Článek
Jistě jste si všimli, že internet je napěchován a dalo by se říct, že se až doslova hemží nabídkami psychologického poradenství všeho druhu, schválně jestli víte, ve kterém znamení se rodí nejvíce psychologů, psychiatrů, psychoterapeutů a možná i psychopatů a další psychosomatické havěti? Když směle vyjdeme z předpokladu, že všechno souvisí se vším a tam, kde je nejvíce úchylek bude se rodit i nejvíce doktorů, lékařů a léčitelů, přijdeme k poznání, že je to hloupá otázka, na kterou není žádná rozumná odpověď.
Moderní rozumbradové, zabývající se lidským rozumem se už dohrabali k poznání, že to, co naši psychiku oživuje a drží v rozumné míře pohromadě, stranou od říše mrtvých, je fantazie.
Vždycky, když někde čtu zmínku o fantazii, vzpomenu si na spisovatele Gabriela Lauba, který prohlásil, že fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit.
Když si veškeré složité úvahy o životě shrneme na jednu hromadu, tak to, co nás ráno dokáže postavit na nohy a celý den nás to pohání nejen v jednání se stejně postiženými, ale i s různými roboty a aplikacemi, kterých je stále víc a víc, však už to všichni známe, poledne v tom okamžení a táta nepřijde s kamarády a se známými, ale přijde s roboty, rozhoduje o naší další existenci pouze to, nakolik tvůrčím způsobem se dokážeme zapojit do budování svého vlastního osobního životního štěstí. Je dobré si uvědomit, že jako největší překážka v naší další existenci nejsou moderní a výkonné technologie, ale vlastní neschopnost projevit se tvůrčím způsobem v oblasti psaní a sepisování všeho možného, malování, fotografování, skládání hudby, baletu, tance, sportu, kondičního cvičení, podle mého názoru, pokud někomu vadí, že budeme mít na vlastní tvůrčí činnost desetkrát více času, než tomu bylo za Marie Terezie nebo za císaře Františka Josefa, je s nejvyšší pravděpodobností sám v zajetí nějaké motorizované kyberšikany.
Proč bych měl mít blbý telefon, když na různé super novinky si mohu nahrávat, natáčet a stříhat animované filmy a vymýšlet si zábavu, ke které jsem se nikdy v životě nedostal, protože ještě neexistovala? Teď se k ní nedostanu, protože na ni nemám, ale to už řešíme něco úplně jiného. Jestli se někdo nudí, je to skutečně pouze a jedině jeho věc, asi mu chybí psychoterapeutické proplesknutí, ale rozhodně nejsme v situaci, kdy by se nedalo nic dělat.
Vzpomínám si na pradávné doby svého mládí, kdy se mnoho lidí z čirého nadšení věnovalo četbě knih, to je něco, co dodnes nebylo překonáno, akorát se to zbytečně zesložiťuje, kniha je prostě kniha a moc se toho na ní vylepšovat nedá, stejně tak si pamatuji, jak bylo skoro nemožné sehnat použitelné klávesy nebo elektrické piáno a stejně jsme pořád dokola zakládali různé hudební a pěvecké skupiny a dramatické kroužky, kde se hrálo divadlo a dodnes s tím mám dobré zkušenosti. Když si lidé chtějí hrát a chtějí se navzájem poznávat, tak to prostě udělají. Od toho vždy byly a ještě jsou i různé lidové zvyky, jedno, odkud přišly, jestli od Eskymáků nebo od Irů, jsou to věci, které se dají nacvičovat a přehrávat a to všechno jsou věci, ve kterých nás žádní roboti, i kdyby jich na návštěvu přišlo padesát, nepřekoná. Už vidím robota, jak se převléká za čarodějnici. Ten může akorát tak zmizet, něco podržet a připravit oběd. Skočit pro cigára. Proč bych si měl vedle kusu plechu připadat, jako že nejsem vládce? Nechápu.
Pamatuji si, jak ještě v šedesátých letech nebylo zcela jednoduché sehnat si kytaru a naučit se na ni hrát a jeden můj známý, kamarád, si ušetřil peníze na kytaru, která stála asi osmdesát korun a protože k tomu nebyly noty, ani se nedaly sehnat žádné kurzy a on uměl hrát podle not na piáno, tak se podle not snažil najít prstoklad na akordy na kytaru, ale když ji poprvé popadl, tak ji vzal obráceně, akordy mačkal pravou rukou a levou na ni drnkal a hrál tak zvesela po celý život. Nikoho jiného takového neznám, akorát, že tehdy ještě nebyli žádní Krausové ani youtuberové, ale i tak často hrál na různých zábavách a po hospodách, takže určitého věhlasu dosáhl.
Důležitější otázka asi bude, jak by se dalo pojmenovat to, co lidem bere motivaci naučit se něco kreativního a co jim bere chuť k vlastní tvorbě? Přijdeme na to nebo se zase budeme dlouhé měsíce erudovaně divit?
