Článek
Sledoval jsem na sociálních sítích - a možná to někde bylo i na těch asociálních, vášnivé diskuze na téma tělesná váha, nadváha, obezita, tloušťka, morbidní obezita, malá výška, velká váha, léky na snižování váhy, cvičení a zvyšování kalorického deficitu a odstraňování tukových vaků, v jejichž zajetí se musí obezitou postižení dusit často po celý svůj život.
Sám jsem se potýkal s regulací tělesné váhy prakticky od začátku svého života. Zpočátku, neboli od dětství jsem byl hoch jako lunt, nechtěl jsem moc jíst, odmítal jsem maso a hlavní potravinou byl pro mě chleba s máslem, posolený a chleba se sádlem a cibulí a i když jsem již od patnácti let toužil být lamželezo, popřípadě hromotluk, který nemá problém proběhnout zdí, pohybovala se moje váha dlouhá léta kolem padesáti kil.
Byl jsem docela dobrý v gymnastice, udělal jsem ze stoje spatného most, vytáhl jsem se do stojky a chodil po rukou, mohl jsem dělat veletoče a při šplhu na laně jsem ani nepotřeboval ruce, ale když vál mírný vítr a k tomu pršelo, bál jsem se otevřít deštník, abych proti své vůli neopustil rodný kraj.
Když mi bylo osmnáct, pustil jsem se do cvičení kulturistiky a začal pečlivě sledovat svou váhu. Dohromady to dělalo, jak bodrý lid říká 68 až 70 kilo i s gaučem a přes biceps jsem měl 34 cm, ale, jak jsem si vždycky říkal, s něčím se začít musí.
Postupně jsem svou váhu díky usilovnému kulturistickému cvičení zvyšoval až na 95 kilo a přes biceps jsem měl 43 cm. V benči jsem celkem s přehledem udržel nad hlavou 200 kilo. Pokud by se tyto parametry daly natřít na zeleno, docvičil jsem se k přesvědčení, že komu se nelení, tomu se zelení.
Nicméně jsem současně dospěl do životního období, označovaného jako dospělost. A nastalo překvapení.
I když jsem stále vytrvale cvičil, až jsem si občas připadal jako král benčpresů a bicepsovými zdvihy jsem udivoval široké i daleké okolí, všiml jsem si, že v zrcadle již nevypadám jako přesýpací hodiny, ale spíše jako figurka ze hry Člověče, nezlob se.
Vytrval jsem, nezlobil jsem se a zařadil do tréninku sedy - lehy, sklapovačky, zkracovačky, přednos ve vzporu, plank a přednos ve svisu a nakonec i svis vzesmo.
Jeden čas jsem měl docela vypracovanou postavu, ale stále jsem se více podobal pivnímu soudku s rukama a nohama než nějaké mužské postavě z řecké mytologie.
Zkusil jsem přitvrdit, cvičil jsem třeba 500 až 600 sedů - lehů a potom na šikmé lavičce hlavou dolů jsem nasadil další retroverze pánve a flexe v kyčli a následnými přednosy ve visu na žebřinách jsem si snižoval bederní lordózu.
Snažil jsem se vycvičit si pivní pupek, který mi narostl během kondičního cvičení při popíjení bylinných čajů a dosáhl jsem toho, že jsem skončil na operaci levé tříselné kýly, hned nato jsem musel na operaci pravé tříselné kýly, to zkoušeli MUDrové laparoskopicky, ale moc se jim to nepovedlo, takže jsme si museli dát repete a byla z toho velká operace pupeční kýly a všechno bylo korunováno operací takzvané vodní kýly, což se celé realizovalo jako dvouroční slalom po pražských nemocnicích.
Na druhou stranu ale ze mě byl odborník na kýly všeho druhu.
Nakonec jsem tak nějak srostl dohromady, ale když jsem zaujal své dřívější místo na pózování před zrcadlem, nějak jsem tam už neviděl vypracovaného, téměř závodního kulturistu nebo tam možná byl, ale celkem úspěšně se schovával za bachratého dědka s pivním mozolem a když jsem málem rozšlápl váhu, kmitla se mi před očima cifra 120 kilo. A to, prosím, patřím k lidem, kteří pivo nepožívají v žádném, ani v náznakovém množství.
A teď, babo raď!
Co dělat, abych se zbavil morbidní obezity a získal opět siluetu štíhlého hromotluka s obvodem bicepsů 43 až 44 cm?
Nejsem ignorant ani fatalista, všechno sleduji okem vycvičeného operačního důstojníka, takže mi bylo jasné, že musím jako první nasadit přísnou dietu.
Hlídat cukry, sacharidy, tuky, balastní látky a vitaminy, vyhýbat se jídlu a pití po čaji o páté, takže jsem to zkoušel a nestalo se vůbec nic. Ani po roce striktního dodržování všech možných výživových pravidel a parametrů se nic nepohnulo.
Hm, asi bude přece jen důležitější dodržovat určité pohybové zákonitosti.
Popřípadě, jestli existuje nějaký lék na obezitu, tak sem s ním. Ano, našel jsem na internetu rozličné preparáty, doporučované ziskuchtivými prodejci, ať už z řad doktorů nebo zástupců farmaceutického průmyslu, ale nenašel jsem, bohužel, nikoho, komu by to pomohlo.
Vzpomněl jsem si na své tři tety, byly to tři sestry jako od Čechova, nejstarší byla teta Zdena, chytrá, ale fyziologicky naprosto nezajímavá, normální žena, nebyla ani vychrtlá, ani neměla náběh na nadváhu, dokonce ani moc necvičila, pracovala v bance a v pojišťovně, dožila se skoro devadesátky a nikdy nebyla nemocná.
Teta Maňka byla mimořádně krásná, básníci na ni pěli ódy, malíři ji malovali, kreslíři kreslili, fotografové fotili, řekl bych, že byla na svůj mimořádný zjev docela pyšná, s nikým se moc nebavila a potom najednou začala prudce přibírat, prý měla něco v nepořádku se štítnou žlázou. Maňka byla skutečně až neskutečně obézní, řekl bych, že až morbidně obézní, paradoxně pracovala v továrně na padáky, tak jsem se jí vždycky ptal, jestli může padáky pouze vyrábět nebo také testovat, ale ať už tak, anebo tak, dožila se nižšího věku než její sestra Zdena, asi 45, ale nikdy se jí nepodařilo zhubnout. Museli jsme pro ni objednat speciální rakev, normální velikost by byla příliš malá, no a potom tam byla teta Líba, nejmladší ze tří sester, normální holka, potom paní, matka dvou synů (což jsou moji bratranci), nikdy neměla žádné potíže s váhou nebo nadváhou, takže zde máme tři osoby, geneticky provázané, téměř spojené, které měly prakticky stejný jídelníček a prožily tři, naprosto odlišné osudy. Tři odlišné životy.
Z toho jsem usoudil, že nejvýraznějším faktorem, podle kterého se řídí váha či tělesná hmotnost kohokoliv, je cvičení a pohyb.
Pozoroval jsem to a zkoušel nejenom na sobě a platí to bez výjimky. Osobně nevěřím na žádné léky (jeden čas u nás ženy dychtící hubnout do sebe cpaly adipex retard, ale myslím si, že to může skutečně jen retard, neznám nikoho, komu by to pomohlo. Stejně tak jakési pseudoléky, které se aplikují injekčně a trochu zacvičí s hormony - najděte mi nejdříve kohokoliv, komu by to pomohlo, potom se o tom můžeme bavit dál.
Moje metoda je naprosto jednoduchá - pár pohybů, pomocí nichž se aktivují šikmé břišní svaly, potom se musí procvičovat triceps a biceps a váha jde dolů jak po másle. Pokusničil jsem na tomto poli skutečně hodně dlouho a nyní, když je mi 77 jsem konečně dosáhl zajímavých a hlavně použitelných výsledků.
