Článek
Nejsem příznivcem sociologie jako vědy. Sociologie je rozmnělněním vědy, která dala sociologii vzniknout. Je to filozofie. Pramatka veškerých věd. Moderní sociologie pozitivně přináší řadu nových poznatků o společnosti, jejím chování, shrnuje množství statistik a dalších údajů. Na základě těchto údajů pak vytváří teorie a predikuje vývoj. Není to nutně chyba. Je to nedostatečnost. Zaujal mě postoj Martina Kreidla - sociologa k porodnosti. Jeho rozhovor s Josefem Mačí. Česká krize. Muži neumí randit, ženy prožívají zklamání, líčí odborník - Seznam Zprávy. Názory pana Kreidla vychází z jeho vzdělání, jeho přístupu k informacím, zkušenostem a také funkci koordinátora výzkumu Současná česká rodina. Těžko lze něco vytknout. Nejsem sociolog, nejsem ani filosof. Přes to si dovolím pochybovat o hloubce a skutečné podstatě problému o kterém pan Kreidl hovoří.
Porodnost vybraných států.
Staletí, ba dokonce tisíciletí nám přinesla geniální myslitele, kteří zformulovali otázky bytí tak srozumitelně, až z toho mrazí.
Přes to vytváříme nové teorie, predikce, nové úvahy. To samo o sobě není zlé. Často však zapomínáme na myšlenky, které jsou obecně platné. Věkem potvrzeny a můžeme je považovat za konsensuální pravdu. Pokusím se vysvětlit na tématu porodnosti. Co spojuje všechny státy na grafu, který pan Kreidl použil? Je zde nějaký společný rys? Tvrdím ano.
- Rozvinutost a industrializace
- Urbanizace a změna životního stylu
- Vzdělání a pracovní příležitosti (hlavně patrné u žen)
- Kulturní posun
Našli bychom i jiné společné charakteristiky, vybral jsem právě tyto. Jeden společný prvek mi ve všech sociologických úvahách chybí jako samostatný element. Je to pocit. Pocit lidí je přesně ten prvek, který v demografických grafech chybí. I tyto země mají něco společného, minimálně podobného. Pocit.
- Pocit nejistoty
- Pocit přetížení
- Pocit nedostatečné podpory
- Pocit, že vše je složitější než dřív ( rovněž i vztahy)
- Pocit, že dítě znamená ztrátu svobody
Tvrdím, že k rozhodnutí počít potomka je nutný pocit - že to chci, že po tom toužím. Pocity vytváří prostředí . Neexistuje pocit, který by vznikal mimo prostředí. Pocit není vnitřní stav duše, je to reakce organizmu na podmínky ve kterých žije. Člověk jako každý jiný tvor chce vynaložit minimální množství energie k zisku největšího propěchu. Je to přirozená lenost - evoluční strategie. A tady cítím blízkost ke kořeni problému. Řada zvířat se v zajetí přestává rozmnožovat, popřípadě je jejich reprodukce snížená. Je to způsobeno prostředím. Nedostatkem přirozených podnětů, paradoxně přemírou bezpečí, nedostatkem svobody. A je zde také energetická rovnice: Zvíře v zajetí má málo stimulace, málo výzev, málo přirozené motivace, málo prostoru pro přirozené chování. A protože každý tvor chce minimalizovat energii, reprodukce se stává „zbytečnou investicí“.
Úloha státu se historicky výrazně změnila a nadále se mění.
Sami sociologové to popisují. Dříve stát zajišťoval nezbytnou ochranu území a do osobní roviny jednotlivce i společnosti zasahoval v minimální míře. V současnosti stát diktuje jednotlivci jak se má chovat, kdy má vstávat, co se má učit, jak má myslet … Restrikce provozované státem nabyly obludných rozměrů. Stát své občany dokonale uvěznil. Země z výše uvedeného grafu vykazují zřetelné symptomy fašistické vlády. Psal jsem dříve :Milá česká vládo, po vás potopa! - Médium.cz. Nejvýznamějšímy faktory bytí je svoboda - bezpečí. Demokracie není výmyslem lidí, jak se mnozí domnívají. Demokracie je produktem přirozeného zrodu a vývoje společnosti. Jednotlivec vždy toužil a touží po absolutní svobodě. Dělat si co chce a to i ty nejnesmyslnější a nejhorší věci, jaké si lidská mysl umí představit. Chce krást, zabíjet, zotročovat. Brzy však zjistí, že není sám. I on může být okraden, zabit, zotročen. Nezbývá než vytvářet skupiny, které se lépe ubrání agresi. Vzniká společenství, vzniká společnost. Je to prostá kauzalita - příčina - následek. Vznik společenství zajištuje větší bezpečí. Za větší bezpečí však jednotlivec platí omezením jeho svobody. Musí se řídit pravidly společenství. Pravidla musí někdo stanovit a v souvislostech vývoje upravovat.
Myslitelé dřívějších i současných věků, dokázali tento vývojový proces velmi dobře popsat a tomuto procesu porozumět. Mezi těmito dvěmi atributy (bezpečí-svoboda) musí existovat rovnováha. Je to pulzující křehká hranice mezi zdravím a nemocí. Zdravou a nemocnou demokracií. Člověk pociťující bezpečí začne toužit více po svobodě. Člověk v nebezpečí pociťuje strach, nejistotu. Snadno se nechá ovlivnit, zmanipulovat. Snadno jej lze připravit o další dávku svobody s nabídkou bezpečí.
Až budete hledat příčiny nízké porodnosti dejte si čas na přemýšlení. Možná je naleznete v samém kořeni bytí. Svoboda - bezpečí. Jazýček vah se vychýlil nesprávným směrem.
