Milá česká vládo, po vás potopa!

Fašismus je nemoc demokracie, a politici, které stále volíme jsou jejími nositeli. Svěřili by jste se do péče lékaři, který nedokáže rozpoznat vaši nemoc, chřipku či zánět ledvin? Pravděpodobně by jste jej omráčili : „Vraťte diplom pane doktore!“ Proč stejným způsobem nevyzvat politika?

Nemoc demokracie: Co je fašismus?

Je nutné pochopit co je fašismus a jak tento politický systém již v zárodku definovat. Fašismus je autoritářská ideologie, která usiluje o centralizovanou moc, potlačení opozice a podřízení společnosti jednotné státní autoritě.

Fašismus má devastující dopady na lidské životy, společnost, ekonomiku i kulturu — vede k potlačení svobod, násilí, válkám, diskriminaci a destrukci demokratických institucí.

Symptomy fašismu: Rozpoznatelné znaky, projevy a tendence.

Pojďme je si je vyjmenovat:

Soukromé firmy dělaJÍ kontrolu za stát, vzniká korporativní model moci, kde:

To je přesně princip fašistického korporativismu. AML je typický příklad: banky monitorují občany za stát, bez soudního příkazu.

Moderní ekvivalenty nejsou tak viditelné, ale existují:

Když stát s těmito subjekty spoluřídí společnost, vzniká nevolená moc. Nevolená a zpravidla dychtící po zisku.

„Soukromé firmy musí povinně spolupracovat se státem.“ vzniká:

To je přesně AML, KYC, TFR, eIDAS, digitální identita, bankovní dohled.

Soukromé firmy se stávají součástí státního aparátu, bez demokratické kontroly a s naplněním podstaty podnikání: „Vytvářet zisk“.

Demokracie stojí na oddělení politické moci – zákonodárné, výkonné a soudní. Korporativismus naopak stojí na propojování moci, protože vytváří nový typ autority: moc, která není ani demokratická, ani tržní. Je to moc vznikající ze spojení státu a velkých soukromých subjektů.

Historicky platí, že fašismus nezačíná totalitou. Fašismus začíná korporativismem – tedy strukturální přestavbou, kdy stát postupně přenáší své funkce na nevolené aktéry, kteří nejsou pod veřejnou kontrolou.

Zde se objevuje analogie se zdravotnictvím: Moudrý lékař, když vidí pacienta, který se potí, škrábe ho v krku, kašle, má zvýšenou teplotu a rýmu, správně předpokládá virovou infekci horních cest dýchacích. Pět či šest jasných symptomů obvykle vede ke správné diagnóze.

Stejný princip lze použít i u „nemoci demokracie“. Když se objeví symptomy jako:

pak tyto symptomy jasně ukazují na strukturální nemoc politického systému. A přesto je politická reprezentace často ignoruje nebo bagatelizuje.

Tato analogie nutně neříká, že Česká republika nebo Evropská unie jsou fašistické. Říká, že symptomy odpovídají modelu, který politická teorie dlouhodobě spojuje s korporativismem, fašismem – a že je rozumné tyto symptomy brát vážně, stejně jako lékař bere vážně symptomy u pacienta. Naše vysoké školství dokáže připravit budoucí lékaře ke své práci, dokáže i politky připravit ke své práci. Bohužel se z výuky vytratila filozofie bytí, člověčenství, moudrost a snaha přemýšlet. Mnohdy vychováváme hloupé lékaře, stejně jako hloupé politiky. Vážení politici vraťte své diplomy!

Demokracie není výmyslem lidí, jak se mnozí domnívají. Demokracie je produktem přirozeného vývoje, společnosti. Jednotlivec vždy toužil a touží po absolutní svobodě. Dělat si co chce a to i ty nejnesmyslnější a nejhorší věci, jaké si lidská mysl umí představit. Chce krást, zabíjet, zotročovat. Brzy však zjistí, že není sám. I on může být okraden, zabit, zotročen. Nezbývá než vytvářet skupiny, které se lépe ubrání agresi. Vzniká společenství, vzniká společnost. Je to prostá kauzalita - příčina - následek. Vznik společenství zajištuje větší bezpečí. Za větší bezpečí však jednotlivec platí omezením jeho svobody. Musí se řídit pravidly společenství. Pravidla musí někdo stanovit a v souvislostech vývoje upravovat. Myslitelé dřívějších i současných věků, dokázali tento vývojový proces velmi dobře popsat a tomuto procesu porozumět. Velice brzy porozuměli, že demokracie je tehdy funkční pokud se na ní podílí nejvíce účastníků společnosti. Zrodila se moderní demokracie. I ta vychází ze stejných principů: “ Za nabídku většího bezpečí omezíme tvou svobodu."

Mezi těmito dvěmi atributy (bezpečí-svoboda) musí existovat rovnováha. Je to pulzující křehká hranice mezi zdravím a nemocí. Zdravou a nemocnou demokracií. Člověk pociťující bezpečí začne toužit více po svobodě. Člověk v nebezpečí pociťuje strach, nejistotu. Snadno se nechá ovlivnit, zmanipulovat. Snadno jej lze připravit o další dávku svobody s nabídkou bezpečí.

Agresivní politika současných vlád (nejen v ČR) již dávno opustila tyto principy. Neznamená to, že by konkrétní politik vždy vstupoval do mocenských pozic s vidinou zisku, chamtivosti, podnikatelské aktivity. (I když v případě našeho současného premiéra bych si dovolil o tom pochybovat.) Jde v mnoha případech o neporozumění demokratických principů. Namísto rozmělnění moci mezi nejširší společnost snaží se moc získat pro sebe. Domnívají se, že tímto způsobem mohou více uplatnit své vznešené ideály. Je to kardinální omyl. Jejich narůstající moc přinese závist, neochotu ostatních moci se vzdát. Přinese nepřátelství, lži a přetvářku. Z titulu své moci politik opustí základní principy demokracie. V jeho práci se začne projevovat jeho charakter, nikdo mu nemůže bránit. Pokud jsou jeho charakterovými vlastnostmi agrese, lež, přetvářka, manipulace, velice brzy se projeví nad ušlechtilými zájmy principů demokracie. Celý tento proces má devastující dopady na lidské životy, společnost, ekonomiku i kulturu — vede k potlačení svobod, násilí, válkám, diskriminaci a destrukci demokratických institucí. (jak bylo v úvodu řečeno). Na prahu tohoto dění se nyní ocitáme.

Vláda přenáší více a více pravomocí na soukromé (předem pečlivě vybrané) subjekty. Zřizuje a podporuje soukromá společenstva, která navrhují a přinejmenším spoluvytváří zákony. Zákony tvoří lidé, které jsme nevolili. Otřesným příkladem je např. bodový systém v dopravě. Vláda přenechá exekutivu soukromým subjektům a rozdělí ze zákona mezi tyto „akreditované subjekty“ stamilióny korun ročně. Je přirozené, že tyto soukromé subjekty toužící po zisku navrhují další a další zákony, tak aby peněz v kapsách lobistů a vybraných podnikatelů přibývalo. Řadový občan s příslibem větší bezpečnosti mlčí a nechává se více a více okrádat. A stát si „outsourcuje“ moc! Parlament už často jen „schvaluje“ návrhy, které vznikly jinde.

Vláda učinila z právního systému právní džungli. V platnosti je nyní již přes deset tisíc zákonů. Paragrafově jde o milióny. Není v moci jednotlivce orientovat se byť jen ve zlomku těchto zákonů. Finanční správa sama přiznává, že daňový systém je jeden z nejhorších jaké kdy existovali. Z občanů české země si udělala ekonomické otroky plnící státní pokladnu na nesmyslné výdaje a zpronevěřené dluhy.

Obligatorní výdaje státu přesahují 80 %!!! Je to dlouhodobě neudržitelná situace a povede k dalšímu dramatickému zadlužení státu. K dalšímu dramatickému okrádání lidí. Je to výsledek populismu, snahy politických stran udržet se u moci za každou cenu. S nápisem na čele: “ Po nás potopa"

Podpořte mou snahu popsat věci tak jak jsou. Jsem optimista a věřím v mladou generaci. Přeposílejte můj popis situace, reagujte. Pište mi i vaše nesouhlasy. Když najdu dostatečnou odezvu, budu v popisu situace pokračovat. Jsem přesvědčený, že hloupost lze zastavit!