Článek
Dalo by se říct, že od dětství mě fascinovalo všechno, co se týkalo psychologie, psychoanalýzy, psychoterapie, parapsychologie a vše, co se rýmovalo s kreslením, malováním, fotografováním, modelováním, sochařstvím, ale i s literární tvorbou a dramatickým uměním. Prostě, jakmile cokoli souviselo s tvorbou, ať už z oblasti výtvarného umění nebo s literární tvorbou, tak mě to zajímalo. A to jsem žil v rodině, pro kterou žádná kultura neexistovala.
Sám jsem hodně kreslil, fotografoval a také maloval, nakonec jsem to dotáhl až na režiséra animovaných filmů v Krátkém filmu Praha, obor animované tvorby.
Bavily mě koláže a fotomontáže, fascinovala mě nesourodost, s níž jsme jako umělci mohli pracovat, a protože psychologie se na tvůrčí činnost dívá většinou jako na relaxaci a duševní odpočinek, věnovali jsme se hodně dadaistickému zpracování všech možných námětů. Zkoušeli jsme kombinovat obrazy, fotografie, filmy, hrané scénky a psané slovo a řekl bych, že jsme se u toho dokonale „vyblbli“. Každý nápad, který nás dokázal pobavit, byl dobrý.
Později, když jsme studovali magii a rituály z psychologického hlediska (rád při té příležitosti vzpomínám na vynikajícího profesora andragogiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy Milana Nakonečného), přišli jsme zcela logicky na psychoterapeutické využití fotomontáží a koláží, což je taková zajímavost, o níž jsem natočil několik autorských filmů.
Zjistili jsme, že tvorba, stejně tak jako pozorování hotových koláží působí na druhou signální nervovou soustavu stejně jako dobrá výživa a vitamíny. Začali jsme vyrábět léčivé obrazy, amulety a talismany a zjistili jsme, že ony, na první pohled legrační věcičky skutečně uzdravovaly nebo že jejich pozorování pomáhalo léčit. Je velká škoda, že se o to nikdo nezajímá, nicméně já sám je používám za účelem rychlé regenerace dodnes. Kdysi jsme si z toho s kamarády dělali legraci, když jsme se například smáli představě, že by naše umění mohlo postiženým pomáhat třeba při uvolnění zácpy, ale ono na tom přece jenom asi něco bude.
Jsme nyní ve věku 78 až 80 let a je pravda, že co se týká takzvaných civilizačních chorob, spojených se stárnutím, tak si zatím nikdo na nic nestěžoval, ani na vysoký tlak, cukrovku nebo šedý zákal či osteoporózu.
Možná by bylo zajímavé udělat z mých koláží a fotomontáží (které jsou vyrobeny ještě starou, klasickou cestou) výstavu, třeba i s přiblížením některých technik, které se dnes už nepoužívají, ale my jsme pomocí nich vyráběli animované filmy, které naši republiku zastupovali na festivalech po celém světě. Prostě si myslím, že když už se někomu občas něco zajímavého povede, tak by se na to nemělo tak rychle zapomínat.
