidů (něco přes 30 g). Tuků je naproti podobně zanedbatelné minimum (cca 1 g) jako u knedlíků a totéž vlastně platí i pro vlákninu, které je opět velmi málo (1-2 g).
Ani na mikroživiny nejsou těstoviny extra bohatou studnicí (nicméně někdy bývají o určité látky obohacovány). Obsahují nicméně relativně dost selenu a ne zcela zanedbatelný je i obsah např. mědi, manganu, fosforu či některých vitamínů skupiny B. Knedlík bude mít díky mléku například zas o něco více vápníku. Obecně se semolinová krupice považuje za nutričně poněkud „ušlechtilejší“ než standardní pšeničná mouka. Ale rozdíly nelze považovat za významné.
Zásadní rozdíly nenapáchá ani droždí v knedlíku, přestože jsou jedinci, kteří kynuté výrobky považují za výplod pekel a droždí za nástroj satana oproti božskému žitnému kvásku. Realita je ale trochu jiná. Ale o tom až jindy.
Ve výsledku si tak těstoviny vedou zřejmě přece jen o něco lépe. Ale nikomu, kdo má tyhle věci trochu v oku, neunikne, že rozdíl je spíše kosmetický než radikální. Rozhodně není dostačující, aby ospravedlnil zcela opačnou pověst obou potravin. V čem je tedy zakopaný pes?
Póza, kultura a kontext aneb proč knedlíky dostávají na frak
Jedním z důležitých důvodů, proč jsou knedlíky ve srovnání s těstovinami zavrhovány, je fakt, že prostě „nejsou sexy“. Do značné míry za jejich pozici může i určitý stereotyp. Češi jsou tlustí a není to sexy národ – a jedí knedlíky – ergo: knedlíky jsou špatné. Italové jsou elegantní a kultivovaný národ a jedí těstoviny, a proto…
Ale když odhlédneme jen od dojmů, pořád tu zůstává i objektivní kontext. Knedlíky ani těstoviny si samy o sobě vzájemně moc nemají co vyčítat. Jde o zdroje kalorií a sacharidů – tedy energie pro fungování a přežití. V pořádku. Jinak ale nic moc navíc. Obrovský rozdíl je ovšem v kontextu. Tedy v tom, s jakými dalšími surovinami a jídelníčkem se pojí.
Knedlíky jsou typicky spojovány s těžkými omáčkami a tučnými masy a do moderní, zdravé či fitness kuchyně se svou těžkopádností zkrátka příliš nehodí. Těstoviny se naproti tomu dají i mimo tradiční italské recepty použít nesmírně univerzálně. Skvěle k nim sedí hromady zeleniny v nejrůznější úpravě včetně čerstvé, taky ryby, libová masa a celkově se lépe pojí s lehkými a nutričně bohatými jídly.
Těstoviny samy o sobě tedy nezazáří, ale dají se snadno spojit s nutričně velmi hodnotnými ingrediencemi, které celek jídla dotáhnou na vysokou úroveň. Knedlíky naproti tomu trochu uvízly v dávnověku. A i když se recepty jako svíčková nebo vepřo-knedlo mohou s drobnými úpravami stát velmi hodnotnými, výživnými, ba dokonce relativně dietními, málokdo nad takovou eventualitou vůbec přemýšlí. Faktem naopak taky zůstává, že špagety s kečupem nejsou o nic větší hitparáda než třeba knedlíky ve vajíčku.
Souboj knedlíků a těstovin tak zůstává spíše kláním symbolů zastupujících určitý životní styl a způsob myšlení, nikoli samotných potravin. Je ale fajn podstatě takových symbolů rozumět a jen je slepě nepřijímat. Pak budete vědět, že ať už si dáte knedlíky nebo těstoviny, mnohem víc záleží na kontextu dalšího jídelníčku– a není potřeba nad ničím ohrnovat nos, a něco jiného naopak vynášet do nebes. Zvlášť když jde o věci, které jsou vlastně velmi blízce příbuzné.
Zdroje:
