Článek
Když už jsme u toho, můžeme si říct, co to vlastně je ta esoterika. Dnes je slovo esoterika skloňováno ve všech pádech a možná si ještě další pády moderní šamani a všemágové vymyslí, aby mohli více zářit před nebo nad svými kolegy. Osmým pádem můžeme esotericky vzdychat nad nefunkční osudovou karmou a devátý pád by mohl vyjadřovat pád současné esoteriky nebo spíše ezoteriky do bezedných hlubin, v nichž nezáživně živoří padlí andělé…
Obvykle se výraz esoterika používá jako souhrnný název pro magii, léčitelství, šamanství, kartářství, astrologii a další kejkle, týkající se věcí a jevů „mezi nebem a zemí“. Hodně lidí, kteří jsou racionálně založení a nemají rádi babské kartářské psychoterapie, čtení z ruky, křišťálové koule, kávové sedliny, čakry, reinkarnace, lávové kameny, výklady snů, minulé životy, hypnózy, urputné masáže, aromalampičky, vonné tyčinky a čajové svíčky, to umí říct jednoduše a výstižně: „Nemám rád ezoteriku. Je to hloupost. Podvod. Šarlatáni tahají z lidí peníze. To je všechno.“
Zkušenější a vzdělanější lidé, kteří se věnují umění, filosofii, vážné hudbě, meditačním technikám, klasické divinaci a mantice a často je s nimi docela radost si na dané téma popovídat, vidí v esoterice především symbolickou část psychologie, tudíž i základ psychoterapií a psychoanalýzy. K těm se automaticky přikláním i já.
Potom je tady však ještě neopomenutelná ezoterika ryze komerční, která v dobách nenasytného trhu hledala vztahy a souvislosti mezi maďarským ezogulášem a numerologií telefonních čísel s tarifem 70 až 90 korun za minutu. S tou se ale muselo zacházet hodně opatrně, protože televizní ezoterici se projevovali jak nenasytná zvěř, takže se těžko zachovávala rovnováha mezi pomyslným má dáti a dal. Popřípadě mezi má dáti, ale nedá.
Vzhledem k několika druhům ezoteriky na trhu je v tom stále trochu zmatek. Deset lidí má na různé současné projevy eza, jedenáct názorů. Kdyby měl průměrný člověk alespoň přibližně definovat, co je esoterika, tak to s největší pravděpodobností na počkání nedá. Trochu mi to připomíná osudovou záměnu ezoterik – erotik… Vimr vsítil gól.
Od začátku existence lidského pokolení se rodili jedinci, kteří se dali označit jako výrazně geniální a jedinci, kteří byli naopak nápadně tupější. Zbytek představoval statisticky mohutné, geneticky poměrně zdravé jádro lidí, kteří nebyli zatíženi ani genialitou, ani tupostí, lidí s poměrně pružnou myslí, kteří ale snadno podléhali názorům jedinců (většinou psychopatů) z obou okrajových skupin.
Pokud dav naslouchal těm bystřejším, zaznamenala civilizace prudký rozkvět a rozvoj. Když si ale lid zvolil do svého čela tupce, což se též stávalo poměrně často, objevily se neřešitelné problémy, které přivedly společnost do záhuby. Dlužno připomenout, že vzhledem k sebedestruktivnímu programu, tvořícímu základ lidské psychiky, se v podstatě každá společnost žene do záhuby. Pokud ji řídí skutečný šaman, esoterik a svým způsobem génius, může se tento proces zpomalit nebo i na čas zastavit. Jinak ale vše vypadá, jako kdyby se průměrný člověk na svůj zánik docela těšil.
Je tomu tak i dnes. Ti bystřejší z nás se zabývají filosofickými otázkami jako: Co je smyslem života? Existují reinkarnace? Život po životě? Nesmrtelnost? Proč není možné dosáhnout naprosté a trvalé spokojenosti? Jsou věci mezi nebem a zemí? Je stárnutí nevyhnutelné? Kdo vlastně jsme? Odkud jsme přišli? Byli jsme stvořeni? Existuje Bůh? Kam jdeme? Proč tam jdeme? Odkud jdeme? Co by se stalo, kdybychom tam nešli? Jdeme tam sami nebo jde někdo s námi? Pokud nejde s námi, může jít proti nám? Čeká nás další vývoj? Je na nás někdo zvědavý? Existuje osud? Dá se život ovlivnit způsobem myšlení? Existuje svobodná volba nebo je všechno dané? Myslí za nás někdo jiný?
Těm tupějším je to srdečně jedno, ti se zajímají v první řadě o každodenní zisk.
Esoterika vznikla jako část filozofie, která se zabývala možností ovládnout osud tak, aby to příliš neškodilo ostatním a dosáhnout ne-li přímo nesmrtelnosti tak alespoň výrazného prodloužení života. Ve svých počátcích splývala esoterika s astrologií, alchymií a magií.
Pokud chceme dosáhnout nesmrtelnosti, musíme si nejdříve uvědomit, co nebo kdo nám v tom brání. Většinou jsme to my sami.
Na rozdíl od všech náboženství, která na to šla opatrně a oklikou, esoterika rovnou a nekompromisně, takříkajíc bez obalu definuje člověka jako agresivního tvora, predátora, který se před ničím nezastaví.
Člověk je natolik agresivní, že kdyby svou agresivitu ztratil, přestal by být člověkem. Když budeme parafrázovat výrok Maxima Gorkého, tak ano - člověk, to zní tvrdě.
Agresivita se podobně jako tlak v kapalinách šíří všemi směry, tedy nejenom ven, do blízkého i dalekého okolí, ale i dovnitř do struktury nervových buněk a do posledního atomu vápníku, základního to kamene našeho těla. A škodí. Agresivita je od toho, aby škodila.
Klidně si můžeme říct, že životní síla, čchi, prána, hadí síla a bůhvíjak se ještě jmenuje, je v případě člověka ryzí agresivita. Je to síla, která nás oživuje a současně i zabíjí. Nic pro nás není tak nebezpečné jako naše vlastní životní síla. A to ani nemluvíme o životní síle těch ostatních.
Člověk se může naučit žít s vlastní agresivitou, ale nemůže ji úplně potlačit, nemůže se jí úplně zbavit.
Z hlediska termodynamiky platí, že každý zásah do přírody, do našeho životního prostředí, je destruktivní. Představte si malý ostrůvek, kde roste pět stromů a žije tam dvacet lidí. Jeden člověk (dynamický, ke všemu odhodlaný podnikatel, šílenec/psychopat) si usmyslí, že stromy porazí a vyrobí z nich stoly a židle. Pokud je agresivnější než ostatní, prosadí si svůj návrh a stoly a židle z poražených stromů vyrobí.
Když nabídne ostatním lidem hotové stoly a židle ke koupi, mohou celkem správně argumentovat, že se musí nejdříve vyrovnat ztrátový deficit ohledně stromů a původního životního prostředí a také ohledně ztráty dřeva, které už není k dispozici. Co kdyby si někdo jiný chtěl vyrobit třeba kánoi a vesla? Kdyby sebrali všechna pro a proti a odhadli reálnou cenu svých požadavků, s nejvyšší pravděpodobností by dospěli k závěru, že i kdyby jim výrobce věnoval stůl a židle zadarmo, tak podtrženo, sečteno, měl by ještě něco doplatit, aby se náhrada za celkovou škodu plně vyrovnala.
To není námět k diskuzi, to je závěr, ke kterému dospějeme, když situaci zhodnotíme pomocí logiky a prosté matematiky z hlediska neúplatných přírodních zákonů.
Když si uvědomíte, že to platí obecně kdekoliv a pro jakoukoliv výrobu čehokoliv, pochopíte, že ekonomie je jeden z největších podvodů, který nad námi visí jak Damoklův meč.
Necháte si něco ukrást (životní prostředí, vzduch, vodu, čistotu, energii a materiál) a zloděj vám to v jiné formě a hlavně za vyšší cenu nabídne zpátky ke koupi. Jak k tomu přijdu, když se mi stromy líbí daleko víc než prkna a židle?
Drahé kameny se mi líbí v přírodě, ale ne v muzeu. Zvíře se mi líbí na svobodě. Když je vidím v zajetí, trpím s ním a zdají se mi prapodivné sny, negativně to působí na moji nervovou soustavu. Mám z toho civilizační trauma.
Když se děti nesmějí dívat na nahé lidi, neměly by se podle mého názoru dívat ani na zvířata v zajetí, na umírajícího chlapa, přibitého na kříži… ale, jak jsem už kdysi dávno řekl, v naší společnosti se nepovažuje za nic špatného, když se necháme okrádat od slušných lidí a necháme se řídit těmi, kdo jsou agresivnější.
