Článek
Kdo byl převozník Charón? Latinsky bylo jeho jméno Charon a byl to syn boha věčné tmy Ereba a bohyně noci Nykty a pracoval nebo působil jako převozník mrtvých do podsvětí. Většinou bývá znázorňován jako vyhublý stařec vyšší postavy, někdy má podobu kostlivce nebo má na hlavě kápi nebo kapuci, takže se nám vnucuje do podvědomí jako příslušník generace Z v důchodu, nebo bychom mohli čekat, že připluje na loďce s lékařskou asistencí a pečovatelskou službou.
Mně osobně to připadá tak trochu přitažené za vlasy, protože upřímně řečeno, ruku na srdce, kdo z umělců, kteří Charona kreslili, malovali nebo vyřezávali do dřeva, mohl vědět, jak ve skutečnosti vypadá?
Možnost setkat se s Charonem a potom se ještě na chvíli vrátit na tento svět určitě nemá každý. A proč by to měl být zrovna nějaký malíř nebo grafik? Fotograf už asi vůbec ne. Spíše je to hloupost než důvěryhodná historka. Je taky zajímavé, že velké množství námořních katastrof se odehrálo v důsledku srážky, buď s jinou lodí nebo s něčím, co rovněž, byť poněkud nešťastným způsobem plavalo na hladině. Charon se ale, pokud víme, nikdy s nikým nesrazil, nikdy nenajel na minu, ani na ledovec a nikdy se nepotopil. Ani potom nevím, kdo by se počítal jako oběť, protože nikdo nemůže umřít dvakrát. Takže nevím, nevím, jsem z těch historek o Charonovi lehce rozpačitý.
Ať už je to boomer nebo mileniál, nevíme o Charonovi skoro nic, ani nevíme, jak kdysi v dávnověku začínal, jestli veslováním na voru nebo na kánoi, popřípadě, jestli nepřevážel zesnulé na zádech v nůši na vodních lyžích, někdy je možné všechno. Ani nevíme, jak přišel ke své loďce, na které působí jako převozník a stejně tak nevíme, jestli měl v repertoáru ještě něco navíc, jestli třeba někdy udělal s plně naloženou lodí eskymácký obrat nebo jakým způsobem nakládá, dopravuje a přepravuje oběti námořních katastrof.
Za dobu své existence mohl Charon převést na druhou stranu řeky zapomnění 110 miliard lidí (to je celkem střízlivý odhad).
Kdyby pracoval nonstop a měl by na převoz a odbavení jednoho člověka jednu vteřinu, tak by potřeboval tři a půl tisíce let, aby všechny "zájemce" o výlet do říše věčných snů odbavil.
Kdyby pracoval, dejme tomu už 35 tisíc let (nonstop a bez vteřiny oddechu) měl by na každého svého zákazníka 10 vteřin. Což také není moc.
V případě převozníka Charona zůstane s velkou pravděpodobností ještě mnoho věcí nejasných, nevysvětlených a nedořešených, a nakonec se možná ukáže, že bude lepší se v tom prostě nevrtat. Třeba to není služba pro každého.
