Článek
Možná se mýlím, ale na druhou stranu je možné, že nejsem dalek od pravdy, jak jsem tak poslední léta pozoroval svět kulturistiky, začalo mi prostě připadat, že v této oblasti probíhá všechno stále dokola podle jakýchsi podivných, leč neměnných pravidel.
Hoši nebo chlapi, kteří se rozhodnou cvičit kulturistiku se v podstatě dělí na dvě základní kategorie. V první kategorii jsou muži, kteří se odhodlaně vrhnou na cvičení jako na ryze osobní, spíše intimní sport, kde dlouhé měsíce a později i roky zkouší různé postupy a studují speciální cvičební techniky, izolované cviky, popřípadě cviky v sériích a k tomu koordinované dýchání a pózování, k čemuž by se dalo říct snad jedině to, že často postupují bezmála vědecky.
S krejčovským metrem v ruce si zapisují obvody paží, lýtek, stehen a bicepsů a snaží se dosáhnout co největší estetické boubelatosti a často kvůli tomu i přestanou požívat alkohol, omezí na minimum i spotřebu piva a začnou chodit spát před půlnocí. Někdy i mezi desátou a jedenáctou.
V kulturistice je velmi důležitá váha, s níž cvičí, někdo doporučuje raději to moc nepřehánět a cvičit s menšími váhami a unavit se spíše díky většímu množství opakování, jiný zase přísahá na maximální váhu, s níž ještě cvičenec jakž takž pohne a jedno, maximálně dvě opakování.
Vzpomínám si, jak jsem jednou v bazaru objevil asi třicet centimetrů vysokého bronzového Ježíše Krista, byla to taková ta klasická soška, která zdobila desítky křížů na hřbitovech a protože mi tak nějak padl do oka, tak, i když jsem tušil že ho nějaký vandal zcizil a odnesl do bazaru, tak jsem ho prostě koupil, odnesl domů a vyrobil jsem si k němu dřevěný kříž. Jaké bylo moje překvapení, když jsem s tím křížem i s Ježíšem zkusil klasický bicepsový zdvih a najednou jsem cítil, že to je přesně ta váha, kterou potřebuji a která mi dělá dobře. Dal jsem si tři série po deseti opakováních a měl jsem bicepsy napumpované, že by i Arnold zbledl závistí.
Na tricepsy jsem už měl vyzkoušený postup, který používám mnoho let a lepší už asi nevymyslím a tak jsem začal od té doby kombinovat triceps a Ježíšův zdvih.
Pokud občas sledujete výkony našich hodně dobrých kulturistů, tak i ti nejpilnější z nich se obvykle procvičí k obvodu bicepsu 43 cm a tam nadlouho končí.
Je to jedna z velkých záhad kulturistiky - člověk začne cvičit a těší se z toho, jak se mu zvětšuje obvod paží, hlavně obvod přes biceps. Ten se ale po třech až čtyřech měsících pozastaví a polovina počátečních nadšenců pak sekne se cvičením a velmi často se stává, že se k silovému tréninku už nikdy v životě nevrátí.
Je to škoda, protože, pokud si chcete zachovat vyšší kondici do vyššího věku a důrazně omezit příšerný rozklad osobnosti, zvaný stárnutí, nic jiného, než silové cvičení, speciálně cvičení bicepsů a tricepsů vám nepomůže.
Do cvičení s Ježíšem jsem se s nadšením a naplno pustil, když mi už bylo 45 let. Měl jsem trochu strach, jestli to v tomto věku bude ještě fungovat - a fungovalo, naprosto bezvadně. A funguje to dodnes, kdy je mi už bohatě přes 77.
Jak vždycky říkám, většina slušných lidí je v mém věku už po smrti a já tady stále ještě oxiduji a provádím své rituální tance s Ježíšem.
Je zajímavé, že jsem ani neměl nutkání kříž s Ježíšem zvážit, takže dodnes přesně nevím, kolik váží, ale myslím, že to bylo tak kolem 17 kilo. Důležité samozřejmě bylo i postavení zápěstí a rozměr dřevěných hranolů, z nichž jsem kříž vyrobil.
Potom jsem ve svých bicepsových pokusech ještě pokračoval, v současné době mám 42 až 43 cm přes biceps, ale rozhodně se to nesnažím hnát do extrémů, protože nemám peníze na nové košile.
Další pozoruhodností je, že i když se naprosto fundovaně z hlediska současné lékařské vědy píše o mužích, starších sedmdesáti let, v tom smyslu, že se jedná o živočichy, u nichž už nefunguje regenerace a svalová hypertrofie, mnohokrát jsem četl, že sice můžeme cvičit a trénovat, klidně jak blázni, ale svaly se nám už nezvětšují, nýbrž zmenšují. Negativní zkušenosti mám spíše s finanční dystrofií, protože nemám peníze na jídlo a na nájem.
Když se ale zvolí správný postup při cvičení a správné cviky, je možné dosáhnout docela dobře fungující svalové hypertrofie. Škoda jen, že to už nikoho nezajímá.
