Článek
Chyba je princip myšlení, který se poměrně dost těžko definuje. Rozhodně to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. V digitálním světě se jako chyba jeví všechno, co neodpovídá matematicky správnému výsledku.
Podle našich zkušeností je chyba většinou dost nepříjemná záležitost, která by se měla napravit. Chyba, omyl, zmýlená, rána vedle, netrefili jsme se do černého, občas jsme nezasáhli ani terč a pro útěchu si při útěku do krytu říkáme, že i mistr tesař se občas utne. Pokud se dopustíme jakékoliv chyby, máme na sebe vztek nebo se nás zmocní nepříjemný pocit studu.
Proč se občas mluví o chybách jako o učebních pomůckách? Známe všichni pořekadlo, že chybami se člověk učí, pokud se samozřejmě nejedná o chyby fatální, které už napravit nelze. Při cestování balónem omylem odřízneme balón od koše.
Chyby paradoxně slouží k tomu nebo by měly sloužit k tomu, aby nebyly.
Chyba je ovšem pojem relativní, protože ne všechno, co zpočátku v našich očích vypadalo jako chyba, bylo v širších souvislostech neužitečné a špatné.
Připomeňme si, že mnoho vynálezů bylo učiněno omylem, nechtěně, díky chybnému výkonu či úkonu.
Jednou zapomněli přidat k papírové směsi klíh - a ejhle, na světě byl savý papír.
Proto se vždycky, když se dopustíme chyby, například se zapomeneme podívat na hodinky a zmeškáme nalodění na Titanic, zamyslíme, k čemu ta chyba, kterou jsme právě učinili, mohla být dobrá.
Otcové psychoanalýzy tvrdili, že člověk se nedopouští chyb náhodou, ale že se vždy jedná o vliv nevědomých psychických pohnutek.
Proto mají veškeré chybné úkony, úrazy, tragédie a omyly, ač se to zdá jakkoliv nepřijatelné, svůj smysl.
Za prvé se v nich (ze zevního hlediska) skrývá poučení - po prožité autonehodě jezdíme daleko opatrněji a za druhé v nich můžeme najít skrytý návod ke změně myšlení.
Každá nepříjemná náhoda i nehoda ukazuje na disharmonii, špatnou komunikaci mezi vědomím a podvědomím, tedy mezi objektivním a zkresleným viděním reality.
Trapné přeřeknutí prý není nic jiného než vyjádření našeho skutečného názoru. Zapomenutím nebo přehlédnutím dáváme najevo, že se danou věcí nechceme zabývat.
Samozřejmě, když se stane nehoda, probíhá všechno podle hmotných zákonů mechaniky a kinetiky, vůz dostane smyk na námraze a setrvačností se řítí dál, z cisterny proudí na vozovku hektolitry benzínu a z aut, která zůstala trčet v nastalé zácpě se snaží co nejrychleji prchnout desítky mistrů volantu. A my se zabýváme otázkou, proč byl za volantem zrovna ten a ten a proč jel zrovna tak rychle, že v okamžiku nehody přestal ovládat své vozidlo.
Zrovna tak, když někomu spadne na hlavu cihla, ptáme se proč se tam onen nešťastník vykytoval právě v tu chvíli, kdy cihla padala.
Při posuzování chyb je pozoruhodné, že člověk zřetelně vidí chyby jiných, ale většinou nevidí své vlastní chyby nebo dokonce své chyby promítá do jednání druhých a potom je kritizuje.
Kolikrát v životě jsme někoho parádně naštvali jen proto, že jsme se v určité situaci neprojevili jako geniální čtenáři myšlenek.
Měl to vědět! Vždyť něco takového se dalo předpokládat! Na takové věci by měl být člověk připravený! Proč neměl našetříno aspoň pět miliónů, když přece věděl, že jednou zestárne a stát tady není od toho, aby lidem platil nájem..?
No, popravdě řečeno, vědět to nemusel, protože jsou věci, které se dají předpokládat opravdu jen hodně těžko.
Což ale často bývá jedním z důvodů, proč mnoho lidí nemá rádo esoteriku. Domnívají se, že základem esoterního učení je líheň Dědů Vševědů, kteří mají místo očí kaleidoskopy, pomocí nichž vidí do budoucnosti a rozčiluje je, když zjistí že kterémukoliv Vševědovi to myslí úplně stejně jako komukoliv jinému.
Ale snad postačí uvědomit si, že umění komunikace není to samé jako ovládání nadpřirozených sil. Nikdo po vás nebude chtít, abyste chodili po vodě nebo se volně vznášeli v prostoru, ale komunikovat s ostatními by se měl naučit každý. Jinak nikdy neporozumí společnosti, v níž musí trávit svůj život.
Jedna východní historka vypráví o muži, který se oženil s krásnou dívkou. Postavili si dům, kde žili a byli šťastní. Muž měl dobrou práci a všechno bylo zdánlivě v pořádku. Zbývalo ještě zplodit syna, zasadit strom, přeložit střechu a šťastně dožít.
Jednou se muž vrátil z práce domů o něco dříve a pod oknem zaslechl, jak se jeho žena nahlas směje. Nahlédl dovnitř a spatřil ji v objetí neznámého mladíka. Jak to, že se tam chichotá v objetí neznámého chlapa, když ví, že její manžel by měl být ještě v práci? Domyslel si, že jeho žena má milence a v tu chvíli ho nenapadlo nic lepšího, než se tiše sebrat a uraženě zmizet. Doma se už nikdy neukázal. Odstěhoval se z kraje a pln smutku prožil svůj život v tichém osamění v úplně jiné provincii.
Ke stáru mu to přece jen nedalo a tak se vypravil navštívit svou ženu. Ani nevěděl proč, jestli ji chtěl zahrnout výčitkami nebo ji chtěl vidět, jak si proradně užívá své nevěry, prostě se tam vydal.
Ukázalo se, že po celou tu dobu žila sama a pořád na něho čekala. Z neznámého mladíka se vyklubal její bratr, který se u ní nečekaně zastavil. Historka by mohla končit zvoláním urputného starce: „Kdybych si už tenkrát nechal vyložit tarotové karty, věděl bych, že nejlepším řešením každého problému je vyříkat si všechno na rovinu! A mohl jsem si ušetřit roky trápení!“ A možná by od té doby věděl, k čemu nás mají inspirovat baby kořenářky, vykladačky karet a Dědové Vševědové. Mají nám pomáhat nacházet nové cesty k umění komunikace, aby to v lidské společnosti nevypadalo tak, jako když se pokouší domluvit hluchý se slepým.
Chyba je logicky nevysvětlitelná, ale vždy ji musíme vidět a vnímat jako bránu do jiné reality, jiného způsobu života. Chybu nelze chápat staticky, ale proměnlivě, jako princip poučení, neboli možnost vidět život a jeho vlastnosti z jiného úhlu.
Ve snaze dosáhnout dokonalosti se používají termíny jako „chyba lávky“ nebo „doladit“, popřípadě „vychytat mouchy“.
Je zajímavé, že právě moucha je symbolem nespoutané a nekultivované energie, podobně jako „otrávený červ“ nebo had z ráje, čili veličina, která je na první nezkušený pohled špatná, ale skrz niž se tvoří nový příliv života.
Vyzní to možná nelogicky, ale právě díky chybám, existuje v každém systému pohyb a čas. Chyba je garantem procesu tvorby, jedině skrze chyby přichází nový začátek a nový zrod.
Proč se říká chyba lávky? Lávka spojuje dva břehy. Je to symbol Merkura, rozverného posla bohů. Merkur představuje spojení vědomí a podvědomí, přičemž si občas dělá legraci podobně jako tiskařský šotek.
Když se podle našeho racionálního názoru odkloníme ze zamýšleného směru, uděláme chybu. Za každou chybou tedy můžeme vystopovat práci podvědomí, ale i práci šotka Merkura, který v tomto případě nebývá jen spojovací lávkou, ale pravou příčinou celé řady chyb. V praxi se to projevuje jako stále dokola selhávající lidský faktor.
Jak souvisí chyba a nemoc? Proč se některé chyby opakují stále dokola? Proč se stávají justiční omyly? Proč vznikají války a ekologické katastrofy? Proč onen potměšilý lidský faktor neustále produkuje ty samé chyby, často s nedozírnými následky?
Na vrcholu pyramidy chybujících stojí zpravidla jeden člověk, jehož chybné jednání je prostoupeno tisícem menších chyb ostatních lidí. Ve své podstatě nejde o nic jiného, než o špatné vnímání reality.
Typickým tělesným projevem zkresleného vidění reality je onemocnění jater, což analogicky souvisí s čištěním organismu, oddělováním zrna od plev a pravdy od nepravdy.
Špatné kolektivní karmě jsme začali říkat magické myšlení.
Mnoho lidí kritizuje ezoteriku a vše, co zavání magií a iracionalitou. Přitom sami zcela nelogicky dělají pořád dokola ty samé chyby, aniž by se nechali poučit. Sází v loteriích, kde nemohou nikdy nic vyhrát, věnují své peníze na nesmysly, které jim nikdy nic dobrého do života nepřinesou a občas k tomu dají pár stovek nebo tisícovek na modlení. Cílem tohoto článku je nenápadný vzkaz všem váhajícím, že by bylo dobré se svého magického myšlení co nejrychleji zbavit.
