Článek
Částečně k smíchu a částečně k zamyšlení mi připadají různé projevy ajťáků přesvědčit nás, popřípadě až zlehka přinutit ke kliknutí na nějakou hloupost, která jim připadá užitečná, popřípadě přínosná pro blaho věci.
Je celkem jasné, že celý systém, s nímž se na internetu pouštíme do komunikace může být nastavený tak, aby každým naším kliknutím zvyšoval protistraně šance na dosažení zisku.
Zní to skoro až tajemně, ale prostě tomu tak je - jakmile se začnete s někým bavit, začnete s ním diskutovat, reagujete na jeho popudy, popřípadě začnete sledovat jakékoliv kejkle, které vám předvádí, dáváte mu obrazně řečeno svůj čas a jak jsme si zde už mnohokrát řekli, čas, který máte, jsou peníze, které nemáte - ale mít je můžete.
Těžko říct, kolik lidí si to uvědomuje, ale řekl bych, že poslední dobou už asi dost, což je zřejmě ten hlavní důvod, proč má cokoliv, co sami napíšete, i kdyby to bylo sebezajímavější a sebepoutavější, nulový nebo minimální ohlas. Rozhodně se po přečtení článku, který má hlavu a patu nenechá nikdo zlákat k tomu, aby vám dal lajk a přihlásil se k odběru.
Jako kdyby internet už přestal být místem pro volnou a svobodnou výměnu názorů.
Bohužel to naši kmotři ajťáci vymysleli všechno tak nějak podivně. Jako kdyby chtěli využít toho, že jakýkoliv projev sympatií se může stát zdrojem nebo součástí zisku, což je samozřejmě špatně, protože počet kliknutí na cokoliv nemusí být nutně odrazem internetového úspěchu.
Celkově to vede k lehce šílené náladě na internetu, kdy si čtete nicneříkající senzační titulky na různá divoká témata, třeba jak realitní makléř vypadl z osmého patra, když si spletl okno s výtahem nebo jak na dálnici D1 došlo k hromadné srážce pěti kamiónů s prasaty, která se rozběhla po kraji a jak nejsilnější kulturista na světě má obvod bicepsů 60 centimetrů, čehož dosáhl tak, že každý den před spaním snědl večeři…
Jenomže, když se necháte zlákat a kliknete na jakoukoliv senzaci, třeba jak se stát nesmrtelným a přitom si zajistit pasivní příjem dvě miliardy korun týdně, popřípadě se chcete dozvědět, které potravinové doplňky, samozřejmě bez anabolik a steroidů z vás vykouzlí siláka, vytírajícího se Supermanem podlahu, vyjede na obrazovku cedule s nápisem, „protože nám záleží na vašem soukromí, klikněte že souhlasíte s použitím cookies a s předáním vašich osobních údajů komukoliv, kdo si o ně řekne.“
K tomu se objeví další cedule, Antivirová ochrana zdarma, Spustit test a restartovat počítač.
Naladíte se na jakoukoliv sociální síť či platformu a najednou spatříte, že vás oslovily desítky lidí, které vůbec neznáte. Paní Růžena Česká se o vás zmínila v komentáři, na který máte mrknout, abyste zjistili, co si o vás a o stodvaceti dalších, stejně postižených myslí.
Stačí kliknout na „otevřít“ a „odpovědět“.
Trochu mi to připomíná jeden vtípek, který už za bolševika koloval mezi lidem a to ještě neexistoval internet, ani sociální sítě.
Přijde pán domů a volá na manželku, hele, Božka, pojď se podívat! Píšou o mně v novinách! Jó? Ukaž! A pán jí ukazuje titulek, Dnes se na Václavském náměstí sešlo přes deset tisíc lidí. „No a já jsem byl mezi nimi,“ říká pán hrdě.
