Článek
Mě symboly vždycky bavily. Jakmile něco mělo svůj skrytý význam, tak jsem to hned studoval nebo jsem si to zapisoval do sešitku a připadal si hrozně důležitý.
Byl jsem na vrcholu blaha, když jsem studoval význam „sestupu do podsvětí“, popřípadě symbol „poutníka“ nebo „nesprávné cesty“ a význam „ženského myšlení“.
Symbolika Cesty souvisí s obrazem Poutníka a „klidné změny“ a všechno je to takové napůl záhadné a napůl archetypálně srozumitelné. Přitom je to přesně ona oblast lidského myšlení, ve které se jakákoliv umělá inteligence nemůže vyznat, i kdyby se zbláznila. Nebo rozkrájela.
Iáson se svými Argonauty, Orfeus bez Argonautů, Kristus s učedníky, Persefona bez učedníků, ale se svou matkou, což byla v podstatě stále ona sama a jiní legendární hrdinové, ať už v jakékoliv podobě a v jakémkoliv množství prožívali na svých cestách neobyčejná dobrodružství, při nichž někteří z nich dokonce sestupovali do podsvětí. Odkud zase po určitém čase vystupovali. Šlo o očistný proces, při kterém se člověk spojil se svým podvědomím a ztotožnil se s iracionalitou.
Lidské myšlení není jednoduché. Je současně iracionální i racionální. Je těžké se v něm vyznat.
V praxi to znamená, že se člověk během své životní pouti seznámí se všemi principy a záleží jen na něm, jak se s nimi vyrovná. Pokud bude před některými zavírat oči a bude se snažit raději je nevidět, bude se s nimi setkávat tak dlouho, až je buď akceptuje nebo onemocní a jeho vývoj se zastaví.
V symbolu Cesty je obsažena i základní myšlenka reinkarnace - dokud člověk nepochopí pravdu, bude stále dokola narážet na stejné nesnáze, jako kdyby chodil se zavázanýma očima v kruhu. Doma to raději nezkoušejte.
Poutník, který bojuje s obludami a překonává překážky, až nakonec zvítězí a vezme si princeznu za ženu, vítězí sám nad sebou. Jde o ztotožnění se s pravdou, ať už o sobě samotném nebo o životě a životních principech, které vládnou tomuto světu.
Veškeré neštěstí, nemoci a utrpení, to vše je očista, ale nikoliv v tom flagelantském smyslu - člověk je k nim často doslova přinucen, aby vůbec pochopil, o jaký životní princip jde. Teprve na konci této strastiplné cesty, která může trvat i několik životů je takzvaně osvícen. Podle legend se může stát dokonce i nesmrtelným a následně splynout s absolutnem.
Ten, kdo jde nesprávnou cestou, dělá zbytečnosti, kterými se jen zdržuje a plýtvá svou životní energií. Například se po ukončení vysokoškolského vzdělání v určitém oboru dá úplně jiným směrem. Z ekonoma se stane hudebník, z inženýra chemie básník nebo spisovatel. Kdyby ten čas, který věnovali ve stresu a duševním napětí svému zbytečnému studiu, raději strávili odpočinkem nebo sportem, udělali by stokrát lépe.
Další z příkladů nesprávné cesty je svěřování svého majetku investováním do správy druhých. Předáte své peníze neznámému muži na nádraží a se založenýma rukama čekáte až někdo jiný za vás vaše peníze zhodnotí a zužitkuje. Těžko se na tomto místě zadržuje smích.
Neznámý muž to většinou skutečně udělá, ale vy přitom jaksi vypadnete ze hry. Ano, nechte své peníze, ať pracují za vás. Máte-li ovšem zajištěno, že budou pracovat pro vás a ne pro někoho jiného.
