Článek
Mnoho a mnoho let jsem pracoval na systému cvičení, které by bylo propojené s meditacemi. Pokud jste například cvičili kulturistiku, bodybuilding, tak jste věděli, že na každý sval a každou svalovou skupinu existuje několik cviků, kterými jste se týrali stále dokola, dokud procvičovaný sval nezačal reagovat očekávanou svižnou hypertrofií.
Samozřejmě se dá i úplně obyčejné cvičení spojit s užíváním anabolických steroidů a vyšších dávek proteinů, což mnozí cvičenci dělali a potom vypadali jako oživlá skříň, která se najednou dá do pohybu a teď se snaží protáhnout se dveřmi a uniknout.
Ti, kteří se současně s kulturistikou věnovali cvičení jógy, samozřejmě zkoušeli, co to udělá, když třeba bicepsové shyby se středně těžkou jednoručkou spojí s představou, popřípadě vizualizací obrovského bicepsu, díky němuž se už nikdy nedostanou do košile nebo do saka. Nebo má člověk pocit, že se mu při posledním praní prudce srazili kalhoty, ale naštěstí v nich zrovna nebyl.
Zkoušeli jsme to stále dokola a řekl bych, že když se zachoval určitý postup, například jste se naládovali proteinem a hned nato jste se pustili do půlhodinového cvičení s cílem ovládnout biceps - triceps, tak procvičované svaly skutečně znatelně povyrostly. Někdy se člověk musel trochu více snažit, aby se napumpované svaly nezačaly opět nezadržitelně zmenšovat, protože naše tělesné schránky se často chovají jako neukázněné malé vzteklé dítě, ale přesto se spojení tělesného cvičení a vizualizace časem projevilo jako magická cesta za celkovým zlepšením postavy.
Časem si každý zvykl používat na každou procvičovanou svalovou skupinu jeden nebo dva hlavní cviky a to potom opakoval léta páně do ztráty vědomí, i když jsme se jinak učili, že cvičení má být pestré a že se vyplatí neustále přemýšlet, čím bychom mohli procvičované svaly ještě překvapit. Spíše bych řekl, že zdravý stereotyp je naprosto v pohodě, i s tím, že se člověk nesnaží neustále zvyšovat zátěž, výkony a intenzitu tréninku, v normálním životě také nenosíme stále těžší a těžší oblečení nebo brnění, abychom od rána do večera stále jen rostli a sílili.
Když se nyní, v mnohých případech po padesáti letech dívám na kdysi slavné kulturisty, kam to jako sportovci dotáhli, tak to není moc veselý pohled. Kdysi chlap jako hora, udivující své okolí nabušenými svaly, a dnes, po pár letech, stařeček hříbeček, věchýtek, který se musí přidržovat zábradlí, aby neulétl, když za ním někdo bez varování kýchne.
Co by to asi chtělo na celkovém systému zlepšit? Cvičení? Relaxaci? Zátěž? Výkon? Počet sérií? Stravu? Doplňky? Vizualizaci?
