Článek
Když sledujeme všechny možné příspěvky, blogy a videa youtuberáků a influencerů, tak to vypadá, že se s různými „radily“, prognostiky, jasnovidci, informačními terminátory, bájnými věštci, ale i vědci a částečnými nebo úplnými spiklenci a konspirátory roztrhl pytel. Občas se mezi nimi objeví i nějaký ten astrolog, kartář či kartářka, ale všichni vědí, že důležitější než jakékoliv iracionální, vágní, mlhavé a neurčité dohady či útržkovité vize z karet a z křišťálové koule (všichni jednou zemřeme!) jsou důkazy a holá fakta, vytěžená z argumentů lidí, kteří něco konkrétního zažili a mohli by o celkové situaci vědět o něco víc než ostatní.
Kdysi dávno jsem se lehce zamyslel nad tématem „konec světa“ a „konec naší civilizace“ a přemýšlel jsem, jakým způsobem zmizíme z tohoto světa. Nebo z tohoto vesmíru. Samozřejmě mě napadlo, že by příčinou vyhynutí lidstva mohla být válka. To je asi to nejjednodušší.
Kdyby vypukla jaderná termonukleární válka, tak by to zcela určitě byl nepředstavitelný mazec. Všude by padaly atomovky a ve vzduchu by visela jediná otázka - kam se honem schovat?
Nejbližší protiatomový kryt bych měl buď na Florenci nebo na Újezdě, popřípadě na Letné nebo pod Letnou, tak bych musel popadnout psa a kočku, vyběhl bych s nimi na ulici a hned nato by nás smetla tlaková vlna na Strossmayerák, kterým bych při své smůle určitě proletěl na červenou, u kostela sv. Antonína bych se ocitl v implozivním vakuu, které by mě obrátilo naruby, na chvíli bych se ocitl v dešti gama záření a skleněných střepin ze semaforů od Swarovského a to už by asi byl konec. Antonínovo pekařství bych v tom fofru určitě nestihl navštívit a tím by se ukončil můj odchod z tohoto světa, nečekaně, překvapivě a k tomu ještě nalačno.
Nu dobrá. Kdybych přece jenom stihnul doběhnout nebo doletět do krytu, tak všechno ostatní by už byla docela nuda, protože bychom museli počkat několik let, než by opadla radiace, mezitím bychom pojídali luštěniny a těstoviny, které nesnáším, potom bychom mohli pomalu kryt otevřít a vypustit v rámci důstojného stáří na zkoušku nejdříve pár důchodců, jestli budou, až se vrátí ze zamořeného prostředí ve stínu, světélkovat, ale i kdyby už nesvítili a vylezli bychom ven, tak by stejně už nikdy nic nebylo jako dříve, už by to byl život bez mobilů a bez fotbalu, bez selfíček a bez večerního posezení či postávání před hospodou s povolenou cigaretou v ruce. Prostě, atomovky raději nebrat.
K dalším představám o rychlém vyhynutí lidstva patří pády meteoritů a větších těles, někde jsem četl, že nezáleží ani tak na velikosti meteoritu jako spíše na složení horniny, na kterou při svém pádu narazí. Rozdrcené kousky horniny se dostanou do atmosféry, kde ovlivňují vznik ledových krystalů. Některá hornina ovlivní více, jiná méně. V případě, že všechno zmrzne, nastane třeba konec dinosaurů na Zemi, i kdyby se tady před tím vyhřívali na sluníčku 135 miliónů let a zvyk, jak víme, je železná košile.
Kdyby na nás z nebeských výšin občas padali obři nebo dobře stavění anabolicky steroidní kulturisté, tak s jistými obavami o vlastní budoucnost bychom se měli vážně zamyslet nad každým obrem, který by měl víc jak 200 metrů v pase.
Na druhou stranu by mohly být pády meteoritů nebo středně velkých obrů užitečné pro ekonomický systém, protože je možné, že k definitivnímu vyhynutí všech dlužníků by stačil jeden šutr, o něco větší než Václavské náměstí, klidně by mohl být i bez koně, který by se odrazil od Vysočiny a bylo by vymalováno. Nicméně i bez spolupráce s vesmírem, by stačila zvýšená sopečná činnost. Všichni víme, jak to vypadá, když si zeměkoule lehce pšoukne, to nám, myslím, předvedla i záhada tunguzského meteoritu a svého času se nám připomenul Vesuv, ale to byly naprosté maličkosti vzhledem k tomu, co by nás čekalo, kdyby se rozpoutalo nějaké menší Dantovské peklo třeba v Yellowstonu. To bychom asi zanechali všech nadějí ještě dříve, než by nám došlo, že už není kam vejít.
K naprosto bizarním, až nesmyslným koncům života na Zemi patří i takové věci jako oslnivý záblesk, což je mimořádně velká hustota světla, která vznikne bůhvíkde, přitom ale nic není vidět, takže nikdo netuší, co se blíží, ale je to mimořádně intenzivní světlo, které letí rychlostí světla (jak jinak?), čili se nedá zjistit dopředu a zcela nečekaně ohodí zeměkouli, jako kdyby na nás vesmírný zedník mrsknul velkou lžíci malty. Prostě katastrofa. Přežili by pouze horníci, kteří by právě sfárali do dolů a ti, co by na druhé straně zeměkoule šli zrovna se slunečními brýlemi nebo zavázanýma očima do sklepa pro brambory.
Taky jsem si občas zkoušel představil, jak vymíráme a hyneme na pandemii.
Po ulicích se plouží ohnutí, zlomení a umírající lidé, někteří se plazí po čtyřech, kašlou krev a svíjejí se v křečích. Mezi nimi pobíhají ve skafandrech postavy populárních virologů a vykřikují: „My jsme to říkali!“ A když už pandemie, tak se vší parádou, jakou nám už kdysi dávno předvedly klasické morové rány - všichni lidé během několika dní zešíleli a nyní se snaží ve vyrabovaných obchodech lovit jeden druhého. Kanibalismus se objevuje už čtvrtý nebo pátý den po vypuknutí epidemie. Dlouho do noci otřásá městem řev nebožáků, kteří ve vyšších budovách uvízli ve výtahu a není nikoho, kdo by je bez klíčů ke strojovnám mohl vysvobodit.
Taky je možné, že se ráno probudíme a civilizace prostě nebude. Výkvět inteligence večer ulehne ke spánku a ráno se probudí banda tupců. Nikdo nebude vědět jak se co používá a k čemu co je. Nikdo se ani nedostane na internet, protože si nebude pamatovat, že něco takového existuje. Umělá inteligence splyne se šumem naprázdno puštěných přístrojů a programů.
Dnes ještě najdeme na internetu hromadu radilů, často jinak celkem inteligentních lidí, kteří mají svůj názor a neváhají ho sdělit ostatním. Zajímavé je, že nemají rádi dialog. Jsou to povětšinou osamělí poustevníci, z nichž si každý omílá stále dokola své vlastní názory a pokud projevíte jiný názor, tak vás blokují nebo vyhazují z přátel, to jsou věci, které dříve, ještě před vynálezem internetu nebyly možné. Jedině, že byste někoho, s kým byste nesouhlasili, vyhodili z okna.
To, co nás čeká, je válka informací, útok ve formě soustředěného kreativního psaní a literární magie, kdy se slovo opět po čase projeví jako skutečná sedmá velmoc. A určitě se to promítne i do lidské evoluce, je známo, že se dodnes neví, kde se na světě vzaly základní potraviny, díky nimž můžeme stále ještě tahat za různé páky - obilí, brambory, kukuřice, rýže. Původně to byla tráva nebo normální býlí, které roste někde u pangejtu - kdo dokázal, že se obyčejná tráva změnila v kulturní plodiny?
Dnes, ani v tomto článku to asi nevyřešíme, ale můžeme zůstat u toho, že lidé, kteří mají podobné schopnosti jako tehdejší šamani, kouzelníci a čarodějové mohou opět použít sílu Slova a změnit celou naši civilizaci v něco naprosto jiného. Třeba ve skutečnou civilizaci.
