Článek
Velký černokněžník může mávnutím čarovného proutku nechat cokoliv zmizet.
Co všechno může černokněžník nechat zmizet?
Mohou to být menší prodejní organizace, může to být celá řada lidí, kteří se snaží šlapat vodu jako osoby samostatně výdělečně činné, ale mohou to být i „mamutí“ zásilkové a prodejní firmy, ale i ekonomické ústavy, banky, spořitelny, kampeličky, pojišťovny, nebankovní ústavy a samozřejmě také burzy, vynálezci a tvůrci kryptoměn a „poradci“, spravující desítky tisíc finančních transakcí a nůše státních dluhopisů. To vše může z rozhodnutí těch nejvyšších zmizet během jednoho dne. Přesněji řečeno, během několika minut.
Zmizí banka, zmizí druhá, zmizí euro, ale nebojte se, mysleli jsme na nejhorší, stále fungujeme díky plastikovým kartičkám, doporučujeme, pořiďte si raději dvě, kdyby se čirou náhodou jedna z nich třeba zlomila. Potom může naše ekonomika, poháněná elektřinou fungovat donekonečna. Kdyby se cokoliv dělo, upraví se program.
Totéž platí i pro volby a jakékoliv rozhodování kohokoliv o čemkoliv. Vaše názory jsou zbytečné. Kdo bude ovládat proud, bude ovládat svět.
Vzpomněl jsem si na veselý vtípek, jak instruktor učí budoucí parašutisty - vyskočíte z letadla, napočítáte do pěti, zatáhnete za tuto šňůrku a padák se otevře. Nováček kroutí hlavou - a co když se neotevře? Tak zatáhnete silněji. A co když se ani potom neotevře? Tak tou šňůrou prudce trhnete! A co kdyby se ani potom neotevřel? Tak si zajdete do skladu a desátník vám padák vymění.
Jsem vodní element, takže stojím oběma nohama pevně na zemi. Říká se, že bohatší a nejbohatší jsou vlastně zlobři a loupežníci. Je tomu tak?
Trochu si přiblížíme podstatu základní katastrofy, která se na lidstvo valí od chvíle, kdy světlo světa spatřily první peníze, první měna. Jak se praví v jednom americkém filmu: „Strašně moc vám děkuji… opravdu nevím, jak bych vám mohl vyjádřit svůj vděk…“ A následuje lakonická odpověď: „Hm, myslím, že od doby, co byly vynalezeny peníze by to neměl být tak velký problém.“
Pamatuji si, jak jsme se ve škole učili, že dříve to fungovalo tak, že člověk přišel na tržiště a přinesl s sebou slepici, kterou vyměnil za hrudku másla a mazal domů. Aby se příště nemusel vláčet se slepicí, vymyslel nějaký génius peníze a všem bylo hned jejich použití jasné.
Jakýkoliv génius, který uměl žonglovat a čarovat s prachama, vždy pocházel z bohaté rodiny. Podstatně chudší spoluobčané většinou neřešili, jak přijít k ještě většímu než pohádkovému jmění, spíše se snažili udržet nad vodou a pokud šli nezadržitelně ke dnu, tak řešili, jak se co nejrychleji zastřelit nebo oběsit. Souhlasím, že drtivá většina sebevražd je z lásky. K penězům.
Vynález peněz byla velmi praktická věc pro bohatce, protože každému je jasné, že normální člověk, který se živí normální prací, nemůže mít desetkrát větší příjem než jeho pracovní kolega, který dělá v podstatě totéž, společně každý den fárají do dolů nebo rozváží pizzu či stepují u soustruhu nebo u pásu.
Ale, jak už správně upozorňuje Karel Marx, jakmile se někdo stane majitelem pozemku, přístřeší, nemovitosti, skladu, výrobních prostředků, silnice, dálnice nebo dolu, má něco, co ostatní nemají, ale kolektivně to potřebují k zajištění existence. Vynález pronájmu umožnil jednomu šťastlivci pronikavě zbohatnout za peníze ostatních.
Když vám někdo něco půjčí za úplatu nebo vám něco pronajme, nemusí u dalšího výrobního nebo spotřebitelského procesu vůbec být. Peníze se vydělávají nebo jak se tomu vtipně říká zhodnocují samy.
Jdete na trh se slepicí a najednou je před vámi natažená dlaň. „Chceš na našem trhu vyměnit slepici za hrudku másla nebo si chceš něco koupit? Tak zaplať! Chceš si v našem městě otevřít hospodu? Zaplať! Chceš tady hrát divadlo? Zaplať! Chceš cokoliv nabídnout k prodeji? Zaplať! Budeš asi potřebovat ochranu, aby se ti nic nestalo, tak zaplať!“
Do procesu jednoduché směny se nenápadně zařadí dalších deset nebo dvacet natažených dlaní.
Zaplatíte za oběd nejenom majiteli restaurace, ale i majiteli pozemku, na kterém restaurace stojí a tomu, kdo povolil provozování restaurace a samozřejmě i tomu, kdo na restauraci dělá reklamu a majiteli hudby, kterou v restauraci posloucháte. Zaplatíte i všem dodavatelům, bez nichž by v restauraci nebylo co jíst a co pít. V tom aby se, jak se říká, prase vyznalo. Prasata však s námi už dávno nemluví a tak, i když se tato doba chlubí, že je dobou informatiky, jsou informace, které kolem nás lítají od rána do večera většinou jen absolutní pitomosti, které představují největší ztrátu času na světě, jakou si vůbec můžeme představit.
Máme jedinou jistotu - vládnout nám budou ti nejbohatší. A budeme si je muset zaplatit. Některé známe, některé teprve poznáme, některé vidíme, o některých se jen doslechneme, některé neuvidíme nikdy. Tím se ale jejich moc a vláda nad námi nikterak nemění.
Občas si, jen tak, sám pro sebe přemýšlím, jestli nejbohatší znamená také nejchytřejší. Nevím, nevím, někdy mi to připomíná takové ty situace, kdy se na začátku nějakého podnikatelského veletoče sejde génius s bohatcem a génius spustí: „Vy máte moc a peníze, já mám nápady, kdybychom to dali dohromady…“ a lup, je z toho Marx a Engels nebo Rolls a Royce, popřípadě Laurin a Klement, nicméně faktem, který rázným krokem kráčí dějinami je, že většinou byli k sobě osudem přitahováni lidé, kteří na tom byli majetkově podobně, nebo srovnatelně.
Opakování - peníze mají svou záhadnou moc, protože pokud se budete ptát, co je na světě, v němž existujeme, nejdůležitější, zda je to láska, zdraví, peníze, vztahy, slušné chování, síla, stavovská čest, moudrost, inteligence, všeobecné znalosti, tak jsou to prostě peníze, to se nedá nijak okecat, ani se tomu nedá vyhnout a každý, kdo tvrdí něco jiného, tak buď lže nebo má poruchu osobnosti a nevidí realitu.
Není tomu tak dávno, co jsem si dělal srandu z nejbohatších Čechů, když jsem se ptal, co udělají v době krize pro ty nejchudší.
Jak jsem o tom už psal, jeden řekl, že svým dlužníkům dá dva měsíce splátkové prázdniny, potom ale očekává, že budou platit řádně a včas. Je to skoro na Jánského plaketu.
Každý bohatec má svou vlastní taktiku, jak se bránit nepříjemným otázkám.
Vydáte se za někým, kdo má peníze a mohl by půjčit nebo pomoct. Chvíli trvá, než ho najdete, ale teď jste ho konečně potkali, třeba jak zrovna odnáší ze svého offroadu pytle se zlatem a rovná je v předsíni.
„Ahoj!“ A on: „Ježíš, ahoj! Kde se tady bereš! Tak dlouho jsem tě neviděl!“ a teď spustí vodopád slov: „No, to jsem rád, že tě vidím, to je hrůza, jak je teď doba těžká, všechno se hroutí, nic nefunguje, všechno jde ke dnu, dnes jsem musel zavřít dvě pobočky a celou jednu provozovnu - a teď za mnou, ráno, přišel můj nejlepší kámoš, jestli bych mu mohl půjčit aspoň dva tisíce do konce měsíce, že má ženu a rodinu a nemají ani na jídlo a já mu musel říct, hele, Karle, já teď fakt nemám, kdybych se rozkrájel, jsem na tom úplně stejně, jinak bych ti je klidně i dal, jsme přece kámoši, ale sám teď nemám ani pro vlastní rodinu, to jsem ještě nezažil… jdeme, chlapče, do kopru bez koruny v kapse… bože, jak tohle dopadne, to se snad nedá ani odhadnout… no a co ty, jak se máš, jak jseš na tom?“
