Článek
Nicolas Chauvin byl francouzský voják, který sloužil v armádě Napoleona Bonaparta. Podle některých zdrojů byl skoro dvacetkrát během své služby raněn a obdržel přímo z rukou samotného Napoleona ocenění armes d’honneur (čestnou zbraň) a veteránský důchod. A taky se podle něj jmenuje šovinismus… anebo je to celé trochu jinak.
Jsou lidi, kteří netuší, podle čeho dostal šovinismus název. A pak jsou lidé, kteří si myslí, že ho dostal podle skutečného napoleonského vojáka. Ale ve skutečnosti pravděpodobně žádný Nicolas Chauvin neexistoval. Respektive, určitě někdo toho jména existoval, zřejmě takových lidí bylo více, ale žili zcela jiné životy a nestali se předlohou pro pojem, který se běžně používá i v moderním světě.
Chauvin byl fikcí, šovinismus nikoli
Chauvin (čteno Šovén) je s největší pravděpodobností pouze fiktivní postava. Panáček, který posloužil jako karikatura zobrazující určitou výraznou vlastnost. V našem prostředí by paralelou mohl být Pepa z Horní Dolní, Chytrý Honza nebo Švejk. Mladším generacím ale už budou možná bližší anglická jména jako Karen.
Na rozdíl od Pepy nebo Karen ale kolem N. Chauvina vznikla robustnější pověst i s životopisem. Narodit se měl v Rochefortu kolem roku 1780, v 18 letech narukoval do armády a sloužil velmi svědomitě, chrabře a loajálně. Právě přehnaná oddanost a vlastenectví se staly námětem pro vznik jeho eponyma – šovinismu.
Chauvin byl venkovský prosťáček směšně zapálený pro nacionalismus. V podstatě byl vizí průměrného současného voliče SPD. Ve Francii se tato postava stala velmi populární a v první polovině 19. století se objevila i v několika divadelních hrách jako třeba Le Soldat laboureur (1821). Archetypální hlučně až agresivně vlastenecký rolník se natolik zavrtal do myšlenkového podhoubí tehdejší Francie, až mnozí uvěřili v to, že šlo o reálnou postavu. Tuto myšlenku de facto vyvrátila teprve důležitá práce Gérarda de Puymège z roku 1993, Chauvin, le soldat laboureur (ano, jde o narážku na výše uvedenou divadelní hru).
Chauvin byl pouhou fiktivní figurou jako náš Švejk, k němuž měl ostatně blízko. Jen mu chyběla jakási mazanost a podvratnost dobře ukrytá za prostoduchostí. Chauvin byl prostě jen vesnický idiot, trouba věřící demagogickým blábolům svého Le Petit Caporal až doslova do roztrhání těla. Navzdory strašlivému zmrzačení z bitev ho uchlácholila ceremoniální šavle (ekvivalent koblihy nebo levných vajec z SPD jarmarků) a směšný důchod 200 franků. Ve „svou věc“ pořád věřil až za hrob.
Dnešní šovinismus je jiný
Původně tedy šovinismus označoval především absurdní vlastenectví, až agresivní nacionalismus. Tento význam se stále objevuje ve většině slovníků, ale dnes se v českém (a nejen českém) prostředí v tomto smyslu používá poměrně málo. Jde už jen o akademickou definici.
Naopak velmi frekventovaně se tento pojem používal v druhé polovině minulého století a první dekádě nového milénia. Už ovšem ve významu mužského šovinismu – tedy pocitu nadřazenosti – vůči ženám. Kryl se tedy do značné míry s pojmem sexismus.
Podle Google Books Ngram Viewer frekvence používání pojmů jako šovinismus či šovinista kulminoval v 70. až 80. letech minulého století. Po novém miléniu pak „zájem“ o tyto výrazy spíše utichal s určitým opětovným vzedmutím v posledních letech. Podobnou křivku ukazuje i Český národní korpus.
Zejména v minulém století se pak v anglickém prostředí ujalo pejorativní označení male chauvinist pig (mužské šovinistické prase). Původ používání výrazu šovinista ve smyslu muže, který se vůči ženám chová nadřazeně, respektive považuje za nadřazené své pohlaví (pohlaví v obecném smyslu, nikoli jako že by považoval svůj konkrétní orgán… no, radši nic) lze vystopovat celkem přesně do roku 1969, alespoň podle etymologického slovníku Etymonline.cz. Podle Wikipedie je pak tento významový posun spojován s Hnutím za osvobození žen (WLM), což byla v 60. až 80. letech odnož radikálního feminismu.
Místo označení šovinista dnes už častěji slýcháme jiné výrazy, u nichž se význam různě mísí, překrývá nebo dotýká původního smyslu. Patriarchální machistické prase nebo částečně i incel, dále s šovinismem souvisejí výrazy jako toxic male či toxic masculinity. I jediné slovo či jméno tak může mít zajímavý příběh a osudy, zažít proměny, vzestupy i pády. Vidět to starý Nik (kdyby tedy existoval), asi by zíral, co všechno mu následující staletí „přišila“ a jaké bouře se kolem jeho nevinného příjmení občas točily.
Autorský článek s využitím zdrojů:
(a další viz článek)
