Článek
V poslední době se nám ekonomika rozrostla v natolik pozoruhodný fenomén, že rozebrat její působení na lidskou mysl by zřejmě vyžadovalo dlouholetou odbornou týmovou práci mnoha speciálně vyškolených matematiků, IT specialistů a psychologů. Možná bych byl nakloněn i uvěřit představě, že jsme již byli nevratně vtaženi do začarovaného kruhu nebo spíše víru, jemuž nelze porozumět a současně z něho není cesty ven.
V evoluci lidstva hrají největší zápornou roli čtyři největší brzdy, největší lži, které brání jakémukoliv přirozenému rozvoji - ekonomika, politika, etika a náboženství. Jsou to nástroje, vymyšlené a určené k ovládání velkého množství lidí takříkajíc „jedním vrzem“. Jediné, co se musí dodržet, je „nasypat“ nebo „implantovat“, „naprogramovat“ tyto komunikační systémy každému do hlavy včas.
Ekonomika je vymyšlený systém, který nemá žádný předobraz v matičce přírodě. Pokud se ale chceme držet pravdy, tak nám nezbývá než vycházet pouze a jen z pozorování přírody. Vidíme, že voda teče, takže z toho můžeme vycházet. Teče většinou dolů, když potůček přehradíme, vznikne nádrž, která nám přináší určité výhody, ale také se může protrhnout, což ale víme, takže si na to dáme pozor.
Stejně tak může vzniknout oheň, je celkem jedno, jestli od ohně nebo od blesku, někdy oheň záměrně přenášejí zvířata, ale stále to není nic proti přírodním zákonům, nic nepřirozeného.
Dokonce i když se lidé chovají jako zvířata, tak to není proti přírodě. Když ale člověk přijde na nějakou absolutní hloupost, která nemá svůj předobraz vůbec v ničem, tak z toho bývají otřesné věci. Většinou se to pak nazývá podvod, krádež, loupež, ožebračení, inflace, znehodnocení - a to je právě případ ekonomiky.
Všichni víme, že prapůvodní ekonomové vymysleli peníze, jak jsme se ve školách učili, jako všeobecný ekvivalent hodnot, aby lidé nemuseli běhat na trh se slepicí v podpaždí nebo s hrudkou másla v kapse. Vzali si s sebou peníze, které se daly vyměnit prakticky za cokoli. To se, myslím, dá docela bez problémů pochopit, zvláště, když původní měna byla vyrobena ze zlata nebo ze stříbra.
Určitě není těžké představit si peníze jako krevní oběh v národním hospodářství - nicméně potom se ale objevil princip dluhu. Všichni víme, co je to dluh, protože jsme dnes všichni zadlužení, ale dluh odporuje čemukoliv, co by se dalo pozorovat v přírodě.
Jak jsem o tom již mnohokrát psal a jak jsem na to už nesčetněkrát a zatím zcela bezvýsledně ukazoval, v přírodě nebo kdekoliv ve volném prostoru na určitém místě buď něco je nebo to tam není, ale není možné, aby se kdekoliv vyskytovala záporná hodnota čehokoliv.
Na palouku se pásly dvě laně. Mohlo tam být také pět laní a jeden jelen, ale nikdy se nestalo, aby na palouku byly mínus dvě laně. Nebo mínus pět laní a mínus jeden jelen. To je absolutní nesmysl, a přesto nás ekonomika nutí, abychom tomu věřili, a hlavně abychom co nejrychleji sehnali chybějící laně a chybějící jeleny a někde je někomu odevzdali, a ještě z toho zaplatili úroky. Doplníme stav na nulu a budeme na ulici stát s prázdnýma rukama. Ekonomika je nejrafinovanější a neustále kontinuálně probíhající krádež, která kdy byla vymyšlená a která se v dějinách lidstva začala odehrávat a dosud se odehrává.
Snadno dojdeme k závěru, že vytvářet dluhy, ať už jako dlužníci nebo jako věřitelé, což je v podstatě snad ještě horší, by mělo být trestné. Jakákoliv lichva nebo půjčování čehokoliv za úplatu vnáší do účetnictví naprostý zmatek, čehož využívají zloději všeho ražení a kalibru. Když na něco nemám, tak si to prostě nemůžu dovolit, nemůžu si to pořídit. Tak, jak to odpovídá přírodním zákonům.
Těžko uvidíte třeba lva nebo tygra, jak s sebou vláčejí tři ulovené zebry. Popadne a odvleče jednu a je rád, že je rád. V ekonomickém účetnictví je ale možné, aby někdo získal díky nějaké vtipné transakci třeba miliardu dolarů nebo aby si milion půjčil, půjčku předal někomu jinému za vyšší úrok a potom z toho několik let vesele žil, popřípadě by za to koupil barák, který by hned pronajímal, dostal na to daňovou úlevu a současně by si po mnoho let cpal do kapsy peníze zaměstnanců, kteří by mu je dávali v dobré víře, že si spoří na důchod.
Dluh je prostě podvod jak noha. Zvířata a ostatní živí tvorové si mezi sebou taky nic nedluží.
Původně byly peníze buď rovnou ze zlata a stříbra nebo byly jako americký dolar do roku 1971 volně směnitelné za drahé kovy, což se dá pochopit, ale dnes už to dávno neplatí. Papírové peníze nejsou podložené ničím čili se dají tisknout donekonečna, čehož také majitelé tiskařských strojů využívají a tisknou, až se z nich kouří. Takže jsme zavalení penězi, které ve skutečnosti nemají žádnou cenu, ale stále ještě je možné si za ně pořizovat věci, nemovitosti, auta, byty, baráky, pozemky, čehož využívají zbohatlíci, kteří ty peníze mají - a chudá třída se diví, jak to, že nic nemá a naopak se propadá do dluhů.
Když sledujete tok peněz, tak vidíte zcela jasně, jak se formou různých nesmyslných poplatků přelévají směrem od chudiny, která musí platit i za to, že dostane sociální pomoc, do kapes bohatců, kteří nemusí platit za nic a jejichž činnost je většinou bohatě dotována. Skutečný majetek nebo zbytky skutečného majetku chudiny se tak beze spěchu, ale také bez ustání přelévá do sejfů zbohatlíků.
Takže, dokud se budeme snažit hospodařit s bezcennými potištěnými papírky a dokud bude každý někomu něco dlužit, ani nebude vědět komu a kolik a proč, tak se nemůžeme vyhrabat z těžké hospodářské krize, protože chudí lidé budou nuceni pracovat prakticky zadarmo a nebude možné spořit nebo si něco ukládat na horší časy.
Podle toho, kolik je natištěno falešných peněz, tak podle toho klesá hodnota „poukázek“ na jídlo, které dostáváme za pernou práci - a tomu se říká inflace. Je to vlastně znehodnocování peněz a kruh se uzavírá, protože těch potištěných papírků potřebujeme na uživení stále víc a víc. Bohatí mají možnost „investovat“ do pozemků, do bytů, do baráků, do zlata, do stříbra, zatímco chudí mohou doma „spořit“ papírky (trochu to připomíná hru monopoly s dětskými penězi). Karty ale byly rozdány už ve chvíli, kdy politici rozhodli, komu dají licenci na poskytování půjček a na televizní vysílání a komu dají možnost udřít se k smrti.
Opět jsme u toho, že postarat se o sebe musíme sami. Největším nebezpečím stále jsou a zůstávají psychopati. Nejsou to blázni v pravém slova smyslu, ale jsou nebezpeční. Potkáte je všude, na silnici, za volantem, na úřadě, v politice, ale často i v rodině (píši o tom v knize Psychopat v rodině). Poznáte je podle zákeřného jednání a také podle toho, že s psychopatem není možné se domluvit. Většina odborníků radí, pokud je to možné, zvolte útěk. Osobně si myslím, že lze bojovat, ale musíte vědět, proti komu bojujete. Nelze vyhrát a potom se domluvit. Lze pouze vyhrát – a zneškodnit. A jak jsme si řekli – v současné době se dá vyhrát jedině pomocí peněz. Když je nemáte, volte útěk.
