Článek
Většina lidí si pod pojmem meditace představí zkrouceného, nehybného jogína s rychlostí myšlení na bodu mrazu. Bohužel by ale právě taková meditace neměla prakticky žádný význam. Stav absolutního uvolnění, spojený s prodlouženou výdechovou fází se dá cvičit hlavně jako technika snadného nebo snadnějšího usínání. To je všechno.
Člověk začne mít potíže s usínáním, když na něho začnou doléhat nevyřešené starosti a nečekané těžkosti, člověka doslova zalehne nebo zaklekne realita. Je to často spojené s potížemi při dýcháním, s pocitem, že se nemůžete nadechnout a také se objeví stavy, které připomínají klasickou alergii. Když se vám podaří zachytit tuto první fázi, která říká, pozor něco není v pořádku, dá se s tím ještě něco dělat.
První věc, kterou bychom měli zkusit, je soustředit se vleže před usnutím na vlastní dech. Žádné počítání oveček nebo čehokoliv jiného – pouze se soustředíme na výdechovou fázi, dech mírně zpomalíme a vydechujeme co nejvíce, až do úplného konce. Přitom se snažíme uvolnit všechny svaly, hlavně svaly na krku a na hlavě. Jsou jich tam desítky, takže úplně jednoduché to není, ale když se to podaří, pomůže vám tento postup usínat i bez prášků na spaní. Jakmile však podlehnete tlaku farmaceutického průmyslu a sáhnete po prášcích, může se stát, že se od té doby už nikdy pořádně nevyspíte.
Většina chemických „pomocníků při usínání“ nekoná jiné dobro, než to, že vás uvedou do stavu mírně křečovitého bezvědomí, které při troše štěstí připomíná normální spánek, ale to není účel věci. Ve spánku by člověk neměl mít žádné křeče, zvláště ne v šíjových nebo žvýkacích svalech. Tyto stahy jsou většinou mírné, ale po požití nesprávného množství prášků na spaní, se mohou vyskytnou tak silné křeče, že si postižený naštípne krční obratle nebo rozdrtí zuby. Což je příliš vysoká cena za pokus užít si pár sladkých snů.
Pokud jste se pokoušeli meditovat, tak už aspoň trochu víte, o co jde a můžete se pokusit meditovat při chůzi. Je to celkem jednoduché, jako vždy záleží hodně na vůli a soustředění. Pokud někam jdete a chcete si vyzkoušet peripetickou meditaci, začněte tím, že se soustředíte na udržování rovnováhy. Když pracujete s dechem, objevíte, že dech je branou do podvědomí z jednoho prostého důvodu – dech funguje buď automaticky (nemusíte na něj myslet a přesto se neudusíte) nebo vědomě – můžete jej podle své vůle ovlivňovat, zadržovat, prodlužovat, prohlubovat, zastavit, mírně se přidusit – nicméně právě v tom, že začnete vědomě ovládat něco, co je ve své podstatě řízeno automaticky, podvědomě, dostáváte se na práh vstupu do podvědomí.
S udržováním rovnováhy je to podobné. Pokud je člověk střízlivý a zdravý, nemusí nijak zvlášť myslet na to, aby při chůzi neupadl, ale pokud chce, může se soustředit na udržení rovnováhy – snad právě proto je to zpočátku docela zajímavý a příjemný pocit.
Ve chvíli, kdy se začneme soustředit na něco, co jinak probíhá automaticky, se dostáváme do takzvané astrální oblasti našeho bytí. V praxi to probíhá tak, že se začnete při chůzi soustředit na udržení rovnováhy a současně se lehce soustředíte na dýchání – můžete si vyzkoušet mírně zpomalovat fázi výdechu a k tomu si ještě začněte cokoliv přát – ať jsem zdráv, ať mám dobrou práci, ať mi vyjde dovolená, ať si mohu koupit nové auto, ať mám hromadu peněz, ať mám štěstí u žen… a ženy si zase mohou přát mít štěstí u mužů a máte jistotu, že vaše přání má větší šanci na splnění, než když to všechno budete chtít jen tak, aniž byste použili výše popsané postupy, které už tak trochu patří do začátků magie.
Pro kontrolu si můžete přát mít velkou fyzickou sílu a když potom půjdete v dalších dnech do fitka a vyzkoušíte si, kolik zvednete nebo udržíte nad hlavou, tak vám z toho možná půjde hlava kolem.
