Článek
Je to trochu dvojsmysl, protože místo tance máme na mysli sex, čili jde o tanec, který by se měl odehrávat v posteli. Ať už mírný a rozvláčný v rytmu valčíku nebo živý jako klasický kozáček, popřípadě tanec sv. Víta.
Lidé stále dokola řeší otázku co a jak se sexem, kde sehnat vhodného sexuálního partnera, popřípadě jestli je dobré mít pouze jednoho partnera na co nejdelší dobu, nejlépe na celý život, jak se o to pokoušeli naši dědové a pradědové nebo je lepší s nasazením rozverné nonšalance vyzkoušet více sexuálních partnerů, třeba i najednou a nechat si potom na delší dobu jednoho či dva, další otázkou je, jak poznat, který sexuální partner je použitelný jako otec či matka dětí, když chceme založit rodinu a nějak rozumně se rozmnožit, ale nejzákladnější otázkou stále zůstává, když už se s někým seznámíme a začneme s ním chodit a najednou začneme tušit vznik vztahu a známí nás začínají brát jako pár, tak kdy je dobré zahájit sexuální život.
Kdy je dobré odpískat druhé kolo boje o spokojené partnerství a vběhnout do arény, kde na nás čekají sexuální gladiátoři a pokusit se je postavit do latě. Ukázat, kdo je v ringu pánem.
Zde, v této, poněkud ožehavé otázce se lidé dělí na dva tábory. První tábor je přesvědčen, že na to, abychom s někým mohli s nadějí v srdci skočit do duchen a mít s ním něco tak intimního jako je sex, je třeba mít toho druhého už trochu proklepnutého, čili by bylo dobré znát se už aspoň dva nebo tři měsíce a teprve potom by mohlo být vhodné povolit uzdu zvířecím pudům.
Nicméně je zde stále druhá skupina, která nedělá ze sexu žádnou vědu, když je k tomu chuť a příležitost, tak proč toho nevyužít? Kdoví, kdy se mi podobná příležitost opět naskytne? Budu tak dlouho vybírat, až skončím jako čtyřicetiletý panic, žijící s maminkou v rodinném domku, nebo ze mě bude šedesátiletá panna, které zůstane poslední možnost něco ulovit, když se naplno oddá shánění podkladů pro žádost o důchod? To nejsou moc veselé vyhlídky.
Dejme tomu, že si ještě můžete užívat takříkajíc mladého těla a mladého věku, což dnes reprezentuje věk bratru tak do pětačtyřiceti let. Záda vás ještě permanentně nebolí, dokážete si vestoje s lehkým přidřepnutím zavázat tenisky a celkově, když se na to soustředíte, můžete určitou dobu působit spolehlivým dojmem.
Nemáte partnera, nemáte partnerku, začnete hledat, většinou se přes internet – zázraky se dnes dějí hlavně přes internet, s někým zajímavým seznámíte. Sejdete se v reálu – a vůbec to není špatné. První schůzka proběhne dobře, domluvíte si další setkání, všechno se zdá být v pořádku – takže, otevřeme již nyní dveře do třinácté komnaty, s mírně zaprášeným názvem SEX?
Ještě před pár desítkami let byste se poměrně snadno setkali s názorem - sex? Proboha, až po svatbě! Co by tomu řekli lidi? Nebo, co pravíš, jinochu? Sex? Nemáš na to, takhle náhodou ještě dost času?
Tenkrát jsme na to neodpovídali nijak, dnešní odpovědi by byly již jiskrně jadrné, přesto se vždy, když mám na něco vyjádřit svůj názor, snažím vycházet především ze svých vlastních zkušeností.
S první dívkou, se kterou jsem delší dobu chodil jsem se seznámil na Vysoké škole chemicko – technologické v Praze (aspoň k něčemu byla ta škola dobrá), vysoké školy tenkrát pořádaly maškarní ples, který se odehrával v Lucerně a mě tam hned zkraje večera zaujala jedna sličná dívčí maska, tak jsme se dali do řeči a tak jsme se nějak dostali až k půlnočnímu odmaskování – a ejhle, vypadalo to, že jsem neprohloupil, holka to byla hezká a byla tam ještě s bratrem, mým spolužákem, tak jsme potom ještě jeli k nim domů a další den legrace pokračovala, že jsme, už jenom ona a já, jeli ke mně domů a tam jsme se spolu vyspali.
Takhle je to řečeno možná až moc jednoduše, protože ve skutečnosti jsme v té posteli strávili skoro týden, tak nějak jsme nebyli k zastavení, ale zkušenost to byla bezvadná, kdyby mě nějaké záhadné přírodní síly vrátili v čase, nejednal bych jinak.
Chodili jsme potom spolu něco přes rok, ale Hanka pak přestoupila na Filosofickou fakultu, protože se jí chtělo studovat pedagogiku a tam se zamilovala do svého studijního vedoucího nebo co to bylo a tak se náš vztah projevil jako první dělnická Internacionála, která, jak jsme se učili v dějinách mezinárodního dělnického hnutí, splnila svůj úkol a byla rozpuštěna.
Další dívka mi padla do oka na chemické škole, všimli jsme si jí s kolegy, když jsme šli na oběd do školní jídelny a kluci hned, tý vole, to je správná kost, s tou bych se klidně zapomněl, ale je to smůla, ta by mě určitě přehlídla jak rovinu a nebavila by se se mnou.
Tak jsem se k ní přitočil a zeptal se jí, odkud je. Ona řekla, že z Moravy, já na to, jé, to je náhoda, já taky a odkud? A už jsme se bavili jak staří známí. Když měla odpoledne po škole a já po práci, tak jsme se sešli a šli se projít. Procházka byla dlouhá a já byl dost ukecaný na to, abychom nakonec zamířili ke mně domů a protože se mezitím už setmělo, tak nepohrdla mojí nabídkou, že může zůstat přes noc. Od té doby jsme spolu chodili asi dva roky, byli jsme i na společné dovolené na chatě, kterou nám půjčili její příbuzní – a opět, kdyby mě neznámé síly přenesly v čase do minulosti, tak bych po této příležitosti hrábl znovu. Když školu dodělala, tak dostala práci někde na Moravě a ve vztahu se bohužel nedalo pokračovat.
Se třetí dívkou, i když tady se mi to už trochu plete, jestli byla třetí nebo čtvrtá, jsem se seznámil přes fotografování. Dlužno podotknout, že v šedesátých a sedmdesátých letech nebylo tak úplně jednoduché něco nebo někoho vyfotit a udělat z toho zajímavé fotky, všechno se dělalo ručně a s nasazením hodně peněz a ještě více času.
Dívka se jmenovala Soňa a byla hodně hezká, když se nesla po ulici, tak se chlapi často zastavovali, aby si ten pohled užili. Začali jsme spolu fotit a na noc u mě zůstala už při druhém focení nebo při třetím, vůbec jsme to neřešili, prostě jsme se spolu vyspali – a byl z toho bezvadný vztah, který nám vydržel prakticky dodnes.
Přestože jsem si brzy našel čtvrtou a pátou dívku a hned nato i šestou, se kterou jsem se oženil a měl s ní dceru, čas nečekal a přicházely další a další možnosti. Využít? Nevyužít? Nenechal jsem si zrovna v tomto od nikoho radit. A opět platí, že kdyby mě něco šuplo zpátky v čase, tak bych asi jednal stejně.
První manželství skončilo rozvodem, ale nikoliv díky tomu, že bychom poznali, že se k sobě nehodíme, v podstatě by se opět dalo říct, že můj vztah k mé první ženě nebo manželce, je pořád ten samý, jako byl před lety. Bohužel je ta samá i politika, která byla hlavním důvodem ukončení mého prvního oficiálního sňatku. Bylo by to na dlouhé povídání, ale zkušenější lidé, kteří se snažili trochu se angažovat v otázkách, co dělat, aby náš život byl šťastnější a hlavně, aby byl bez psychopatů, mi jistě rozumí.
Potom jsem se seznámil s další dívkou, s níž jsem dělal fotky a spolupracovali jsme na dalších projektech, v posteli jsme skončili hned první den, co jsme se seznámili, potom jsme se vzali, to byla moje druhá svatba, odjeli jsme na svatební cestu do tehdejšího západního Německa a zůstali tam osm let. To už jsme v roce 1989, kdy tady došlo k sametové exhibici, zvolte si jakékoliv dva politiky dva podvodníky nebo dva šašky a zkuste mezi nimi najít deset rozdílů.
Já jsem se chtěl vrátit do tehdejšího Československa, moje druhá žena byla mladá, už uměla perfektně německy, měla bezvadnou práci, přátele a pracovní kolegy a můj syn, který se narodil v roce 1985 mluvil pouze německy a v podstatě k tomu, aby člověk projevil snahu vrátit se sem, by musel vykazovat nějakou specifickou duševní poruchu. Takže jsme to vyřešili rozvodem a já jsem se vrátil.
Tady jsem si poměrně rychle našel další dlouholetou přítelkyni, posléze i třetí manželku a byli jsme spolu a pracovali jsme spolu dvacet let. V posteli jsme skončili hned druhý den poté, co jsme se seznámili.
Takže jsem víceméně namátkou zvolil pár příkladů (v celkovém počtu toho bylo daleko víc), kdy jsme ani neměli čas na nějaké „oťukávání se“ a zpytování charakteru, celou tu dobu jsem byl jako ve válce nebo jsem prostě byl ve válce, na všechno bylo málo času a málo peněz, rozhodnutí musela přijít rychle, rychleji než mohl padnout kdokoliv ze zúčastněných. Takže si myslím, že problém, kdy s tím druhým skočit do postele je problém umělý, navíc všechny zkušenosti, které jsem já sám udělal a které jsem mohl sledovat i u svých spolubojovníků, druhů ve zbrani, přísedících, přihlížejících a dalších spolustolovníků, jasně praví, že, jak se lidově říká, kdo zaváhá nežere a risk je zisk. Více k tomu nemám co dotat.
