Článek
Bílkoviny, proteiny. Dnes a denně se regály obchodů plní novými a novými „high protein“ produkty. Marketéři totiž před pár lety objevili další zlatý důl. Bílkoviny jsou přece základní stavební jednotka našeho organismu, potřebujeme je všichni, strádáme, když jich nemáme dost, profitujeme, když jich máme hodně. Ale je to opravdu tak?
Ano, podle všeho v zásadě ano. To je tedy zvrat! Inu, zkrátka, bílkoviny jsou velmi prospěšné. U dětí pro vývoj, u dospělých pro růst svalové hmoty, regeneraci a správně fungující imunitu, u seniorů jako prevence sarkopenie. A dělají toho ještě víc, mnohem víc.
Proto se doporučuje, aby jich člověk snědl zcela minimálně 0,8 g na kg tělesné hmotnosti denně. Optimálně cca 1,2 až 1,6 g a v případě velmi aktivních a silových sportovců i víc. Ale žádný štít není tak čistý, aby se na něm nenašel alespoň nějaký ten škrábanec od meče. Jak pravil slavný účetní: Vždycky se něco najde. A jistá studie z roku 2023 je toho důkazem i v případě bílkovin.
Zkracuje nám izoleucin v proteinech zdraví a život?
Studie, o které jsem mluvil, pochází z roku 2023 a byla publikována v poměrně renomovaném časopise Cell Metabolism. Její výsledky jsou zajímavé až zarážející…
Hned na úvod ale ještě jednou zdůrazňuji, že jde o studii na myších. Chtěl jsem si to původně nechat jako třeskutou pointu, ale stejně bych ji musel vyspoilerovat. Ale pojďme už k obsahu výzkumu. Vědci v něm vzali hromadu myší, a rozdělili je do několika skupin, jak už to tak bývá…
Jedna dostala dietu s plným spektrem proteinových aminokyselin (to jsou ty stavební kameny, které bílkoviny tvoří). U další skupiny byla dieta upravena, aby myši dostávaly o dvě třetiny méně všech aminokyselin. A konečně poslední myší grupa dostala dietu, ve které byl snížený pouze izoleucin. Jde o jednu z esenciálních aminokyselin (BCAA) vedle leucinu a valinu. Tělo si neumí izoleucin samo vytvořit a musí ho přijímat ze stravy – proto je esenciální.
A dopadlo to, jak už asi tušíte. Myši, u kterých byl specificky omezen právě izoleucin, se dožívaly v průměru déle než jejich kolegyně na dietách bez omezení izoleucinu. Jen pro úplnost – samci se dožívali o 33 % déle, samice jen o 7 %. Stav těchto myší byl taky lepší v 26 zdravotních markerech včetně svalové síly, glykémie, vypadávání srsti, ale i BMI. Myši přitom mohli jíst ad libidum.
Vědcům, kteří studii uskutečnili, pochopitelně ve výsledku nešlo o myši, ale o možnost přenést a využít celou záležitost tak nějak v lidském světě…
Přišel čas, aby celé lidstvo přešlo na veganství?
Pokud už by chtěli vegani jásat, že definitivně vyhráli svou válku o budoucnost lidstva, je třeba říct, že takové jásání by bylo víc než předčasné. Jedna kapka nedělá déšť a jedna studie nedělá… vlastně ono je těch studií trochu víc a to, že si v této vybrali právě izoleucin jako hlavního potenciálního viníka není úplná náhoda. Nelosovali si zlé aminokyseliny z osudí. Zkrátka už pár tematicky podobných prací vzniklo.
Nicméně, pořád se ukazuje, že vyloučení či výraznější omezení všech bílkovin je podstatně více škodlivé než prospěšné. Přesto se vědcům zalíbila možnost, že by se dala značně „naboostit“ lidská dlouhověkost a zdraví odstraněním, resp. omezením, jediného dílku z chemické mozaiky našeho jídelníčku.
Patří budoucnost dietě se sníženým izoleucinem?
Teoreticky by se z myší studie dala vyvodit alespoň jednoduchá, praktická myšlenka, že přehnaně vysoký příjem potravin bohatých na izoleucin nemusí být ideální volbou pro optimalizaci zdraví a dlouhověkosti. I to je ale zatím možná příliš odvážné tvrzení.
Přinejmenším proto, že izoleucin se vyskytuje v potravinách, které jsou jinak v celkovém souhrnu mimořádně benefitní. Jde i o potraviny jako kuřecí maso, ryby, vejce, některé luštěniny, ořechy a semínka apod. Takže ani vegani nejsou ve výsledku z obliga. A byla by strašná škoda přestat tyto potraviny jíst nebo jejich příjem nějak citelně omezovat. Nedělejte to! Ne teď, ne kvůli studii na myších.
Mezi zdroje izoleucinu patří nejen červená masa, ale i tuňák, vejce, sýry a další potraviny považované za velmi zdravé.
Tato studie (ani jí podobné) si totiž ani nebrala nic takového za cíl. Výzkum jen pootevírá malou myší branku k možná mnohem větším a zajímavějším budoucím odhalením. Počkejme si na velké studie na lidech. Počkejme si na realistické aplikace a návrhy či řešení, jak fikaně odfiltrovat část izoleucinu z našeho jídelníčku, aniž bychom museli omezovat potraviny, které v synergickém efektu působí nesmírně pozitivně.
Takže ve výsledku z toho všeho vlastně zatím neplyne žádné praktické poučení (kromě toho, že svou pixlu BCAAček můžete hodit do koše a že to ani s bílkovinami netřeba přehánět… ale to jsme obojí věděli i předtím)? Bohužel, tak už to ve vědě (na rozdíl od bulváru) bývá. Toto zjištění je zkrátka mimořádně zajímavé – nic víc, nic méně. Zatím. Je zajímavé zjistit, že jediný droboulinký prvek našeho jídelníčku může mít potenciálně tak velký vliv. To je konec hlášení.
Zdroje:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37939658/ (hlavní studie)
