Článek
Nedávno mě zaujala reakce jednoho mého čtenáře: „Čas od času si přečtu vaše publikované příspěvky, někdy se mi zdají trefné, jindy úsměvné, ale vaše poslední články mě přiměly k tomu, abych na něj zareagoval. Zcela chápu touhu lidí po svobodě a volnosti na všech rovinách a aspektech lidského života (vztahy a sex nevyjímaje), ale všechno má své meze.
Vaše názory jako že ekonomické vztahy by měly platit i v partnerství, budoucnost by měla být bez manželství a na zemi bude ráj, až se každý bude moct sám za sebe rozhodnout, jestli s někým bude nebo nebude, se mi zdají už za hranicí zdravého rozumu. Základem lidské společnosti a vlastně i základem existence je přece partnerství, postavené na takových hodnotách, jako je láska, důvěra, věrnost, zodpovědnost a s tím související povinnost starat se o partnera, partnerku a o děti. Partnerství vychovávajícímu děti si naše lidská společnost zvykla říkat rodina. Bez těchto hodnot bychom si sice užívali absolutní svobody a volnosti ve vztazích a sexu, ale děti bychom v takovém případě buď zcela eliminovali pomocí antikoncepce, nebo v horším případě potratu, nebo bychom je jako vedlejší produkt odkládali do útulku. Taková svobodná společnost by ale zákonitě musela časem zaniknout. Výchova dětí přece znamená dlouhodobý závazek a nesvobodu a potřebuje toleranci a obětování se, mimochodem vracíme tím našim dětem jenom to, co jsme získali od našich rodičů. Kvůli tomu člověk vymyslel manželství, jednak proto, aby deklaroval vůli k takovému závazku, jaký s sebou nese partnerství a výchova dětí, a také proto, aby takový závazek mohl být v nouzi právně vymahatelný po tom z partnerů, který se z něho chce vyvázat. Nechci moralizovat a respektuji váš názor a životní postoj, ale vadí mi, že svoje názory generalizujete a vydáváte jako recept na štěstí pro celou lidskou společnost. Váš výrok, koneckonců alespoň v partnerských vztazích by lidstvo po mnohatisíciletém tápání a hledání našlo smysluplné řešení, ve mně vyvolává pocit, že je to jediná správná cesta a že manželství postavené na tradičních hodnotách je určeno k zániku. Tento váš názor mě také přiměl k této reakci a zamyšlení. Ostatně jsem přesvědčený, že ani vy sám neuplatňujete osobní volnost a svobodu absolutně, jak jste ji v předmětném článku prezentoval, ale že i ve vašem vztahu dokážete omezit svoji volnost a svobodu ve prospěch toho druhého a dokážete se vzájemně respektovat a obětovat se jeden pro druhého. Neopouštíte se v době nemoci a vzájemně si pomáháte. Volnost a svobodu potřebujeme všichni, ale musí být postavená na dalších hodnotách, které člověka oddělují od zvířat a dělají z něj bytost s vlastní vůlí, rozumnou a moudrou (i když ne úplně ze všech), která není hnána jenom pomocí pudu. Jsem přesvědčen, že právě v době, kdy lidstvo získává mnohem větší svobodu (ať už ekonomickou, politickou, sexuální…), než kdy v historii mělo, musí být zdůrazňováno, že tato svoboda není absolutní, ale musí stát na tradičních hodnotách.
Doufám, že jsem vás svým dopisem nepohoršil. Přeji vám mnoho zdraví, lásky a štěstí ve vašem životě jak osobním, tak pracovním a těším se na vaše další příspěvky, i když určitě ne se vším budu souhlasit. Názorová různost je přece stejně krásná a potřebná jako různost povah a osobností.
P. S.: Pozdravujte Jacka, jeho názory zcela respektuji, většinou jsou prověřeny historií a postaveny na moudrosti starých filozofů, je vidět, že má klasické vzdělání.
Jsem také chovatelem psů, a to plemena staffordshire bullterrier a znám jejich životní postoje velmi dobře. Jejich láska a obětování pro člověka (a to nejen jedinců, provozujících canisterapii a záchranářství) by mohly být příkladem mnohým lidem.“
Je to sice zajímavý názor, ale přesto si dovolím i nadále zastávat svůj vlastní, trochu odlišný úhel pohledu. Vycházím z přesvědčení, že my, homo dvakrát sapiens, jsme rakovinou téhle planety, naprosto egoisticky ovládáme zvířata, díky nimž jsme se dostali na výsluní a tam, kde jsme dnes, a stejně tak si nevážíme rostlin a stromů. Chceme, aby pro nás všichni otročili. Klidně bychom porazili a na polínka rozřezali a naštípali i Strom života.
Vedle nás po určitou dobu existovala celá řada myslících tvorů jiné rasy, tvorů, kteří v boji o život vedle homo dvakrát sapiens zřejmě vyhynuli nebo byli vytlačeni a i ti nejdrsnější a nejinteligentnější (neandertálci) dokázali s naší rasou koexistovat pouze několik set let a zřejmě díky tomu, že jsme vyčuraní a jsme vyzbrojení vynikající empatií, kterou dokážeme parádně zneužít, a umíme dokonale lhát a předstírat jakékoliv nesmysly, nakonec prohráli a vymřeli. Pro nás to ale bylo Pyrrhovo vítězství, protože od té doby, co jsme zvítězili nad ostatními, bojujeme mezi sebou. Ten boj je všude, ve vztazích, v manželství i v lásce.
Sňatky původně vůbec nebyly z lásky, ale kvůli dědictví půdy. To až další generace z toho udělaly posvátný rituál, týkající se vztahů, ale stále to byla a je smlouva. Já dodržím a vydržím to a to, ty zase ono, každý položí na společný oltář nějakou oběť, práci, starost o rodinu, věrnost a budeme z toho mít pocit jistoty, který nás bude provázet do budoucích časů.
Dobré vztahy mezi lidmi budou samozřejmě existovat dál, i bez manželství. Je ale možné, že mnoho lidí bude princip manželství vidět až nezdravě romanticky. Bohužel podle statistik má tato instituce příliš mnoho chyb a kde jsou chyby, je i prostor pro zlepšování.
Jsme manželé, protože to tak bylo a je z hlediska zákona lepší, manžela pustí do nemocnice na soukromou návštěvu, manželovi řeknou diagnózu a když chce být manžel u porodu, tak se to vyřídí jednodušeji, než kdyby se tam hrnul nějaký sopel z ulice.
Nicméně budoucnost patří podle mého názoru svobodným, samostatným lidem. Není důvod, proč k sobě nějakou smlouvou přikovat až do chvíle rozvodu nebo do časového bodu, dokud smrt nerozdělí kohokoli, na koho v tu chvíli zrovna padne los. Jak jsme si už řekli, člověk se v určitou chvíli k něčemu rozhodne, ale není tím řečeno, že by se rozhodl stejně třeba za měsíc nebo za rok. Člověk se mění a mění se nejenom člověk, ale i jeho názory, zatímco smlouvy zůstávají stále stejné – čili se k lidskému životu nehodí.
Zamilovanost je svým způsobem nemoc, vyhození z rovnováhy, možná příjemné, podobně jako bývá příjemné působení alkoholu nebo drog. Je ale dočasné. Jak bychom se dívali na člověka, který hořekuje, že v opilosti podepsal nějakou pitomou smlouvu na celoživotní spoření?
Zamilovanost buď vyprchá, nebo přejde v lásku, nebo v kamarádství, nebo taky v nepřátelství a v nenávist. Oddací list v šuplíku však bude platný i za sto let. Nejímá vás z toho děs a hrůza?
Vztahy budou vznikat a zanikat a žádné smlouvy je neovlivní, to prostě nejde, stejně jako si nemohu poručit, aby se mi líbilo něco, co se mi nelíbí a naopak. Emoce přicházejí samy od sebe a může se stát, že budu dnes hýkat blahem nad něčím, co mě zítra vůbec nezaujme, ale taková je holt lidská psychika.
Manželství dnes mnoho lidí chápe jako vztah, v němž je z nějakého důvodu ten druhý stále po ruce, ochotně pomáhá a poslouchá. Ale co když jeden nebo druhý zatouží po déletrvající konstruktivní samotě? Nemá na ni nárok? Neměli se brát? Co když se po deseti letech od svatby projeví nemoc, o které ani jeden ze snoubenců neměl tušení, i když oba snoubenci slavnostně odpřísáhli, že znají svůj zdravotní stav…
Když budou lidé vychováni k samostatnosti a k samostatnému myšlení a ženy ani muži nebudou shánět životní partnery jako pojistku proti ztrátě majetku, bude hodně pravděpodobné, že instituce manželství zanikne. Stačí se chvíli zamyslet nad životními příběhy různých světově známých „vipáků“ a jiných vtipálků. A představit si, že zákon nabídky a poptávky pronikne i za hranice našich domácností a každý se najednou bude muset snažit za všechno, co přijme a dostane a čím se občas pochlubí, vydat ekvivalentní množství fyzické a duševní energie. Tak, jak to chodí v přírodě.
A co na to Jack? Jack byl náš staford, který ekonomickým zákonům rozuměl nejlépe, i když takříkajíc po svém. Jack: „Základní pravidlo je, má dáti – dal, popřípadě, má dáti – ale nedá, takže ho budeme muset kousnout.
Qui laqueum ponit, eodem capietur, kdo klade oko, sám se do něj chytí. Proto také my, stafordi, žádná oka neklademe, ani po nikom neházíme očkem a nechytáme se ani do manželství.“
