Článek
Od malička jsem měl několik zálib, které se mě držely přímo zavile nebo by se to taky dalo říct naopak, že jsem měl několik zálib, kterých jsem se já sám držel přímo zavile a pokud nevíte, co znamená „zavile“, tak je to sveřepě, hodně, nekompromisně, tvrdošíjně, zarputile, extrémně.
Jednak to byl pro mě sport, přesněji by se dalo říct kulturistika, pomocí níž se snažíte upravit si vzhled a tvar těla, potom to bylo psaní, sepisování, slovesná tvorba, copywriting, psal jsem všechno možné, povídky, básničky, úvahy, pohádky, novely, romány a pojednání na jakékoliv popsatelné téma, občas do toho patřily i naprosto oficiální vědecké zprávy nebo, když jsem s tím někomu pomáhal, i diplomky a další oblastí, které jsem propadl natolik, že jsem jí věnoval podstatnou část svého života, bylo fotografování a tvorba fotografií a fotomontáží a koláží a natáčení videí a filmů, které skončily v různých archivech, převážně soukromých, ale i oficiálních, několik mých oslnivých filmů je uloženo na věčné časy i ve státním filmovém archivu, čest jejich památce.
Možná se teď ptáte, v čem je tedy problém, takových lidí tady byly desítky a stejně tak, jako má každý voják v torně maršálskou hůl, má i každý student FAMU ve svém ranci či v batohu fotoaparát, videokameru, sadu malířských štětců, výtvarnické potřeby, spolehlivou počítačovou klávesnici a pod postelí jednoručky.
Tady jde spíše o to, že jsem první tvůrčí problémy, typu jak tvořit, pro koho tvořit, jak využít toho, když se mi něco povede a jak to prodat a další otázky jako mám se stát spisovatelem, režisérem, fotografem nebo vědeckým pracovníkem, tvořícím hlavně pro svou osobní potěchu..? Že všechny tyto problémy se na mě začaly sypat v době, kdy jsem musel začít řešit i problémy vztahové, intimní, sexuální a v podstatě i tak trochu rodinné.
Mám nějakou dobu střídat holky jak ponožky a potom si vybrat tu, s níž strávím zbytek života a přitom se budeme starat o dvě děti? Nebo mám volit raději pomalu a s jistotou, postarat se nejdříve o společného bydlení, postavit dům, zasadit strom a potom počít syna…? Občas přišly chvíle, kdy jsem měl dojem, že na mě všechny holky kašlou nebo, že jsem narodil tak nějak navíc, jindy se mě zmocnila předtucha, že všechny hezké a chytré holky si už někoho našly a já si teď musím vybrat mezi děvuchama, které v prvním kole nikdo nechtěl, takže se budu muset přizpůsobovat, což může být občas i docela nepříjemné, takže, co mám vlastně dělat?
Nebo mám potlačit sexuální pud a věnovat se práci, kariéře a jakémukoliv životnímu poslání s tím, že nějak bylo, nějak bude…?
Přečetl jsem si různé odborné publikace na téma partnerství, manželství, prostudoval názory různých poradců pro ženaté muže a došel k závěru, že v této oblasti se dopředu nedá odhadnout prakticky nic. Vždycky to bude tak trochu sázka do loterie a vždycky se může stát, že během této hry přijdu o všechno a někdy i o víc než o všechno.
Potom mě napadalo jedno řešení, které jsem začal používat a s různými drobnými obměnami používám dodnes.
Vyšel jsem z předpokladu, že se samozřejmě budu snažit, aby nikdy „nespadla klec“ a já byl z hlediska ukájení pohlavního pudu odkázán pouze na jednu jedinou ženskou, kterou bych měl na krku celý život až do první nevěry, která by se odehrála formou závěrečného sexuálního aktu s paní Zubatou na smrtelné posteli. Tak to tedy ne nebo pouze z donucení.
Když jsem přemýšlel, jestli se mám vyhýbat svatbě, došel jsem k závěru, že je zbytečné se vyhýbat svatbě, když kvůli ní neztratím základní lidské práva. Tedy myslím, současná lidská práva, ono se to taky pořád měnilo podle toho, jestli člověk žil ve feudalismu, v kapitalismu, socialismu nebo komunismu nebo v době demokracie.
Nakonec jsem došel k názoru, že jsem měl štěstí, že jsem se vyhnul dobám otrokářství a dobám vlády církve a její ďábelské inkvizice, to se zase dá říct, že ten dnešek je docela pokrok. Kdybychom žili v dobách, kdy vás mohl jakýkoliv psychopat, kterému jste se nelíbili, zamknout do klece a klíče hodit do kanálu, tak to by se nám asi moc nelíbilo.
Jak jsem již řekl, dělal jsem s nadšením fotky a samozřejmě, když děláte fotky, často fotíte i lidi, kteří se tak nějak vyskytují kolem a občas se z toho dostanete i do situace, kdy fotíte hezké holky a když se s nějakou domluvíte, můžete začít fotit akty a kdybyste si s dotyčnou chtěli něco začít, tak už první výhoda je v tom, že nekupujete zajíce v pytli.
Takže jsem fotil jak posedlý a i když to bylo v té době docela drahé, tak jsem si s tím prostě poradil a za chvíli jsem měl několik modelek, které chtěly se mnou spolupracovat. Princip businessu byl naprosto jednoduchý - dělal jsem umělecké fotky, které se daly prodat. Proč to nedělali ostatní? To už mě nezajímalo, bral jsem to tak, že se sice snažili, ale nějak jim to nešlo nebo to prostě neuměli. Shrnuto, podtrženo, sečteno - živil jsem se fotografováním přes 40 let, čili více než polovinu svého života. A myslím, že jsem této příležitosti využil, jak se říká, s odřenýma zádama jako jeden z posledních. Prostě klika.
Vždycky jsem si vybral jednu fotomodelku, která byla jako hlavní spolupracovnice nebo asistentka a sekali jsme fotky jak Baťa cvičky třeba na téma - Muž a žena, kráčející životem, dějinami, legendami a tajemnými pověstmi.
Lidi, kteří si ještě pamatují časopisy jako bylo Astro si určitě na moje fotky vzpomenou, stejně tak si na ně vzpomene kdokoliv, kdo se stal šťastným majitelem mých knížek Magie života, Magie sexu, Astrální magie, Věčný příběh a Kniha času. V celkovém počtu se těchto knih prodalo více než čtvrt milionu. Dostal jsem se prakticky do všech časopisů a novin a dostal jsem se na rozhovory do rádia a mnohokrát také do televize. Obyčejně jsem si tam vzal na kus řeči i svou asistentku a lidi si na to zvykli, většinou nás začali brát nejenom jako spolupracující partnery, ale i jako životní partnery.
Když se potom spolupráce skončila a začal jsem pracovat, čili fotit s někým jiným, tak to často lidé brali jako zradu z mé strany. Deset let nebo patnáct let tady fotí s modelkou Mařenkou a teď ji zradil a odešel s mladší.
Co k tomu dodat? Nevím o žádném fotografovi, který by měl smlouvu s jakoukoliv modelkou, že bude fotit pouze ji a žádnou jinou a to tak, že až do smrti. To přece zní hloupě, už když se to vysloví.
Ale můžete být naprosto klidní, stále pracuji na svém díle, i když je teď doba úplně jiná, protože spolupráce s AI přináší naprosto nové možnosti, v podstatě by se dalo říct, že pro mě je v současné době naprosto zbytečné dělat ke svým textům originální autorské fotky. To se možná ukáže jako zajímavé, až budu psát o svých zkušenostech s kulturistikou a o možnosti silového tréninku pro starší lidi. Jinak jsou lepší fotky, které jsou „inteligentně“ vygenerované.
Samozřejmě, když vidím staré fotografy, jak se stále urputně snaží pokračovat ve své životní cestě a vyrábějí další a další fotky postaru, jak byli zvyklí, tak mi to připadá, jako kdyby se kdysi naučili na Slovácku vyšívat a teď by se pořád snažili prodávat své naprosto originální, umělecky vyšité pestrobarevné krajky.
