Článek
Zrovna včera jsem si říkal, že si občas připadám jak v blázinci. Všude se jak stíny bez vlastního rozumu šourají zhrzené postavy, pendlující mezi nákupními středisky, hospodami a domovy, popřípadě ubytovnami a když se chcete s někým rozumně domluvit, ať už na úřadě, v obchodě nebo venku, na ulici, v parku, tak to většinou nejde, nedomluvíte se ani s policajtama, ti vám tak nanejvýš dají pokutu za to, že se na ulici usmějete do tvaru najku a nemáte na to autorské právo.
Máme své předpisy, plníme nulovou toleranci, všichni máme úřední šedý zákal, skrz který nevnímáme realitu a jak to tak sleduji, začíná přibývat lidí, kteří se nedomluví ani se svým chytrým telefonem nebo umělou inteligencí, občas ani s pracovníky na poště.
Takže jsem tak nějak ani nečekal, že se něco od srpna do října 24 stane. A podle očekávání se také nestalo nic. Tedy nic zvláštního nebo světoborného.
V srpnu se většinou neodehrávají žádné revoluce, srpen je dobrý měsíc třeba na to, když chcete někoho obsadit nebo když někdo chce obsadit nás, jako tomu bylo v osmašedesátém po skončení vládní návštěvy rumunského prezidenta Ceaușesca (Sbohem a šáteček) a návštěvě sovětských okupačních vojsk. Dnes už většině lidí paměť slábne, nakonec z toho bude mezinárodní pomoc, kterou nám bratři poskytli na naši vlastní žádost, můj strýc v té době pracoval, stejně jako moje matka, v Rudém Právu, pár dní byla docela sranda, protože nevěděli, co mají dělat, jestli mají poslechnout hlas svého svědomí a přitlouct stranickou legitimaci na vrata nebo si dál jet svou vlastní kariéru u bolševika - inu, oba zůstali u té kariéry a pokračovali ve spolupráci s komunistickým Rudým Právem ještě dlouhá a dlouhá léta. A špatně se věru neměli a do důchodu se jim to počítalo.
Já jsem organizoval studentské stávky, stejně jako aktivní odboj, což skončilo mým vyhozením ze školy (vždycky si dělám srandu, že jsem asi poslední vysokoškolský student, který byl u nás vyhozený ze studia z politických důvodů, konkrétně se jednalo o Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze 6, v Dejvicích, ale můžu to říkat, kde chci, můžu to psát, kde chci, je to pravda, ale všichni dělají, jako že to nevidí a neslyší a hlavně neví, jak na to reagovat, hlavně, když k tomu mám poznámky jako, že se mi to také počítá do důchodu. A to se týká i redaktorů nebo moderátorů, kteří by mě nikdy nepozvali na žádný rozhovor, protože mají strach a neví, jak by měli na moje oportunistické řeči reagovat. Co kdyby přišli o místo a najednou by neměli žádné prachy? Kdo by jim doma živil hladové krky? Protikomunistické řeči teď nejsou příliš v kurzu.
Takže si můžu říkat, co chci, hlavně, když přitom zůstanu doma, v kuchyni nebo na dvorku, na vlastních webovkách a hlavně tam, kde mě na internetu moc lidí nesleduje a nikdo se mnou nebude polemizovat. Což už vlastně jsou určitá pravidla cenzury, ale tím neříkám, že s jakoukoliv cenzurou živě nesouhlasím, já sám mám na svých vlastních webovkách hodně přísnou cenzuru, jinak bych byl v pozici člověka, který má rádio, kde by byly k dispozici mikrofony pro každého. Stačilo by přijít, popadnout mikrofon, nadechnout se a mluvit – trochu hloupá představa, není-liž pravda?
Ano, je období rostoucího vlivu cenzury, takže se o spoustě věcí nedočtete, protože ani není kde, například bylo zákonem omezeno shromažďování lidí, jsou ale organizace, které i nadále pořádají festivaly, hudební koncerty a různé sešlosti, jakoby se nechumelilo. Je to takové padni, komu padni, hlavně, když u toho budeme všichni zticha.
Mimochodem, znáte Médeu? Psychopatická čarodějka, která pomohla Iásonovi a jeho Argonautům ukrást zlaté rouno, povraždit pár nevinných lidí a ještě za to mohla slavnostně vstoupit do pokladnice světové kultury a slávy. Taky to byla taková mediální baba, tak trochu k zamyšlení.
Ale, i když jsme si řekli, že se toho v současné době moc neděje a všechno se konečně uklidnilo, nemusí tomu tak být úplně všude. Možná se toho děje tolik, že by z toho šla hlava kolem, kdyby z toho oči viděly jen polovinu. Iphony vám mohou nenápadně stahovat prachy z bankovního konta, potraviny se přitom zdražují, až z toho mají platební karty tiky a pokud na vás číhá nějaké nebezpečí, tak vás na to nikdo neupozorní, jedině snad v případě, že už je pozdě.
V podstatě si myslím, že by měl nastat boom elektřiny - žili jsme ve století elektřiny a páry, v podstatě to ale bylo spíše století nafty, celá naše kultura je postavená na naftě a na výrobcích z nafty, kdyby najednou zmizelo všechno, co je vyrobené z nafty, tak budeme stát v prázdných ulicích ve spodním prádle a možná ani to ne, spíše bychom se rozhlíželi kolem sebe s oštěpem v ruce uprostřed Hercynského pralesa. Nezachránila by nás ani slavná doba železná, ale na druhou stranu bychom asi nepotřebovali ani železné plíce.
Víte, které řemeslo je nejstarší? Nejsou to erotické utěšovatelky, jak se často s lehce křivým úsměvem říká, bordely zakládala katolická církev na začátku své existence, když kněží vymýšleli způsoby, jak co nejrychleji nahnat (nadržené) ovečky do božího stánku.
Nejstarší řemeslo je poradce. Žijeme ve světě informací, kdo má lepší informace, je na tom lépe než ostatní. Na základě špatných informací rychle ztratíte energii, čas a potřebné zásoby.
Opět jsem si teď vzpomněl na svého kámoše, kdysi nejbohatšího Čecha Fíďu, který vždycky říkal, ano, pracuji se svými poradci, mám je a pravidelně jejich služeb využívám. Oni vždycky řeknou, tady by bylo dobré koupit takové a makové akcie, tohle by šlo pronajmout, tady by bylo dobré investovat, tohle má budoucnost, od toho je lepší dát ruce pryč… já jim potom poděkuji, zaplatím a pošlu je domů, načež udělám všechno, co mi řekli, ale přesně naopak. Zatím to vždycky vyšlo. Vycházím z toho, že kdyby ten poradce byl tak chytrý, jak sám o sobě tvrdí, tak by seděl na mém místě a já bych mu dělal poradce.
Škoda, že se Fíďa zachoval stejně i k mým radám, když jsem mu přesně řekl, co má dělat, aby zůstal živ a zdráv a vesel dlouho mezi námi. Byl mladší než já a zemřel v březnu 2018.
Není každý poradce psychopat, ale je pravdou, že k některým lidem jsou psychopati přitahováni jak můry ke světlu.
Samozřejmě největší výjimku mezi nejstaršími řemesly vždy mělo „věštectví“ nebo lépe řečeno psychoterapie, ať už byla podávaná formou astrologie nebo výkladu tarotových karet. Pozor, nejde o žádné jasnovidectví, tím jak známo netrpí nikdo, jde o umění inspirace. Což je umění dobrat se k zajímavým, novým a použitelným nápadům a umění podívat se na určitou věc z jiného úhlu, než jak nám to káže tradice, zvyk a obyčej.
