Článek
Člověk je od přírody dobrý, ale zlo přišlo s jeho přemnožením. Mnoho dobrých lidí téměř vždy vytvoří zlověstný kolektiv.
Hermetikové považují magii za řeč bohů. Magie se dá rozdělit na vyšší a nižší nebo na černou a bílou, na přírodní – čarodějnictví a šamanismus a na psychurgii a theurgii a tak dále. Každopádně, když už si tolik lidí dalo práce s tříděním a klasifikací, je pravděpodobné, že něco na magii opravdu je. Je to prastaré učení o přírodě, vesmíru a lidské mysli. Rozdělovat magii na vyšší a nižší nebo na černou a bílou, je nesmysl. Je to stejné jako s myšlenkami. Myšlenka prostě je a to, jakým způsobem ji použijeme, je pouze na nás. Dualismus je pro patriarchální společnost (to je společnost, v níž vládnou muži) natolik podstatný, že bychom mezi ně mohli dát rovnítko. Patriarchální společnost totiž striktně vymezuje protiklady, jako dobro a zlo, noc a den. Všechno se staví proti sobě, buď je něco zlé nebo dobré, užitečné nebo škodlivé. A to je základ pro boj, soutěživost, egoismus a předsudky. Něco je dobré, všechno ostatní je horší. Takže si zapamatujeme, že dělení magie na bílou a černou mohlo vzniknout jedině v době, kdy vládl patriarchát.
Jinak se dá říct, že magie je naukou o myšlenkách a o tom, jak těchto myšlenek využít. Je to v podstatě psychologie. Paracelsus to vyjádřil básnickým opisem, přirozené světlo v člověku pochází z hvězd.
Magie je nauka o ovládnutí mysli. Pokud mysl ovládneme, záleží jen na nás, kam své myšlenky nasměrujeme a k čemu je využijeme. Od mnoha filosofů se můžeme učit, jak se dívat na svět a jakým způsobem přemýšlet. Od malířů a fotografů se můžeme naučit pozorovat svět - nastavit clonu a čas u fotoaparátu je rutina, ale rozhodnout se co vyfotit a jakým způsobem se na objekt podívat, to už je věc imaginace (imaginace je odvozena od slova magie, stejně jako slovo image).
Velcí mágové starověku po sobě žádné vymezení magie nezanechali, ať už to byl Mojžíš, Zoroaster nebo Šimon Mág, který říkal, že magie je nejvyšší mocí, či Pythagoras…
Magie podle slovníků a lexikonů znamená „mocná“ a je odvozena pravděpodobně z perštiny. Případně z řečtiny, megas = mocný, v latině magnus = veliký, v sanskrtu maha = moc. Klasik západní magie Agrippa von Nettesheim chápe magii jako „nejhlubší ovládnutí skrytých zákonů a podstaty přírody“.
Paracelsus, zakladatel moderní medicíny, ji nazývá nejvyšší moudrostí, a renesanční filosof a astronom, podle nás velmi nedoceněná osobnost, Giordano Bruno vysoce vyzdvihoval úroveň egyptské magie. Napsal: „Chápu magii jako schopnost vyvolávat jevy skrytými způsoby…“ Byl to tantrik a mág, i když si to možná v plném slova smyslu ani neuvědomoval. Další z jeho myšlenek zní: „Celé tělo světa žije.“ Anebo: „Věc jakkoli malá, jakkoli nepatrná v sobě zahrnuje duchovní substanci, protože duše je v každé věci.“ Jsou to velké myšlenky, nad kterými je občas dobré meditovat, i když zpočátku nemusí být jejich smysl jasný.
Základem Dračí magie byla snaha ovlivnit skrz přání realitu.
Čím dál tím víc se myšlení stávalo složitější a komplikovanější a celý svět přecházel na složitější rituály a záhadnější ceremonie, až došlo k dělení na různé druhy magií.
Podle stupně poznání, podle skupin, které ji praktikovaly, podle způsobu myšlení, podle pohlaví, národnosti, vyznání, až z toho vzešly různé rituály od všech možných církví a spolků, od raných křesťanů, gnostiků, rosenkruciánů, až po zednáře a ilumináty.
Postupem času se „organizované čarodějnictví“ stávalo doménou patriarchální společnosti neboli doménou mužů. Stalo se téměř pravidlem, že kdo nedosáhl vyššího vědomí, snažil se alespoň založit nějakou mystickou organizaci, ať už náboženskou nebo politickou. Od té chvíle ale přestává mít mužská magie smysl. Čistou formu magie pro mě představuje pouze přírodní náboženství, čarodějnictví a šamanismus, protože v nich je ještě obsažená neposkvrněná lidská touha po poznání.
Dračí magie je původní magie, která je asi nejstarší ze všech známých magií, je skromně patrná ve stavebních a architektonických prvcích Egypta, je v symbolech a architektuře gotických katedrál (hezky o tom píše Fulcanelli) a skrytá v našem podvědomí, v naší ztracené paměti. K čemu ji přirovnat? Co třeba k posvátnému sexu? Ano, dračí magie je v podstatě sexuální akt, tantrická maithuna. Muž nekopuluje a nežene se za vlastním orgasmem, splývá se ženou, která ho svíráním vaginálního svalstva dovede k extatickému orgasmu. A o to jde. Dračí magie je splývání s původním učením o přírodě, o síle ženy, síle Měsíce a síle noci.
Dnes člověk nechápe temnotu a noc jako plodnost matky bohyně, ale spíš jako bránu do pekla. Dračí magie usilovala o zlepšení kvality života na zemi, věnovala se poznávání přírody, uzdravování a smyslovým radostem. Světlo lidského vědomí povstalo kdysi z propasti, v níž se nacházel svíjející se had věčnosti (latinsky draco) tak jako Bytí vzniká z Nebytí.
Za posvátným symbolem draka – hada už dnes nevidíme život, ale strašlivou obludu, které je třeba srazit všechny hlavy. Prastará dračí magie spočívá na dvou pilířích neboli pólech. První pól vytváří to, co můžeme popsat jako věčnost, temnotu, bezčasovost, nebytí a nekonečno a druhý pól jako čas, bytí, světlo, vědomí, ohraničenost a pohyb. Neboli ženský a mužský princip. Jsou to části jednoho celku a jeden bez druhého nemohou být, protože to není možné. První dává smysl tomu druhému a naopak. Není možné si představovat existenci světa či vesmíru, kde vládne jen jeden z těchto pólů. Bohužel většinou byl označován ženský aspekt za ten špatný a dodnes se věří, že bůh neboli mužský pól tohoto světa, je dobrý.
Dračí magie je postavená na intuici ženy, která je spojená s bohyní - přírodou, splývá s jejím vědomím a pomocí symboliky – archetypů - spolu komunikují. Proto je chování ženy v mužském světě nepochopitelně iracionální.
Skutečnost, že myslíme a máme schopnost imaginace, představivosti, se dnes čím dál častěji dává do souvislosti s halucinogenními látkami, které rozšiřují vědomí. Ano, dá se říct, že člověka v těchto zcela iracionálních stavech kdysi napadla spousta věcí. A hlavně se naučil vciťovat do přírody, do zvířat, ale i do pocitů ostatních. Kdybychom byli odkázání pouze na šachy, logiku a černobílý svět se striktně racionálními vzorci a myšlenkami, podobal by se náš mozek uměle vysázenému lesu, se stromy ve vzorných zákrytech.
To, že jsme myšlení zdegenerovali na čistou konzumaci a závislost bez duchovního rozměru, je neomluvitelné, stejně jako to, že jsme vzali sexu jeho božský statut.
„Nehodnocení“ je hlavním a základním bodem dračí magie, protože celý systém je složen ze dvou pólů, jin a jang, které mezi sebou nesoutěží, ale prolínají se a doplňují. Pokud vám to připomíná princip sexuálního aktu, tak je to správně, protože spojení obou principů vytváří třetí – stavební kámen života – hmotu.
Každé velké náboženství a filosofie je postavené na posvátné trojici. Například v Egyptě to byla Ísis + Osiris = Hórus. Jen v křesťanství se najednou vynořila dost nelogická trojka Otec, Duch a Syn. Kam se ztratil základní ženský element? Marie matka, je pro křesťanství nepodstatná.
Mystéria pozdější sexuální magie mají své kořeny právě v této syntéze, ve spojení dvou protikladů. Dračí magie vidí ve všem ono božské spojení obou polarit. I spojení sexuální a duchovní, protože obojí má tutéž podstatu. A právě ze spojení vznikal a vzniká život. Je to věčný kruh, neustále rotující a rodící se sám ze sebe – kruhový had Uroboros.
Je paradoxní, že právě spojení dvou základních elementů jin a jang dělá člověku tolik potíží. Přitom je právě na něm postavená celá naše existence, veškerý život, myšlení, každý nádech a výdech, prostě všechno.
Kam se nám poděla radost z oslavování života a oslavování veškerého stvoření? Proč se divíme pohanům, že všechno oslavovali sexem, proč se divíme Freudovi, že za vším viděl sex? Že je jeho učení překonané? Nesmysl! Čím, proboha?
Symbol draka či hada znamenal NIC, nebytí. Pro svoji neuchopitelnost. NIC je v podstatě bohyně, která zrodila Něco, bytí a společnými silami vytvořili vše ostatní, vesmír, svět a nás. Bytí z nebytí je symbolizováno dalším velmi slavným symbolem vesmírné síly – svastikou. Svastika není rotující kříž, ale vír, působící stahování, je to obrovská brána života a smrti, nebo chcete-li vagina matky bohyně.
Víření svastiky vyvolává spirální pohyb, který roztažen do linie, tvoří pohybující se vlnu – hada, proto je tato tvůrčí síla označována jako hadí. Mimochodem vir (z latiny – muž) si s tímto vírem pohrál ve druhé světové válce a jak to dopadlo. Váhy se vychýlily na nesprávnou stranu a svastika se stala prokletým symbolem. V dračí magii platí, že čím silnější osobnost nebo čím víc člověk praktikuje meditaci, tím větší vír kolem sebe vytváří. V Indii se tomu říká pitha. Mohou jej vytvářet lidé se silnou osobností, lidé zapálení pro věc. Také se říká, že člověk má silné charisma. Někdy se ostatní lidé v blízkosti takového člověka cítí vyvedení z míry. Pozor, nepleťte si to s arivismem, což je psychopatické vysávání životní energie. I když je pravda, že kolikrát nás to spojení s psychopatií bezděčně napadne právě u lidí, kteří mají mimořádně silné charisma.
