Článek
Podle čeho poznáme, že to, co zrovna čteme je sci-fi?
Poznáme to snadno, protože příběh, který sledujeme je prostě fantastický, ale ona fantastičnost či fantastická nadsázka nevychází z učení náboženství, rituálů či magie, ani ze zvláštního výkladu pranostik či povídaček o upírech, ale z popisu lehce přibarvených nebo lehce přehnaných technologií. Někdy jsou to technologie „lehce“ přehnané až za hranice možnosti, ale právě o tom to je.
Obecně se za zakladatele sci-fi považuje spisovatel Jules Verne.
Jules Verne byl můj oblíbený spisovatel, od něhož jsem přečetl prakticky všechno. Verneovky byly mojí oblíbenou literární drogou a zřejmě i díky nim jsem později četl všechno, co se týkalo cestování do budoucnosti a zpět do minulosti nebo do odlehlých částí vesmíru.
Je zajímavé, že všechny povídky, ať už byly z dob normálních, nedávno minulých nebo fantastických a z palce vycucaných, kde bylo všechno složené z antihmoty a čas tam běžel obráceným směrem, se stejně pořád dokola zabývaly tématy jako přátelství, sympatie, láska, antipatie, zrada, porušení smlouvy, boj o moc, popřípadě boj za prosazení spravedlnosti. Ať už se jednalo o vzpouru robotů nebo vyhlášení nezávislosti malé, téměř zapomenuté kolonie na Marsu, popřípadě nečekaný útok zákeřných mimozemšťanů, kteří začali na pozemšťany vyskakovat ze všech možných nevymetených koutů čtvrté a páté dimenze, řešily se mezilidské a mezidruhové vztahy většinou v souvislosti s tím, že ohrožené bylo v podstatě úplně všechno, protože buď nastala velká epidemie nebo pandemie, k Zemi se přiřítil obrovský asteroid, který už byl vidět pouhým okem, ještě se, děcka, jednou vyspíte a nastane konec, nebo přestala fungovat gravitace a všechno, co jsme se snažili desítky a stovky let shromažďovat, syslit, uchovávat a schovávat před ostatními nám ulétlo do vesmíru.
Nevzpomínám si na žádnou science fiction, v níž by vládly bezkonfliktní mezilidské vztahy, všichni by se měli dobře a v podstatě by nebylo co řešit. Pokud by k něčemu došlo, tak by se většinou pouze něco důležitého na chvíli ztratilo nebo by to někam zapadlo a všichni společně by to zase našli a život by šel dál, jako kdyby se nic nestalo.
Možná by byl zajímavý námět na uklidňující sci-fi, kdyby špičkoví vědci vymysleli kvantový superpočítač, který by dokázal řešit i paradoxy, takže bychom se mohli všichni najednou stát nejbohatšími lidmi na planetě, všichni by najednou měli všechno, nikomu by nic nechybělo a k tomu by těsně kolem nás prolétl nebezpečně velký meteorit nebo asteroid, ale naštěstí by se nikomu nic nestalo. Četl by to vůbec někdo?
