Článek
Lidé se oblékají podle toho, co jim sluší, podle svého vlastního vkusu, ale také i podle toho, co jim kdo nakuká nebo co diktuje móda, podle příslušnosti k určité subkultuře a nechají se ovlivnit i tím, co nosí nebo naopak nenosí jejich známí. Na jejich myšlení a tím i na oblékání má vliv mnoho externích podnětů. Přesto lze podle oblečení poznat, jaký onen, podle určitého stylu oblečený člověk je a jak chce na ostatní lidi působit.
Málokdo se obléká jen kvůli tomu, aby mu nebyla zima, málokdo si vezme na koncert dynamického rapera bílý žaket a málokterý rocker snese pomyšlení, že by se už podle ledabyle koženého oblečení nedalo na první pohled poznat, že je rocker. Jsem rocker a chci, aby to bylo vidět.
U žen spočívá poselství základní symboliky oblečení už v tom, jestli jsou oblečené nebo ne, popřípadě jestli jsou oblečené vyzývavě nebo nenápadně.
Mladé dívky nosí výraznější barvy, protože chtějí na sebe v kladném slova smyslu upozornit (říkám v kladném slova smyslu, protože je nepřesvědčíte, že nejvíce budou nápadné, když na sebe natáhnou oranžové vesty dopraváků, to už by raději lítaly po venku nahé, pořád platí, že dlužno rozlišovat mezi upozornit a „upozornit“).
Ženy ve středním věku, zvláště ty, které už nejsou se svým zjevem moc spokojené, volí barvy šedivější nebo různé zvláštní odstíny jako je lososová, khaki, vínová… jakoby se styděly vykřiknout: „Tady jsem! Zírejte!“ Čisté odstíny barev vyjadřují postoj člověka ke svému okolí. Provokativní hnutí punk vynikalo křiklavými, až nevkusnými barvami, ostře rudou nebo výstražnou oranžovou.
Barvy oblečení často podvědomě volíme podle toho, co chceme ten den dokázat. Červená až rudá podporuje agresivitu, samostatnost, nezkrotnost, divokost, vášeň. Je to barva králů a vítězů. Odnepaměti jsou rusovlásky symbolem vášnivých žen, není to proto, že by všeobecně zrzavé ženy byly divočejší, i když třeba u Irů to možná platí, ale červená barva na nás působí jako upozornění. Když žena chce zaujmout muže, podvědomě ji to pudí k tomu, aby si obarvila vlasy na červeno, na zrzavo nebo si dá mahagonový přeliv. Žena ve vyzývavých červených šatech obvykle začíná sama svádět muže. Nebo se to od ní očekává.
Žena v černém může být svůdná, ale nepůsobí aktivně, spíše budí dojem, že se chce nechat rozmazlovat a je možné, že vás i odmítne. Tygrované oblečení nebo oblečení se šelmím vzorem znamená v podstatě to samé jako kombinace černé a červené. Je to skrytá aktivita - číhající šelma bez hnutí sleduje své okolí. Může zůstat v klidu, ale může také překvapivě zaútočit. Nebo zmizet.
Růžová je barva holčiček, „jsem malá princezna, postarej se o mně.“ Ale pozor, neznamená naivitu, hloupost nebo slabost! I drobná princeznička vás může přidusit jak nebezpečná šelma, nesmíme se nechat zmást bezbrannou pasivitou, číhající v růžové barvě. Dnes je moderní typ zženštilého muže, růžová je na postupu i když mužské barvy jsou spíše černá, šedá, zelená a modrá.
Zelená je symbolem rovnováhy (příroda, život-smrt) a modrá je barva klidu, harmonie, ticha, ale také houževnatosti, často nejenom osobní, ale i pracovních oděvů. Modrá je barva montérek, kalhot do nepohody a džín. Lidé v modrém jsou častěji víc v harmonii než lidé v teplákových barvách (červená, žlutá atd.).
Černá je barva ochrany, údajně chrání i před zlými démony a pomluvami. Je to barva členů ochranky nebo policie a také je to barva módních návrhářů, přestože jejich modely často hýří tak sytými barvami, že to až trhá oční sítnice. Jako kdyby se sami chtěli chránit před vlastními nápady… Černá je spojována s temnotou, s minulostí, s ženským principem, se satanismem, s lidmi, poslouchajícími metal a s lidmi, patřícími k subkultuře emo (touží po romantice, jsou přecitlivělí, depresivní, fascinovaní temnotou a smrtí).
Bílá je barva čistoty a panenství, hnědou nosili lidé spjatí se zemí, s přírodou a venkovem, jeden čas to byla také barva německého fašismu, oranžová je imperativní a výstražná, na ochranných vestách je nepřehlédnutelná (ale jak jsme si již řekli, mladé holky jako lákadlo pro okolí ochranné vesty nosit nebudou, protože nejsou v módě).
Zlatá a stříbrná jsou barvy lidí kteří „na to mají“. Jsou to barvy šperků, které ve své podstatě hrají roli amuletů a talismanů. Dnes je móda uvolněná, ležérní, jakoby člověk říkal, „na všechno kašlu, je mi jedno, co si o mně kdo myslí.“ Extrém představuje móda hip-hoperů či raperů, kteří mají kalhoty stažené skoro až ke kotníkům a hrdě ukazují svoje spodní prádlo. To dříve platilo za větší faux pas, než když někomu z kapsy koukal kapesník. Dnes je to téměř žádané. Jak říká základní pravidlo I Ťingu – všechno se pomalu, ale jistě mění ve svůj opak. Což platí prakticky pro všechno, kromě prázdných hlav a prázdných peněženek.
