Článek
Když budou lidé myslet pouze na věci kolem sebe a budou přehlížet své tělo, tak budou rychle stárnout, aniž by jim v tom zabránily jakékoliv kosmetické zásahy a vymoženosti.
Vypadá to na první pohled jako ezo blábol vycucaný z palce, ale pokud budete delší dobu sledovat život kolem sebe a mimické výkony svých spoluobčanů, je možné, že dáte tomuto tvrzení za pravdu.
Ve výrazu tváře a v postupujících fyziologických změnách celého těla se demonstrují všechny skutečnosti, které chápeme jako problémy. Stručně se dá říct, že každý vypadá podle toho, jak myslí. Což je možná o něco lepší, než kdybychom mysleli podle toho, jak vypadáme.
V jednom z biblických přísloví se praví, že „tak jako se na vodě zrcadlí tvář, odráží se srdce člověka na člověku.“
Pomocí obličeje dáváme najevo, co si myslíme, aniž bychom museli promluvit. A dáváme to rádi najevo.
Výrazová obličejová mluva patří k nejsilnějším komunikačním prostředkům.
Obličej je jediná část těla, kterou nosíme odhalenou i v zimě, proto se výraz našich starostí soustřeďuje hlavně sem. Jinak by totiž to, co chceme beze slov sdělovat, nebylo vidět. Stav kůže je obrazem činnosti nervové soustavy.
Z hlediska ezoteriky se nesrovnalosti při komunikaci s okolím signalizují prostřednictvím vyrážek, oparů, akné a předčasných vrásek. Když se nemůžeme před ostatními vyjádřit tak, jak bychom si to představovali nebo tak, jak bychom chtěli, vyjádří se náš problém nebo se doslova vyrazí na obličeji.
Výraz obličeje a stav pleti křičí do světa, přestože mlčíme.
V poslední době se často hovoří o různých rizikových faktorech v souvislosti s rakovinou. Třeba kouření a pití alkoholu. Tady bych lehce upozornil na možnost prohození příčiny a následku. Obvykle se tvrdí, že kouření zvyšuje riziko onemocnění rakovinou. Podle této teorie vdechuje kuřák, ať už aktivní nebo pasivní, cigaretový kouř, obsahující rakovinotvorné látky. Na první pohled je všechno jasné. Jenomže z hlediska ezoterního vnímání reality můžeme celý problém vidět přesně naopak.
Představíme si rakovinu jako důsledek disharmonie mezi životním prostředím, životním tempem, které z nás dělá štvance a člověkem, který se nenaučil akceptovat přírodní zákony. Jinými slovy se rakovina objeví nejdříve „v duši“ nebo „na duši“ jako špatný myšlenkový návyk. Navenek se začne projevovat nedostatkem dávající a přijímané obětavé lásky. Mluvím o lásce, která nemá nic společného s předváděním se před televizními kamerami a novináři, ale o citu, jehož hlavním atributem je nezištná a upřímná touha pomáhat bližním.
Jistě je celkem pochopitelné, že špatné myšlenkové návyky se začnou projevovat na viditelné rovině třeba tím, že člověk sáhne po cigaretě nebo po alkoholu. Z tohoto hlediska by bylo možno považovat alkohol za rakovinotvornou látku číslo jedna. Čili za drogu natolik nebezpečnou, že bychom k ní měli přistupovat s nulovou tolerancí.
Podle tohoto modelu říkáme, že princip rakoviny k sobě přitahuje věci, o nichž se potom tvrdí, že rakovinu vyvolávají. Pokud chceme přestat kouřit, musíme současně odstranit problém, který se kouřením projevuje.
Jak se říká, není kouře bez ohně.
Když mi bylo asi pětadvacet let, tak jsem viděl film Není kouře bez ohně. Žánr napínavý a dobrodružný a důležitou roli v tom filmu hrál černobílý filmový negativ, který byl profesionálním fotografem upravený tak, že nebylo možné dokázat, jestli jde o fotomontáž nebo skutečnost, podobně jako by to asi udělala i dnešní umělá vychytralost. Tenkrát se mi to hrozně líbilo a taky jsem se chtěl naučit upravovat negativy tak, aby se nedalo poznat, jestli je na nich zachycená realita nebo je to více či méně přibarvené. Nebo je to prostě trik. Těšil jsem se, jak se to naučím a budu udivovat davy a všichni mě budou obdivovat, jak jsem šikovný a originální. A nakonec jsem též skončil mezi bratry v triku. Osudová analogie a synchronicita.
Pár let to trvalo, ale nakonec se mi výrobu triků podařilo docela dobře zvládnout a v podstatě jsem se tímto uměním po mnoho let úspěšně živil, ale nikdo se tomu nahlas nedivil, spíše bych řekl že to nikoho nezajímalo. Jak se často říká, že jedna fotka nebo jeden obrázek dokáže vyjádřit víc než tisíc slov, tak to vůbec není pravda.
Vždycky, když se sejde fotka a text, tak lid většinou uvěří tomu, co je psáno v textu. Psané slovo má větší dopad než reálný otisk skutečnosti.
