Článek
Proč píši o astrologii a tarotu? Protože právě díky těmto dvěma fascinujícím disciplínám jsem zažil věci nevídané a neslýchané, věci, k nimž se normální smrtelník většinou ani náhodou nedostane a ani náznakem nepřiblíží. Pozoroval jsem to na svých spolužácích ze základky a ze střední školy. Většinou se někde narodili a jak už to tak chodí, vystudovali základku a střední školu, pak si našli práci, většinou v místě bydliště nebo poblíž místa bydliště, celý život prožili prakticky na jednom fleku, prodrali se různými vládními nařízeními až do důchodu, zdědili byt nebo barák, od rodičů dostali auto a podle stupně dosažené movitosti buď natáhli brka v nenápadném soukromí nebo si v rodinném sídle pár posledních let malovali tečku za podzimem svého života. A sem tam někomu poskytli rozhovor.
Partnerský život by se též dal charakterizovat pomocí zjednodušeného schématu, seznámili se buď ve škole nebo na pracovišti (málem jsem teď napsal na popravišti) nebo na autobusové zastávce během svižné letní přeháňky, vzali se a měli dítě nebo dvě, potom se rozešli, rozvedli se a nyní dožívají bok po boku, jako dva lehce odcizení, nekompatibilní kámoši, protože nechtějí dělit majetek, tak čekají, kdo déle vydrží.
Jsou to přesně takové ty „střely středního doletu“, nic zvláštního, nic, čím by mohli překvapit veřejnost nebo své okolí. Narodil se, žil a zemřel. Bomba. Životní úspěchy, dvakrát dostal v práci přidáno, na fejsu to dotáhl na dvacet až třicet „přátel“ a pokud měl divočejší charakter, tak byl několikrát na dovolené v Chorvatsku.
Cílevědomější povahy se dokázaly dostat na vysokou do Prahy, popřípadě se přestěhovaly do většího města, mohly hrát na kytaru nebo vystupovaly v amatérském divadle nebo založily hudební skupinu, popřípadě zkoušely štěstí jako osoby samostatně výdělečně činné.
Vyloženě dravé povahy vystudovaly na právníka nebo na doktora, pokoušely se dostat práci v Německu nebo v Americe, popřípadě v Kanadě či Austrálii a potom to všechno opět usnulo. Na fejsbuku, ať už muži nebo ženy, získali třeba i několik set nebo tisíc přátel a to je asi tak všechno.
Většina z nás v podstatě nic nedokázala a v pravém slova smyslu se na vlastní nohy nepostavil nikdo. Pokud se někdo snažil prorazit jako umělec, mohl se „vypracovat“ asi tak na úroveň bratří Saudků nebo na úroveň několika známých českých herců. Pár lidí si vás všimne, ze slušnosti vám zatleskají a jakmile se z vrcholu slávy začnete nezadržitelně propadat do temných hlubin věčného zapomenutí, je definitivní konec. Skončíte jak legendární a uznávaný rakovnický spisovatel Mejstřík. Kdysi uznávaná osobnost, nyní jen poznámka na okraj nebo pod čarou, pokrytá prachem. Je k zamyšlení, že těch Mejstříků byla svého času celá rozpadová řada. Rakovnický Mejstřík se jmenoval Karel, pak byl ještě Václav Mejstřík, spisovatel dobrodružné literatury pro mládež (Tajemství zeleného meteoritu), dále nesmíme zapomenout na Martina Mejstříka, který se skrz sametový podvod dostal do politiky, ale byl svého času docela oblíbený, pokud byste měli dojem, že Mejstříků není nikdy dost, tak tu máme ještě Josefa Mejstříka, který psal o pěstování sadbových brambor a dalšího Josefa Mejstříka, který byl knězem a o brambory se moc nezajímal, ale mohl vám dát požehnání nebo recept na boží bramborák, další zajímavý spisovatel byl Jiří Mejstřík, napsal třeba Významní Češi ve světě 1918 až 2000, Historie a současnost vína v Čechách a Filozofie a mystika vína. Takže přicházím k závěru, že Mejstříků bychom se asi nedopočítali, takže je necháme spíše jen jako pár poznámek na okraj. Jak to napsal Jiří Suchý, i když to nebylo přímo o Mejstříkovi, ale spíše v souvislosti s tím vínem - kdo vypije láhev vína, sem tam něco plácne, někdy je to volovina, jindy je to vzácné.
Takže jsme se v našich úvahách, kdo co v životě dokázal, dostali až k autoritám, které by se daly označit spíše jako umělé než skutečné a je zajímavé, že osobně k nim počítám i Arnolda Schwarzeneggera, i když se na první pohled může zdát, že je všemi mastmi mazaný a všemi možnými úspěchy ověnčený jako málokdo. Nemohu si pomoct, mně se to nějak nezdá. Ano, byl hodně vysoko, kdyby ho někdo chtěl poučovat, může s blahosklonným úsměvem odtušit, neuč orla létat, ale spíše bych ho řadil do výše uvedené sbírky Mejstříků, kde by měl své místo jako jeden z dalších, kdo se pokusil o větší slávu, ale nakonec to nějak nevyšlo. Arnold Mejstřík, bohužel, ale je to tak.
Když se naučíte vykládat tarotové karty a naučíte se dobře astrologii a k tomu se ještě naučíte rychle psát na klávesnici počítače, můžete začít dělat kariéru, kterou vám všichni Mejstříci budou jen závidět a nikdo vám ji nesebere. Uděláte jednu díru do světa, druhou díru do světa, uděláte si ze světa ementál a pokud nejste elementární mentál, tak toho můžete využívat do konce svého života.
Jednu drobnou nevýhodu věštění jako zaměstnání nebo životní zaměření přece jenom má - všimněte si, že když se dostala nějaká „věštkyně“ nebo kartářka či vědma do televize a nějaký nadšenec s ní chtěl dělat rozhovor, tak se to vždy vyvíjelo nešťastným způsobem - a poslyšte, kdy jste si poprvé všimla, že máte sklon k předvídání budoucnosti?
No, to mám už od dětství, v mládí mě vychovávaly řádové sestry a od jeptišek jsem se naučila zasvěcovat na jaře studánky… a dobře… a jak dlouho už vykládáte karty? No, tak vykládám karty v podstatě už od dětství, to mě naučila babička, takže už ve škole jsem si pod lavicí vykládala karty, abych věděla, co budeme brát v další hodině… ano, výborně - a chodí k vám hodně lidí, kteří chtějí znát budoucnost? Ano, je to skutečně hodně lidí… a chodí k vám také někdo známý - tady to vždycky zaskřípe, protože začne narážet kosa na kámen. Samozřejmě, že k dobrým kartářkám a dobrým kartářům a astrologům chodí známí lidé, známí umělci a také politici, popřípadě i kriminalisté, když zrovna není jasné, kdo unesl Aničku, nic v tomto směru není proti přírodním zákonům, ale je tady jedno pravidlo, ať už je psané nebo nepsané - o klientech se nemluví.
Sice by to znělo dobře, kdyby bába kartářka mohla říct, no, helejte se, nedávno se u mě Babiš málem srazil ve dveřích s Kalouskem a tak jsem mu řekla – tvé vítězství ve volbách tě porazí. No, moc chytrej z toho nebyl, ale takové už věštby jsou.
Nicméně by to asi nebylo moc dobře, kdyby se jakékoliv známější jméno objevilo na scéně, je to asi tak, že když kdokoliv chodí na porady s právníkem nebo s psychiatrem, tak se to také nezveřejňuje, takže se od vědmy nebo od vědmáka očekává, že budou jak doktor na venerologii, taky tam nikdo neroztrubuje, který kardinál kde chytil jakou chorobu. Jo, jo, tenhle ptáček, on sice patří mezi nejbohatší Čechy, ale má dost blbé zdravotní problémy, asi bych to říkat neměl, ale když už jsme to nakousli, tak… ale zůstane to jen mezi námi…
Z toho všeho je jasné, že výklad tarotových karet ani výklad astrologických konstelací vám nepřinesou slávu v tom smyslu, že by všichni obdivovali, kdo ze světové smetánky se s vámi baví, naopak je spíše dobré to občas zaonačit tak, aby se ani nedalo zjistit, kteří konkrétní lidé si u vás objednali sestavení horoskopu nebo karetní výklad. Udělat se to dá, není to zase až tak složité, ale takového toho televizního obdivu ve stylu patnácti minut slávy si moc neužijete - a v podstatě je to možná i dobře, protože ani o vás by neměl nikdo vědět všechno, život v moderní společnosti je hra informací a nejlepší informace jsou právě takové, které přinášejí užitek pouze těm, kteří je znají.
