Článek
Už ani sám nevím, kde jsem k tomu přišel, popřípadě, kde jsem to viděl, ale jakmile jsem spatřil v kuchyni na stole kokosový ořech, napadlo mně, no jo, vlastně, když se po obvodu proklepne nožem, tak se rozpůlí.
Nikdy předtím jsem to nedělal, takže to, co vidíme na videu je premiéra. Ale co mě k tomu ještě napadlo, byla odvážná myšlenka, kdoví kolik dalších takových téměř skrytých vědomostí můžeme nosit v podvědomí a v podstatě je nemusíme uplatnit nebo použít celý život - a potom zmizí i s námi v dřevěném pyžamu a nikdo se na ně neptá, nikdo se po nich neshání. No, není to strašná představa? Na paměti je nejhorší to, že když něco zapomeneme a nikdo se po tom neptá a neshání, tak není žádný důvod, proč bychom si na to měli ještě někdy vzpomenout, jedině snad, když prožijeme něco, co nám zapomenutou věc trochu připomene. Jinak ale nemáme šanci si vzpomenout na cokoliv, co skončilo pohřbeno pod nánosem času - a nemusí ten nános být ani nijak silný. Děsivé.
