Článek
Non olet? A tady by se dalo pokračovat, lol! Nebo i non lolet.
Řeč je samozřejmě o penězích, hlavně o tom, proč je ostatní na rozdíl od nás mají, a my je nemáme. A taky trochu o tom, jak nám budou chtít pomáhat nejbohatší junáci, když jsou teď asi jediní, kteří na to mají.
Ano, je to legrace, přečetl jsem si takový dost zvláštní článek od lektorky, která přednáší na téma „jak zbohatnout“, už jsem o tom psal, že takových radilů, kteří propagují hlouposti na entou se teď na scéně objevilo jak hub po dešti, i když je pravda, že po každém dešti a na všech místech, kam naprší se houby neobjevují. Pršet může, sucho zůstane.
Napište přednášku na téma, jak rychle zbohatnout. Vymyslet si můžete cokoliv, třeba, že stačí půl hodiny poskakovat po jedné noze, tomu se meze nekladou. Zorganizujte přednášku i s ukázkami pro sedmdesát lidí za vstupné 4000 Kč - a máte v kasičce čtvrt mega. Takže asi tak.
Nicméně, zadržme smích a čtěme další, vážně míněné rady. Lektorka říká, že když jdete kolem obchodu, v němž si můžete koupit všechno, co chcete, tedy prakticky cokoliv, je obsah nákupu měřítkem vašeho sebehodnocení (pozor, nezbláznil jsem se, ani nejsem sjetý, pouze doslova cituji) a pokud žijete v podmínkách nedostatku, neceníte správně sami sebe, podceňujete se. Je to ve své podstatě velmi snadno uchopitelné. A možná i pochopitelné. Vše je jako slupka, která obklopuje jádro finančního blahobytu. Poznejte sami sebe, změňte se a změňte svou realitu, změňte své myšlení a splní se vám všechna přání. Jinými slovy, musíte se naučit mít sami sebe rádi. Konec příšerného citátu.
Nuže, přijměme nejdříve jako bernou minci poučku, že šedá je každá teorie, však zelený života strom a obraťme se k nedávné minulosti. Musel jsem doma trochu uklízet, to dá rozum, člověk dělá rituály, trénuje a cvičí, takže musí občas po sobě všechno uvést do původního stavu (to je taky hloupost, protože žádný původní stav neexistuje, kdo na to mohl přijít? Bytový svaz bytných? Uvádět věci do původního stavu? Nikdo nevstoupí dvakrát do stejné řeky, na tom se už ti nejchytřejší z nás dávno shodli, takže těžko se dá delší dobu udržet mistrova světnička v původním stavu).
Díky tomu se ocitnu v situaci, v níž uklízím a vysávám a sem tam mávnu vlhkým hadrem a tu náhle vidím, cítím, prožívám, že vysavač nějak blbě táhne. Klasický vysavač na pytlíky nebo lépe řečeno, sáčky, starý sáček vyhodíte, nasadíte nový sáček, pokud nemáte záchvat spořivosti a nesnažíte se nacpaný sáček vyklepat a znovu nasadit do hry, musíte občas nové sáčky koupit, takže jsem skočil do Datartu.
Za bolševika to bylo jednoduché. Vešli jste do obchodu s nápisem Elektro a koupili nové pytlíky. Virus, který nás před lety vyděsil, ale vše změnil – do obchodu jsem sice vkročil, ale hned jsem se od zamaskovaného muže (už mu chyběla jen brokovnice na klíně) dozvěděl, že vlastně nic neprodávají, protože podle vládních nařízení mohou zboží pouze vystavovat, ale ne prodávat. Ano, má to svoji logiku.
Když chci něco koupit, tak si to musím objednat přes internet, zaplatit bankovním převodem a potom, s heslem a kódem opět přiběhnout, naštěstí už tam nebyla podmínka, že pokud je vám více než sedmdesát, tak v doprovodu obou žijících rodičů a oni mi zboží vydají. No dobře, přiběhnul jsem domů, najdu v počítači formulář objednávek, jméno, adresa, pokud jsem firma, tak IČO, DIČ, koukám do zrcadla, nepřipadám si jako firma, tak zaškrtnu, co chci koupit a ono to pořád po mě chce, abych se někde zaregistroval a provedl platbu a vyplnil mailovou adresu, protože hotovostně to nejde, takže buď Pay-Mal nebo v Bitcoinech nebo bych mohl krátce investovat do nemovitostí, ale to je asi taky hloupost, tak volím bankovní převod, ale systém se najednou zasekává, objednávku nejde dokončit, hrál jsem si s tím tři dny, snažil jsem se přihlásit, zadával mailovou adresu, mail je prý už používaný, no bodejť by nebyl používaný, když ho tam zadávám už několik dní pořád dokola, zásek trvá, no nic, občas mívají všude nějaké potíže, nemusím taky pořád vysávat, kýbl, hadr, smeták poslouží jak zamlada, jen kdyby ty záda tolik nebolely, ale musím ještě skočit na poštu - přijdu na poštu a tam vidím - ZAVŘENO - všechno se sice vrací do starých kolejí, ale do nějakých špatných starých kolejí, i když i to je hloupost, jak jsme si už řekli, dvakrát se neocitneš na těch samých starých kolejích.
Dobře, skočím tedy do banky - a ejhle, oni mají taky zavřeno. Není kam skákat. Po čase se začalo všechno zase rozvolňovat a uvolňovat, už ani brýle mi na nose neseděly tak pevně jako kdysi, bankomaty, i ty, co byly mimo provoz začaly opět fungovat a utržené rány se částečně zahojily. Říkám částečně, protože pytlíky do vysavače jsou jak zakleté, dodnes se mi je nepodařilo koupit a jsou to už dva roky. Vysavač jsem vyhodil a na nový nemám. Už jsem o tom několikráte psal, že každá změna, dokonce i změna, která je pouze zamýšlená, je svým způsobem nebezpečná.
Většinou to začíná již pouhou otázkou, proč chci nějakou změnu? Myšlenka na změnu se obvykle objeví, když se chci pomocí změny dostat zpět ke ztracené harmonii. O tom jsem ale také psal již mnohokrát, pozor na to – když člověka nic nebolí, tak nepomáhají ani nejlepší léky.
„Bezpečnost práce?“ profesor bezmocně rozhodil rukama, přičemž srazil jednoho ze svých asistentů do nádrže s kyselinou sírovou.
Proč se snažit odstranit ze svého života jakýkoliv zdravý, příjemný a užitečný stereotyp? Jen proto, že je to stereotyp? Už mě nebaví normální dýchání, je to pořád dokola to samé, nádech, výdech a pořád to samé, až do ztráty vědomí, třeba by pomohl nějaký svižný a těžko léčitelný zánět průdušek. Od toho máme výzkum, aby nám to potvrdil a máme i zkušené lektory, aby nás to naučili.
Po výbuchu digestoře zůstalo po překvapeném laborantovi jen udiveně povytáhnuté obočí.
