Článek
Dnes jsem své ranní meditace zahájil přemýšlením o inteligenci. Možná si řeknete, že o inteligenci, zvláště o té umělé, přemítá poslední dobou skoro každý, zatím se však nedá tvrdit ani konstatovat, že by někdo přišel na cokoli, v pravém slova smyslu průrazného nebo prokazatelně užitečného.
Přemýšlet o inteligenci… co to vlastně znamená?
Ono to vyjde asi tak nastejno, jako když se kněz v kontemplaci pokouší upřít svou mysl k bohu. Nebo, když se zarytý buddhista myšlenkově zahryzne do břichatého symbolu všeobecné harmonie v podobě meditujícího mnicha.
Zaujal mě článek na téma, jestli, zda-li a jak souvisí smysl pro černý humor s výškou IQ.
Lidé se dají docela dobře rozdělit do dvou skupin podle toho, jak snášejí nebo nesnášejí černý humor. Jsou lidé, kteří černý humor nemusí jak je rok dlouhý a na druhou stranu jsou nadšenci, kteří se vtipům typu, ještě se, děti, dvakrát zhoupněte a potom dědu odřízneme, dokáží zasmát i během nedělního oběda.
Jinak je docela zajímavé, že bylo jednoznačně zjištěno, že lidé se smyslem pro černý humor mají přesvědčivě vyšší IQ než lidé, kteří tmavší odstíny humoru nesnášejí. Já sám bych k tomu řekl asi jen tolik, že je to logické.
Definice inteligence není vůbec jednoduchá. Na první pohled se zdá, že inteligence souvisí s pamětí a se schopností přizpůsobit se měnícím se podmínkám.
Udeří doba ledová a čím je zvíře inteligentnější, tím rychleji obroste tlustou koží, hustší srstí a odolnějším peřím.
Na druhou stranu to ale vůbec nemusí souviset s inteligencí, může to být čistě otázka náhody - udeří doba ledová a čím teplejší kožich kdo má, tím větší má i šance na přežití.
Inteligence samozřejmě souvisí se způsobem zpracování informací z okolního světa, na tom se asi shodneme.
Jakožto suchozemští tvorové zápasíme od narození do smrti nejvíce s všeprostupující sílou, zvanou gravitace.
Neříkám, že gravitace musí být přitažlivá síla, stačí, když odsouhlasíme myšlenku, že je to síla všeprostupující, které se podle našich zkušeností nemůžeme vyhnout, nedá se ničím odstínit, ani zeslabit. Prostě záhada.
Jakožto jediní myslící dvounozí savci zaměstnáváme svou signální nervovou soustavu po celý svůj život udržováním rovnováhy. Chodíme po dvou a naučíme se držet rovnováhu celkem spolehlivě vědomě i podvědomě. Ani na to nemusíme myslet.
Proces udržení rovnováhy ale ještě nemusí být projevem inteligence. Opice dokáže držet rovnováhu v různých polohách těla a v různých situacích naprosto brilantně, ale to z ní ještě Einsteina nedělá.
Jakmile však připustíme, že lidský mozek dokáže iracionální pocit udržení rovnováhy transformovat do racionálních systémů - což jsou systémy, které při řešení úkolů používají rovnice, jako je matematika, chemie, geometrie, ekonomie a svým způsobem i politika, právo a dodržování zákonů (zločin a trest), což znamená že naší snahou je dostat do rovnováhy levou a pravou stranu rovnice, začínáme mluvit o inteligenci.
Doufám, že je to takhle jasné, stejně jako je jasné, že delfíni, kteří nemají kam spadnout, používají trochu odlehčenou variantu inteligence, přestože je postavená na stejných základech - porovnávání dvou věcí z hlediska vyváženosti a rovnováhy.
Zůstává samozřejmě otázkou, jakým způsobem se může do našeho uvažování zapojit umělá inteligence, která je spíše slovníková než v pravém slova smyslu tvůrčí.
Sledoval jsem na různých diskuzích nářky copywriterů, že jim AI bere práci nebo, že AI dělá zajímavější propagaci a chytlavější reklamu prakticky na všechno, tak se tomu nestačím divit.
Psychiatr by se vás asi zeptal, cítíte se v životě jako ozubené kolečko, které hledá své místo v normálním životě?
