Článek
Donald Trump stihl za pár měsíců posunout USA z pozice strážce světové demokracie spíše někam k parodickému revivalu Severní Koreji. Od Ruska nebo Číny nás podkopávání světového řádu a stability asi nepřekvapí, od USA je to velice studená sprcha. Tím spíš, že Trump je mnohem přímočařejší, více bezskrupulózní a otevřený, než byl třeba Putin před invazí na Ukrajinu.
Nyní Trump hrozí spojencům Grónska, po kterém velmi touží, svými obligátními cly. Ministři Dánska a Grónska si před pár dny museli po setkání viceprezidentem J. D. Vancem a šéfem americké diplomacie M. Rubiem dokonce zapálit cigaretku na uklidnění. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová pak rovnou navrhuje světu začít pít. I když už máme coby Češi a Moraváci podle statistik spotřeby alkoholu značný náskok, stejně se ptám… Bude to stačit, Kajo? Možná by to chtělo spíš něco silnějšího, něco třeba z Venezuely. Ale počkat. S tím by mohl být taky problém.
Ledový kus země, o který Donadl moc stojí
Grónsko neboli anglicky Greenland, jehož název vychází ještě z vikinského pojmenování, svým jménem trochu klame. Člověk by řekl, že Trump bude při své povaze usilovat spíše o Seychely nebo nějaký karibský ostrov (pozor, Kubo!). Prostě o něco, co bude více ladit s jeho krásnými vlasy připomínajícími romantický západ slunce na písečné pláži.
Grónsko není zdánlivě nic moc, ale je to dost velký ostrov, a i když se na běžné placaté mapě zdá, že leží dost daleko třeba od takového Ruska, na glóbusu už vzdálenosti nabývají trochu jinou perspektivu. I když se Trump na pohled jeví jako ukázkový zastánce ploché země, zřejmě mu tahle revoluční novinka zatím uniká – a tak pořád operuje v paradigmatu země „kulaté“, kde Rusko s Grónskem leží skoro naproti.
Ani letadla a rakety ještě nemají plochozemský update, a tak dost často na trasách Rusko-USA létají právě poblíž Grónska nebo rovnou přes něj. Jak můžete vidět třeba na níže přiložené ilustrační mapce od FB kanálu Aerocraft:
Klimatická změna přibližuje Grónsko Rusku… i k Číně
Problém s blízkostí Grónska Rusku se v poslední době prohlubuje – a na vině je? Opět nějaké „liberální spiknutí“ v podobě klimatické změny, které by Trump měl zakázat, jak to u nás úspěšně učinil pan Macinka, po jehož intervenci okamžitě nastal leden, jak ho známe z Ladových obrázků.
I Trump je ale ještě pozadu za některými tuzemskými vizionáři, a tak mu nezbývá, než sledovat, jak severní ledy tají a odhalují nová rizika. Ale možná i příležitosti. Jak informoval deník The Guardian, tání arktického ledu otevírá nové, dříve nepřístupné trasy, které jsou potenciálně využitelné i pro obchod. Pakliže nějaký světový obchod po Trumpově celním uraganu vůbec zbude.
Nejde přitom jen o trasy mezi USA a Ruskem, ale třeba i o potenciální kratší a výhodnější alternativu k trase přes Suez. To by ocenilo jak Rusko, tak i Čína. Grónsko se nachází velmi blízko některých z těchto tras, což ho může v budoucnu učinit mnohem důležitějším strategickým místem, než bylo doposud.
Nerostné suroviny, vojenská aktivita a dopis norskému premiérovi
Zájem o Grónsko je nepochybně z části veden i touhou po zdejších nerostných bohatstvích. I zde má podíl klimatická změna, která odhaluje nová ložiska. Severský ostrov je bohatý na zemní plyn, ropu, ale i různé vzácné nerosty. I tohle tedy zapadá do Trumpovy staromódní a otevřeně kořistnické politiky.
Jak informoval deník The Guardian, o arktické oblasti je stále větší zájem – a svůj vliv zde chtějí posilovat nejen Rusové, ale i Čína a vojenská aktivita zde již řadu let narůstá. A to i recipročně ze strany členů NATO. Nyní paradoxně v reakci spíše na hrozbu ze strany USA než Ruska. Proč ale samotný fakt, že je Grónsko coby součást Dánska pod ochranou NATO Trumpovi nestačí?
Biochemik Jan Konvalinka na svém Facebooku vtipně poukázal na fakt, že by to chtělo „nějakou obrannou alianci“, čímž samozřejmě sarkasticky narážel na existující NATO. Trump ovšem tuto alianci dlouhodobě vnímá spíše jako přítěž a nejspíše nebude váhat ji v pravou chvíli a v případě nutnosti obětovat. Dá se říct, že už nyní má NATO na kahánku, jak ostatně potvrzují nedávná slova dánské premiérky. A Trumpovy to vrásky na jeho krásné tváří zjevně nepřidělává. Z jeho rétoriky a politiky je skutečně vyplývá, že Amerika je pro něj na prvním místě a širší okruh spojenců pro něj znamená jen málo. Grónsko chce pro svou „great again“ Ameriku, ne se o něj dělit s NATO. To by mu ostatně ani nepomohlo získat kontrolu nad zdejším bohatstvím.
Trumpův přístup stvrzuje i fakt, že v dopise norskému premiérovi, Jonasu Gahru Störeovi, napsal, že už nemusí usilovat jen o mír (ačkoli vzápětí dodal, že ten pro něj zůstane stěžejní). V míněném dopise, jehož obsah nyní čerstvě probírají média, Trump tento obrat trucovitě zdůvodnil tím, že mu Norsko neudělilo Nobelovu cenu míru.
Jak se bude situace ubírat je v případě chaotika, jakým je Trump extrémně těžké předvídat. Může jít o bublinu a plané výhružky, snahu odvést pozornost od jiných problémů, které už slíbil dávno vyřešit. V každém případě dává ale Trumpův zájem o Grónsko z hlediska silové, imperiální politiky naprostý smysl. A jen potvrzuje, že Amerika coby strážce světové demokracie, míru a řádu byla pohřbena hluboko pod zem a přichází Amerika nová.
Autorský text s využitím zdrojů (viz článek)
