Článek
Když dojde ke konfliktu mezi psem a člověkem, kdo je v právu? Pes nebo člověk?
Z hlediska práva je v právu člověk, ale z hlediska historie vděčíme psům, bez ohledu na to, jestli je to yorkshire, pitbul nebo labrador, prakticky za vše. Hlavně za přežití. Možná se vám to bude zdát nadsazené, ale kdybyste žili před desítkami tisíc let, v době, kdy ustupovala doba ledová, ale podmínky pro přežití se ještě moc neměnily, viděli byste zázrak, jak absolutně divoké zvíře přijmulo člověka.
Byl to vlk, kdo nás začal chránit, chránil naše jeskyně, náš oheň a možná i naši inteligenci. Tehdy se člověk neuměl bránit ničím jiným než ohněm a házením kamenů a klacků. Možná trochu nadávkami.
Ovládnutí ohně a schopnost empatie (vcítění se do myšlení druhých) byly dva nejdůležitější kroky, které z nás učinily největší predátory.
Z jakéhosi zvláštního důvodu v té době přestali vlci útočit na člověka a vytvořili s lidmi jednu smečku. Vlci nás nikdy nezradili. Neandrtálcům se nepodařilo vlka domestikovat a to zřejmě zpečetilo jejich osud. Přestože hráli na hudební nástroje a pohřbívali své mrtvé a zřejmě byli i v našem slova smyslu inteligentní a možná se oddávali i kolovým tancům, na další přežití to zdaleka nestačilo. Muselo se bojovat o každý den a homo sapiens mohl díky svému vlčímu spojenci přežít dobu ledovou.
Dnes naše spojenectví se psy chápeme jako absolutní samozřejmost, ale ono to trvalo mnoho tisíc let, než se vyvinulo do dnešní podoby. Zrada, které jsme se jako lidé dopustili vůči psům a vlkům je hrozná. Psi i vlci jsou stejné bytosti jako my. I když neumí verbálně nonšalantně komunikovat neznamená to, že nevnímají a nemají stejné emoce jako my. Možná vnímají víc než my.
Jak se zachoval hrdina, kterého vlk po tisíciletí chránil? Vlci se začali cíleně a plánovitě vyvražďovat. Tedy ne mezi sebou. Lidé je začali cílevědomě vyvražďovat. Bylo to na popud katolické církve, která lidem vtloukala do hlav naprosto zkroucené názory na realitu a na život. Pokud jste někdy nahlédli do nejčtenější knihy na světě (teď nemyslím H. Pottera, ale bibli), tak tam hned na začátku stojí, že bůh stvořil rostliny a zvířata (do toho se počítají i ženy), aby člověku (to je muži) věrně sloužili.
V podstatě to ospravedlňuje i pokusy na zvířatech (sáhnu po prvním vhodném živém tvorovi, vydloubnu mu oko, odříznu a odklopím vršek lebky, přinutím ho vypít kyselinu nebo ho budu pálit autogenem a budu sledovat, co to s ním udělá = věda).
Svatí otcové, šéfové katolické náboženské sekty, jednoho dne prohlásili, že tohle zvíře je tabu, je prokleté, stejně jako je například prokletý had. Proto je dobré, chvályhodné, dokonce nutné tohle zvíře vybít, stejně jako musíme rozdrtit a vybít veškeré zlo na světě. Jenomže - každá ideologie, která hlásá, že musím někomu něco vymlátit z hlavy, je fašistická. Zapamatujte si to, pokud se chcete naučit rozumět životu.
Další z nejdůležitějších pravidel soužití s lidmi na tomto světě zní - neexistuje žádná forma spravedlivého fašismu. Ani žádná forma spravedlivé zrady. I když se vám to spousta lidí bude celý život snažit namluvit. Stejně tak existuje pouze jedna zrada, to je, když podtrhnu (pomluvím, udám) někoho, kdo mi věří a kdo mi důvěřuje a myslí si, že jsme spiklenci. Věci jsou buď špatné nebo dobré, nic mezi tím. Není nic, co by mohlo být pro jednoho dobré a pro druhého špatné, vždycky je všechno buď a nebo. I když volím ze dvou zel to menší, volím zlo. To všechno samozřejmě neznamená, že občas nemohu pro dosažení svých cílů vykonat něco špatného. Chce to trochu praxe, ale dá se tomu porozumět.
Pokud mluvíme o inteligenci, je dobré si uvědomit, že zvířecí inteligence je jiná, než lidská. Mohou se zde vyskytovat společné průsečíky, ale jedna se nedá sloučit s druhou.
Moje definice lidské inteligence (a těžko najdete lepší) zní – lidská inteligence je schopnost transformovat iracionální pocit rovnováhy do racionálních herních systémů. Člověk obvykle potřebuje trochu času na to, aby tuto definici strávil. Všichni víme, že žijeme v něčem, co my sami nazýváme gravitační pole, což je přitažlivost. Nebo se to v naší mysli projevuje jako přitažlivost. I když to není možná zcela odpovídající realitě, pro první jednoduchou představu to stačí.
Představujeme si, že všechno, co je hmotné, se navzájem přitahuje, podle vědy je tato síla přímo úměrná hmotě a nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti. V praxi to znamená, že když chodíme jakožto jediní dvounozí savci po dvou nohách, znamená jakékoliv uklouznutí ztrátu rovnováhy a často i takzvaný držkopád, který nemusí vždy končit výbuchem všeobecného veselí. Můžeme se ale naučit držet rovnováhu i při chůzi po napnutém laně. Prostě jdeme a dáváme bacha, aby nám to neujelo a my nezmizeli někde v hlubinách.
Pocit rovnováhy je iracionální, když někomu řeknu, hele bacha, tady to klouže, ať sebou nesekneš, je zbytečné mu ještě k tomu racionálně vysvětlovat, co všechno se může stát, to už tak nějak všichni chápeme jako samozřejmost. Držíme rovnováhu. Pokud se nám tento iracionální pocit podaří přenést do matematické rovnice, dojdeme k tomu, že rovnice odpovídá pravdě, když se levá strana rovná pravé. V chemické rovnici, se rovněž musí levá strana rovnat pravé a to samé platí i pro ekonomické rovnice, kde se výdaje rovnají příjmům a v právním systému se trest rovná míře provinění. Pokud to pochopíme, provedli jsme něco, co dokáže pouze lidský mozek. Přenesli jsme pocit udržení rovnováhy do herního systému matematiky, chemie, ekonomie nebo právního systému, kde vládne řád a pořádek. Všichni chápeme, o co jde, pokud máme v hlavě lidský mozek.
Jedině lidská inteligence si dovede představit rovnici nebo jakákoliv herní pravidla jako symbol udržení rovnováhy. Pokud pravidla porušíme, spadneme. Na tomto principu jsou založené všechny hry.
Člověk je fascinován hrou a principem hry – je fascinován vlastní inteligencí. Na hřiště nastoupí dvě družstva nebo mužstva, mají stejný počet hráčů, stejné branky, v každé brance je jeden brankář a teď se všichni pustí do hry, která spočívá ve snaze porušit rovnováhu v počtu gólů ve svůj prospěch. Člověk to pochopí celkem snadno, zvíře to nepochopí nikdy. Jedna nula.
Opice se nenaučí žonglovat, i když je hbitá a mrštná a žádné zvíře nepochopí princip dluhu a nikdy nepochopí, proč bylo potrestáno za něco, co provedlo včera. Nikdy se vám nepodaří sestavit fotbalovou jedenáctku z cvičených opic.
Když pochopíte princip lidské inteligence, pochopíte i základy a principy vědy, pochopíte, proč se věda musí vyhýbat iracionálnímu myšlení a tudíž proč nemůže vědec nikdy pochopit možnost uplatnění analogie a synchronicity ve vědecké praxi. Proto také věda nemůže nikdy odhalit záhadu, jak vznikl na této planetě život.
Kdykoliv ve zprávách slyšíme, že rotvajler, pitbul nebo staford zaútočil na dítě nebo dospělého člověka, měli bychom se zamyslet, jaké pravidlo člověk z jeho okolí porušil. Zvířata nemají krátkou paměť jako lidi, oni ctí naše obydlí, naše teritorium, naše děti, ale my jim to nevracíme. Vyšlechtili jsme je do podoby jezevčíků, egyptských psů, vlkodavů, japonských císařských psů, stájových pinčů, vlastně jsme je zdegenerovali, zbavili jsme je jejich identity. Ale stále jsme jejich bohové, oni nás uctívají a když udělají nebo provedou něco, co se do naší lidské kultury nehodí, co jde mimo naše božské zvyky, měli bychom se zamyslet spíše nad sebou, ne nad nimi. Oni nám už dali úplně všechno, věrnost, lásku, přátelství, bezmeznou důvěru. A my jsme je za to zradili. Proč? Protože jsme srabi a máme krátkou paměť?
Jen tak pro zajímavost - víte kolik je domestikovaných zvířat, díky nimž se můžeme večer bavit, zírat do computeru, vozit si zadky v autech a vykořisťovat druhou polovinu světa, která (bohužel pro ně) příležitost k podobné domestikaci, jako my, neměla? Je jich 12? 20? 40? 60? Jestli to nevíte, tak si to zjistěte, něco si o nich přečtěte a buďte jim vděční. Díky nim přežíváme v blahobytu. Prostudujte si pár knih o domestikaci a o dopadu domestikace na naši civilizaci. Bez zvířat, zvláště potom bez psů, bychom byli nuly. Jen tak pro zajímavost – v jedné učebnici gynekologie pro vysoké školy jsem si přečetl zajímavou kapitolku o domestikaci ženy. Nevím už, ale jak to dopadlo, možná se to podobně jako u hrochů, slonů a u grizzlyho medvídků ukázalo více problematické než přínosné.
Proč mohla naše (takzvaná) civilizace dobýt Aztéckou říši, Mayské království, Incké království, obsadit celé kontinenty a zdecimovat obyvatelstvo na pravou víru? Bylo to jen proto, že jsme měli více domestikovaných zvířat. Proč lidé nemohou nebo nechtějí pochopit, že pouze díky domestikovaným zvířatům západní představa kultury dobyla svět a samozřejmě díky našim vlkům, ať už je jejich dnešní podoba jakákoliv.
A proč se člověk stále chová ke zvířatům jako ke spotřebnímu materiálu? Víte, kolik zvířat padlo v římských arénách? Byli to lvi, pumy, medvědi… a bylo jich tolik, že se dá říct, že slavný Řím vyvraždil tato zvířata v polovině Evropy a třetině Afriky. Surově, čili jako pitomci, se chováme ke zvířatům i dnes.
Na Animal Planet, kdy odvážný kameraman zdokumentoval přepravu takzvaného jatečního dobytka z Německa do Turecka, byly záběry, po kterých by normálně myslícímu člověku mělo přeskočit stejně jako starému dobrému Nietzschemu. Krásný, statný býk měl zlomenou nohu, ale bitím ho donutili, aby se postavil a šel na loď. Přeprava trvala několik dní (samozřejmě bez jídla a bez vody) potom ho za tu zlomenou nohu vytáhli z podpalubí jeřábem. Znovu a znovu se pokoušel postavit, ale noha se pod jeho váhou lámala jako sirka. A člověk dvakrát moudrý, sapiens sapiens ho přitom mlátil kovovou trubkou. To jsou filmy, na které by se měli lidé dívat povinně, stejně jako se Němci museli po druhé světové válce povinně dívat na dokumenty z vyhlazovacích táborů (jestli vždycky jenom německých, to už nevím).
O to více si vážím lidí, jako byl například tchán jednoho z našich nejlepších přátel. Byl to řezník, který dělal rituály za zabíjená zvířata. Zapaloval za ně svíčky a modlil se za ně.
Se slzami v očích bychom měli prosit za odpuštění každé zabité zvířátko, které přišlo o život jen proto, abychom si nacpali panděra. Měli bychom děkovat za každé sousto. Ne nějakému vymyšlenému bohu, ale zcela konkrétním tvorům, kteří za to, že se máme dobře, položili a stále pokládají milióny svých životů. To jsou skuteční mesiášové, vykupující svým utrpením naše hříchy, jenom bychom to už konečně měli začít vidět.
Člověk není žádný král nebo vládce této planety, kdybychom ve vteřině zmizeli, nic by se nestalo, nanejvýš by si všichni pozůstalí svorně oddechli. Trochu průšvih by asi byl s jadernými elektrárnami a všemi procesy, které člověk rozeběhl a neumí je zastavit.
Kdyby ale zmizel hmyz, nastala by apokalypsa. To si zapamatujte jednou provždy a pro život - díky katolické církvi jsme uvěřili, že jsme nadlidé, první po bohu. Jsme ale jen to, co nám příroda dovolí, nic víc. Vítězným člověkem jsme se s největší pravděpodobností stali díky spojenectví s vlky a díky domestikaci ostatních zvířat jsme se mohli po jejich zádech vyšplhat až k dnešnímu blahobytu.
A jestli zakazovat nějaká psí plemena, kvůli tomu, že mohou být nebezpečná? Nebylo by lepší zakázat policajty a vojáky? Popřípadě politiky? Zabijí ročně daleko víc lidí, včetně dětí, než všichni psi na celém světě za deset let dohromady.
