Článek
Dnes ráno jsem vstoupil do kuchyně a najednou mě cosi zarazilo. Cosi nečekaného, co mi ale vzápětí rychle došlo.
No, ano, dříve byla kuchyň něčím typická, něčím, co dělalo kuchyň kuchyní, visely tam utěrky, byl tam větší stůl, na kterém se dalo válet těsto nebo porcovat maso, na zdi visely rendlíky, na poličce stály hrnky na čaj a na kafe, dnes tady stojí mikrovlnka a rychlovarná konvice, často v moderní kuchyni ani nenajdeme chleba, protože obsahuje jedovaté droždí a nenajdeme tam často ani housku nebo rohlík. Stejně tak v moderních kuchyních často postrádám i porcelánové šuplíky s hladkou a hrubou moukou nebo s mákem a rýží.
Většinou se zde dají najít již skoro hotové polotovary, takže jsou to spíše třičtvrtětovary nebo bez 15 % celky nebo jak to nazvat, stačí zalít vařící vodou a snídaně je hotová. Nebo nějaké křupky mlékem a můžeme si přát dobrou chuť.
Čaj a polévky v sáčku lze najít i v moderní kuchyni, stejně jako kafe, to je pravda, ale skoro vždy nacházíme i v supermoderních kuchyních stůl, na němž stojí toustovač, topinkovač nebo sendvičovač, nicméně jako hlavní rozdíl mezi moderní kuchyní a kuchyněmi z padesátých a šedesátých let je největší ozdoba současnosti - různé nádoby, flaštičky a lahvičky z umělých hmot, skrývající ve svém nitru nekonečnou hromadu potravinových doplňků.
Co to je potravinový doplněk? Je to něco, co v normálních potravinách není nebo je to tam pouze v nedostatečném množství, takže moudrý člověk si to pořídí zvlášť a přisypává si to do normálního jídla nebo do vody, popřípadě do mléka, zamíchá, prokvedlá, protřepe, rozmixuje, nasype a naleje do šejkru a šejkruje, načež to všechno s pocitem, že více už pro své zdraví udělat nemůže, sní a vypije. Má to skutečně nějakou cenu?
Podle mého vlastní pozorování a zkoumání, nemá. Deset, dvacet, třicet let jsem nenápadně sledoval a zkoumal nejrůznější lidi, kteří do sebe cpali směsi vitamínů, životně důležitých prvků, jako mangan, železo, selen, křemík, vápník, hořčík a nakonec snad celou periodickou soustavu prvků, snad i včetně těch, které ještě čekaly na objevení. Stejně tak požívali vitamíny, céčka, béčka, déčka a mazali se různými dermatosyntetickými mastmi a zpevňovači nehtů, zubů, očí, vlasů -
no, abych to neprodlužoval - nikdy jsem si nevšiml, že by se u kohokoliv odehrála jakákoliv zajímavá či chvályhodná změna ohledně zdraví.
V šedesátých letech to všechno propuklo, když se v Americe a v Německu objevil první asi potravinový doplněk, což byl čistý protein. Prášek, který se dal rozmixovat ve vodě nebo v mléku a společně s glukózou se tak stal nejdůležitějším podpůrnými pilířem fyzického i duchovního růstu tehdejších kulturistů.
Lékaři, kteří to s námi mysleli dobře, již v těchto dobách varovali před možným poškozením ledvin, ale kdo by na to dbal, hlavně, že po tom rostly bicepsy. Pod to by se podepsal i pantáta Schwarzenegger.
Časem potravinových doplňků přibývalo a po dalším čase začali umírat padesátiletí kulturisté, ale kdo by se nad tím zbytečně zamýšlel nebo, kdo by si to dával do souvislostí?
V dnešní době má snad už každý náš orgán v těle svůj vlastní potravinový doplněk, ale jak říkám, bohužel to stále není tak nějak nápadně vidět na lidech, kteří se každý den k večeru potácí do obchodních center a do hospůdek se zahrádkou.
Psal jsem o tom již v letech šedesátých a sedmdesátých a i pozdějších, ale zatím to ještě nikdy nikoho nezaujalo natolik, že by se nad tím vážně zamyslel nebo na to reagoval.
Nedávno jsem četl, že vědci zjistili, že celková nebo jak by se to dalo říct, průměrná „davová“ hodnota IQ, která donedávna stále utěšeně rostla, začala nezadržitelně opět klesat. Nikdo ale neví proč. Dochází někde k úniku inteligence?
Dále jsem četl, že vědci zjistili zajímavou skutečnost - když projdeme dveřmi, tak zapomeneme 15 až 20 % toho, co jsme se právě naučili. Takže stačí desetkrát za sebou projít dveřmi a jsou z nás dementi. Alespoň, co se týká nejnovějších informací.
Ještě zajímavější je, že jsem o těchto jevech psal již před dvaceti lety, ale nikoho to nikdy nezajímalo.
