Článek
Je to celkem jednoduchá otázka, ale na to, abychom si na ni mohli vyčerpávajícím způsobem odpovědět, si musíme říct, co je to život nebo alespoň, jak se projevuje, jak by se dal definovat člověk a jeho vrozené touhy, co je s největší pravděpodobností smyslem našeho života a jak se to projevuje, co je zdraví, co jsou peníze, jak se dá definovat lidská inteligence, co je psychopatie, podle čeho poznáme psychopata a jak se mu můžeme vyhnout, popřípadě bránit a také je dobré vědět, co je esoterika a magie, k čemu je filosofie, které jsou největší čtyři lži, brzdící lidskou evoluci, k čemu je dobrý výklad tarotových karet a sestavování horoskopů, jak se dá ovlivnit osud, co je analogie a synchronicita a něco málo si povědět o učení tantry, tao-jógy a sexuální magie. Je to pár vědomostí, ale jsou tak důležité, že dokáží z každého průměrného člověka udělat filosofujícího mudrce.
Je pravdou, že moje nadšení pro digitální techniku je velké, ale není bezbřehé, a to z toho důvodu, že jsem zřejmě jeden z mála jediných, kteří po zakoupené a zaplacené technice požaduje téměř vše, co bylo inzerováno a nabízeno a to tak, že v plném rozsahu a plném množství.
Uvedu příklad – běžný uživatel, raději to ani nebudu psát anglicky, si zakoupí počítač, například to může být politik, vedoucí pracovník, šéf firmy, který potřebuje občas poslat mail, nebo i deset mailů, popřípadě stovky mailů a kromě toho potřebuje občas sepsat něco pro osobní potřebu, to může být třeba jedna stránka, dvě stránky nebo i tři sta stránek, petice, kniha, přednáška či rozhovor a potřebuje primitivním způsobem upravit fotku (zvětšit, zmenšit, zesvětlit, oříznout) a dostat své příspěvky na internet. Což jsou v podstatě ty nejzákladnější základy, co vám dnes může poskytnout i dětský počítač.
Pokud chci od počítače, aby například současně spravoval textový dokument, který má třeba 4000 nebo 5000 stránek, zpracovával fotky, z nichž každá má kolem 50 MB a další mám uložené v terabajtových množstvích a k tomu stříhal videodokumenty pořízené z různých záznamových zařízení a převáděl všechna videa do jednoho formátu, přičemž všechno jede prakticky bez přestávky, bez vypnutí, třeba i několik měsíců, tak už se noří a není to z neznáma, ale přímo ze systému používané techniky problém, jak dokázat, aby se různé programy navzájem nerušily a jak využít počítače a periferie na plný prezentovaný výkon. Potom třeba zjistíte, že jste potřebovali výkonný off road a místo toho máte doma elektrickou koloběžku, a to je tak trochu problém.
Může se jako problém projevit třeba klávesnice? Nikdo se nad ní nepozastavuje a „důvod proč“, jak rapuje starý dobrý Ektor, tkví v tom, že pokud neumíte klávesnici používat, jinými slovy hrajete v této komedii roli klávesnicového analfabeta, tak vám bude každá klávesnice připadat jako spolehlivý a použitelný menší zázrak. Zmáčknete „u“ a na monitoru se objeví „u“, zmáčknete „b“, na monitoru se vykouzlí „b“, naprosto dokonale to naplňuje naše očekávání, tak v čem je problém?
Je to jako když jsem za bolševika hudral, že bojuju za svobodu a moje přihlouplá babička se divila, co máš pořád s tou svobodou, dyť nejsi zavřenej, tak co porád meleš?
Je to trochu složitější, protože patřím k nejrychleji píšícím lidem na klávesnici a současně i na světě, proto pro mě není klávesnice jako klávesnice. Většina lidí to ale nerozezná z toho samého důvodu, že když budete celý život jezdit na koloběžce, tak pro vás bude i starší bicykl něco jako harley.
Smutný je i fakt, že většinu počítačových klávesnic vyrábí národ, který je sám ve své rodné řeči nemůže používat.
Na světě to bohužel chodí tak, že většina lidí, kteří něčemu skutečně rozumí, zůstává zastrčená někde dole, kde nejsou ani na doslech, zatímco do nadoblačných výšin se valí vlny psychopatů, kteří se ale na vyhlédnutá místa rozhodně nehrnou kvůli tomu, že chtějí někomu pomáhat.
Nejjednodušší definice psychopata je PLK – pomlouvá, lže a krade, je to jednoduché jak facka, protože toho si nelze nevšimnout. Psychopat není týmový hráč, ale škůdce. Nepatří do pracovního kolektivu stejně jako nepatří blecha do šatníku nebo štěnice do dětské postýlky.
Opět jsem si vzpomněl na Šmejcův výrok: „Krize zasáhne hlavně chudší lidi…“ To mě fakt pobavilo a rozesmálo, jako kdyby se už někdy odehrála krize, která by zasáhla hlavně ty bohaté. To by nebyla krize, ale revoluce.
Základním kamenem každé krize je nerovnováha v rozdělení majetku, peněz nebo to můžeme nazvat bohatství. Jeden má desetkrát víc nebo i stokrát nebo tisíckrát víc než druhý. Představte si pustý, možná až bohapustý ostrůvek, kde žije sto lidí a je tam pár posledních stromů a všechno patří pouze jednomu jedinému člověku, který si to tak zařídil, třeba se nebál podnikat a ten to všechno těm ostatním na dluh půjčuje. Asi byste si řekli, že je to banda pitomců. Obecná nouze je jev, který v přírodě nastává pouze v případě katastrof, vybuchne sopka, stane se úraz nebo v poušti vyschne jezírko s pitnou vodou. Není možné se dostat k sousednímu jezírku, protože je to moc daleko, tak všichni kolem vysychajícího jezírka postupně a potupně hynou, až vyhynou a zhynou. Nikdy se ale nestane, že by jezírko patřilo pouze jednomu z přítomných a jeho rodině. Jezírko by prosperovalo a ostatní by trpěli žízní. Každý by to považoval za hloupost, i kdyby se majitelé pokoušeli své jezírko oplotit a hlídat. Soukromý majetek, vstup zakázán.
Neznalost a špatný odhad - to jsou dvě věci, kterým by se měli učit vyhýbat už děti na základní škole.
